Pohled Baileyové "Bailey?" táta mě oslovil, aby upoutal moji pozornost. S rukama zkříženýma a pohledem upřeným na budovy, kolem kterých projíždíme, jsem jen zamumlala na odpověď. Slyším tátovo hlasité povzdechnutí a cítím, jak se na mě na zlomek vteřiny podíval. "Už od rána jsi nějaká skleslá. Je všechno v pořádku?" Nemýlil se; byla jsem skleslá. Dnes mám narozeniny a neměla bych být. Ale probudit