Kalebův pohled Sletím ze schodů, beru po třech, jak spěšně mířím k hlavním dveřím. S rukama pevně sevřenýma na klice je prudce otevřu a zamrznu, když mě upoutá mámin hlas. "Nezapomněl jsi na dort?" Otočím se, s pokřiveným obličejem se na ni provinile podívám. Zavrtí hlavou a přichází s dortem v ruce. Podá mi ho. "Dobře jsem ho zabalila, aby ti poleva neznečistila sedadla." Věnuji jí vděčný úsměv.