OLIVIE Matt odmítl říct cokoliv o tom, co Carter řekl a co mu odpověděl, jen řekl, že brzy pochopím. Táta už spal, když jsme se vrátili domů, takže jsme šli rovnou do postele. Když se probudím, v domě je ticho, podívám se na hodiny a vidím, že už je devět ráno. To mě zaráží, protože obvykle by nás táta už dávno vyhnal na ranní běhání, jak to děláme každé ráno. Než sejdu dolů, vstanu z postele a najdu si tepláky a mikinu. V půlce schodů uslyším tátu a Matta, jak se baví. „Ona něco tuší, tati.“ „Jak to myslíš?“ „Carter za námi přišel cestou domů a řekl nám, abychom se nevraceli a zůstali v Blood Moon, kde bude v bezpečí. Nemyslím si, že tím chtěl ublížit, jen chtěl pomoct.“ „Carter je hodný kluk. Nikdy se mu nelíbilo, jak se jeho táta choval po smrti jeho matky.“ „Ano, ale teď je Liv podezřívavá. Nemyslím si, že ve skutečnosti ví, co se děje s Alfou. Ale je jasné, že se necítí dobře.“ Říká Matt. „Promluvím si s ní, až odsud odjedeme a budeme v bezpečí v Blood Moon.“ Na tátova slova není žádná odpověď a potom se začnou bavit o jiných věcech. Vím, že se něco děje, a tohle něco má co do činění se mnou. Po chvíli se znovu pohnu a vejdu do kuchyně, kde je vidím oba sedět u stolu, kde se podává snídaně. „Dobré ráno, Muffine. Dobře jsi se vyspala?“ Zeptá se mě táta. „Ano, nepůjdeme běhat?“ Zeptám se ho a on zavrtí hlavou. „Myslel jsem, že den volna bude v pořádku, abychom měli čas se sbalit, abychom mohli ráno odjet.“ „Dobře, tati,“ řeknu, aniž bych ukázala, že něco skrývá. Po snídani se vrátím do svého pokoje, najdu si svou největší cestovní tašku a sbalím do ní skoro všechny svoje věci. A do své menší tašky si sbalím osobní věci a pár věcí, které mám po mamince. Mám pocit, že se sem nevrátím, takže chci mít jistotu, že mám sbalené všechny nejdůležitější věci. Když jsem hotová, sejdu zase dolů, abych našla tátu. Najdu ho v kuchyni, jak telefonuje, tak si sednu a čekám, až skončí. „To je skvělé, děkuji. Uvidíme se zítra, pravděpodobně v pozdním odpoledni.“ Řekne táta, než zavěsí. „To byla tvoje babička. Nemůže se dočkat, až uvidí tebe a Matta. Už jsi se sbalila?“ Zeptá se. „Ano, všechno sbaleno a připraveno,“ potvrdím. „Skvělé. Tak si dneska doma odpočiň, ať nejsi moc unavená na cestování.“ Řekne mi a já přikývnu. Vím, že v těch slovech byla skrytá zpráva. Dneska nechoď ven. „Dobře, tati.“ Tak moc jsem se nudila doma, tak jsem si nasadila air pody a zapnula hudební aplikaci, a než jsem se nadála, zpívala jsem si s ní. Táta taky neopustil dům a Matt byl taky doma. - LOGAN Seděl jsem ve své kanceláři, když někdo zaklepal na dveře. Řekl jsem tomu, kdo to byl, ať vejde. Dveře se otevřely a můj Beta Luca vešel do kanceláře. „Mluvil jsem s Jonesovými, oni mluvili se svým zetěm a on se je pokusí dostat sem do zítřka.“ Informoval mě. „Dobře, připravte dům. Uvidíme, jestli ne, je jeden blízko rodiny Jonesových.“ Řeknu mu. „Udělám. Taky jsem informoval bojovníky, co dělají hlídky na příštích pár dní, jen pro jistotu.“ „Děkuji, to je dobrý nápad.“ Proto je můj Beta, vždycky myslí dopředu a já mu nemusím říkat nebo připomínat věci. A taky je můj nejlepší kamarád. Trochu si popovídáme a povíme si, co očekávat. Před pár dny mě navštívili Nina a Michael Jonesovi, dva vysoce respektovaní členové mé smečky. Řekli mi, jak je kontaktoval jejich zeť a požádal je o pomoc. Řekl jim, že jeho Alfa smečky projevuje nezdravý zájem o jeho nezletilou dceru, což ho hodně znepokojovalo, zvlášť když ho jeho Alfa zavolal do kanceláře. Nabídl mu roli hlavního bojovníka smečky, pokud mu ochotně dá svou dceru, aby se stala jeho družkou. Alfa ztratil svou družku před lety a teď si vyhlédl tuhle mladou dívku. Nejenže jí není osmnáct, ale do narozenin jí zbývá měsíc. Nejenže je Alfovi přes 40, ale v žádném případě není přijatelné snažit se někoho donutit, aby se stal jejich družkou. Tak jsem jim řekl, že jsou tady všichni vítáni, aniž bych o tom moc přemýšlel. Z nějakého důvodu byl můj vlk z této zprávy neklidný. Ale jeho neklid není nic nového. Nevypouštím ho tak často, jak bych měl. Protože vím, že většinu členů mé smečky děsí. Takže ho obvykle pouštím jen tehdy, když vím, že většina členů smečky spí. Zatímco jsme s Lucou mluvili, dveře se znovu otevřely a než jsem se nadál, moje malá Rose mi skočila do klína. Jsou jí teď tři roky a za 10 dní jí budou čtyři. „Ahoj, tati.“ Řekne šťastně. „Ahoj, moje malá Rose. Jsi připravená na večeři?“ „Ano, tati.“ Jdeme do velké jídelny, kam se členové smečky mohou přijít najíst. Po večeři jsem ji vzal nahoru do svého patra a trávili jsme čas hraním a později sledováním Krásky a zvířete. Usnula, než to skončilo, a poté, co jsem se ujistil, že hluboce spí, opustil jsem dům, abych si šel zaběhat. Takže bych se taky dobře vyspal.