Pohled Baileyové Její pohled se ještě zostří, když prudce vdechnu a moje roztřesené prsty se natahují k madlu dveří, abych je otevřela. Než se jich ale stačím dotknout, Kaleb mě zastaví. „Já za ní půjdu a promluvím si s ní,“ řekne tiše a stiskne mi ruku. V Miřiných očích se zračí hněv a ona si odfrkne, narovná páteř a zkříží ruce, když její bratr vystoupí z auta. Trhnu sebou, když se za ním zavřou