OLIVIA Spěchala jsem domů, vběhla do pokoje a koupelny, než jsem pustila vodu. Vstoupila jsem pod sprchu a už jsem nemohla zabránit slzám, aby mi tekly po tváři. Zlobím se na sebe. Nejsem taková. Rozhodnu se to nechat plavat a chovat se, jako by se včerejší večer nestal. Když se oblékám, cítím myšlenkové spojení. Myslím si, že je to táta, tak ho otevřu. „Liv?“ Ztichnu, když si uvědomím, že je to L