Baileyin pohled
Mé bosé nohy křupou trávu pode mnou a v duchu jsem si zanadávala, když jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla vzít boty. Natáhnu krk, abych se podívala na svůj pokoj, a otráveně vydechnu. Nahoru už nepůjdu.
S touhle myšlenkou jsem se rozhlédla. Pěšky k Mirabelle jít nemůžu, to by očividně nefungovalo. A je taky pozdě.
Přemýšlím, jak se tam dostat, aniž by to máma a táta zjistili,
















