Rozhlédnu se a vidím Sandru, jak stojí se dvěma přáteli a křičí na jinou dívku. Ta dívka musí být jedna z omeg, které tu v domě pracují. Vypadá, jako by se každou chvíli měla rozplakat, a má na obličeji stopy, jasně ukazující, že ji někdo uhodil. „Co se tu děje?“ zeptám se a všichni se na mě podívají. „Luno, omlouvám se za mou dceru. Nechtěla slečně Sandře ublížit.“ Říká mi jiná omega, žena, která