OLIVIE Logan mě celou cestu drží za ruku, skrz smečkový dům až na pole, kde jdeme za tátou a ostatními, místo abychom šli na naše místa. A jsem za to ráda, protože si nemyslím, že bych teď zvládla být uprostřed tolika lidí, které neznám. Čekáme, až se všichni usadí. Všichni musí vědět, co se stalo, protože si všímám, kolik z nich se na mě dívá. Cítím se kvůli tomu trochu nepříjemně, a tak se velmi