Dva dny poté, co Mirabella a Bailey v hluboké noci zmáčely Kaleba a jeho společníka, chodily od té doby po špičkách. Kaleb nikdy nebyl ten, kdo by nechal takové věci jen tak být, a bylo spíše zvláštní, že se ještě neodvděčil a neztrapnil dívky. Dva dny..... To bylo divné. Nejlepší kamarádky seděly kolem starého obědového stolu, který měl už roky lepší dny za sebou. Konečně nastal čas oběda a ony měly hlad jako vlci. "Jsem jediná, komu se zdá divné, že se tvůj bratr po té noci ještě neodvděčil?" zeptala se Bailey a žvýkala borůvkový muffin. Miře se to zdálo divné taky, ale mávla rukou, jako by jí to bylo jedno. "Možná se poučil a bude držet hubu." Bailey zamžourala. Bylo pro ni těžké uvěřit, že se Kaleb 'poučil'. "Nebo možná čeká na správný moment, aby udeřil," zamumlala Bailey a trhla sebou, když si vzpomněla na žert, který jim Kaleb provedl před pár týdny. Její vlasy smrděly zkaženými vejci celý týden! Mira se otřásla a zamumlala. "Dobře, pak na něj budeme připravené, až to udělá. Teď si pojďme užít oběd. Je to poprvé, co za námi nepřišla žádná holka s pláčem, aby nám pomohla získat mého bratra zpět." Bailey souhlasně přikývla. Obvykle by Kalebovy použité kapesníčky využily této příležitosti a přišly za Mirabellou, aby ji přemluvily, aby za ně u Kaleba orodovala. Bylo trochu překvapivé, že se zatím nikdo neukázal. Bailey dál žvýkala svůj muffin, když se vedle ní posadila štíhlá postava. Kristina. Měla na sobě svůj roztleskávačský úbor. "Už jíte beze mě?" našpulila rty a odfoukla si pár vlasů z obličeje. Bailey a Mira se provinile usmály. "Promiň, měly jsme hrozný hlad," zahihňala se Mira. Kristina protočila oči. "No nic. Mimochodem, už někdo z vás udělal ten úkol z dějepisu? Jsem v půlce a zasekla jsem se." Bailey, která byla premiantka a nejlepší ve třídě, přikývla. "Samozřejmě. Můžu ti po obědě půjčit svoje poznámky." Kristina si úlevně povzdechla a věnovala Bailey vděčný úsměv. "Díky, Bailey, jsi záchrana. Zeptala bych se Kaleba, ale ten nikde není." Mira s odporem zavrtěla nosem. "Proč by ses ptala na pomoc mého bratra?" Mira předstírala, že se dusí. Kristina se zamračila. "Protože je v dějepise fakt dobrej? Může Bailey konkurovat." Kristina se uchechtla. Bailey se zamračila. Jedním z mnoha důvodů, proč ji Kaleb štval, byla i akademická soutěž, která mezi nimi probíhala. I když byl Kaleb playboy, vždycky si nějak našel čas na učení a dostával samé jedničky. Bailey musela na všechny ty jedničky tvrdě pracovat, zatímco se zdá, že Kaleb se ani nezapotí. Nepomáhalo ani to, že byli krk na krk a Kaleb ji mohl kdykoli v akademických výsledcích překonat. "Už se mi nechce ti půjčovat moje poznámky." Bailey zkřivila ústa do rovné linky. Kristina se zahihňala a omluvila se. "Promiň, to byl vtip, Bailey. No, tak napůl." Bailey protočila oči a dál žvýkala muffin. "Nechoď pro pomoc k mému bratrovi, to je hnusný." Mira se znechuceně otřásla. Mira nechtěla, aby se její blízké kamarádky chovaly jako ty holky, které fňukají, když s nimi Kaleb skončí. Kromě toho by to bylo trapné a pravděpodobně by to pokazilo jejich přátelství, kdyby jedna z nich náhodou podlehla Kalebovu šarmu. Kristina se zahihňala. "Jenom jsem si dělala legraci, Miro, klid." Nějak se Bailey zdálo, že si 'nedělá legraci'. V poslední době se Kristina na Kaleba párkrát potutelně podívala, což se jí nelíbilo. Možná to byla jen zamilovanost. Mnoho dívek bylo do Kaleba zamilovaných, byl to přece jen nejžádanější hezký kluk na této škole. No, každá dívka kromě Bailey, která by se Kaleba nedotkla ani deset stop dlouhou tyčí. Mirabella zaměřila svůj pohled na Kristinu a ukázala obviňujícím prstem přímo mezi Kristinino obočí. "Radši si dělej prdel, děvko, nebo tě zavrhnu." Kristina zavrtěla hlavou a zakousla se do svého sendviče. O několik sekund později zavolali Mirabellino jméno. Všechny tři dívky otočily hlavy ke vchodu do jídelny a uviděly, že to byla jedna z dívek z jejich hodiny matematiky. Oči měla zamlžené a rty našpulené do trucování. Mira hlasitě zasténala, protože přesně věděla, proč ji volá. "Skvělý. Zasraně fantastický. Zrovna když jsem si myslela, že si konečně odpočinu," vyštěkla Mira a otočila se od dívky, která se k nim rychle blížila. Mira se snažila zabořit do židle, aby vypadala malá a neviditelná, ale samozřejmě, dívka ji už viděla. Bailey se ušklíbla. "Není divu, že jsi ho nikde nemohla najít, Kristino, vypadá to, že Kaleb má napilno." Dívka, která se jmenovala Liz, se svalila vedle rozčilené a podrážděné Miry, která ji úplně ignorovala. Bailey jí bylo skoro líto, ale zároveň byla naštvaná. Tahle ufňukaná holka jí taky zkazí oběd. "Mirabello, Kaleb on-on-" Liz hlasitě zafňukala a tím upoutala pozornost všech v jídelně. Mirabelle v očích blýskla vražda a Bailey sebou trhla, zatímco Kristina zamumlala oh oh. "Řekl ti před spaním, že nechce vztah?" vycedila Mira a pevně stiskla vidličku, kterou držela v ruce. Bailey se bála, že Liz bodne tou vidličkou do ruky, pokud ji od sebe neodstrčí. Liz zakňučela a přikývla. Mira se k ní otočila s ocelovým pohledem. "Takže v tom nevidím žádný problém. Věděla jsi, do čeho jdeš, tak mi nefňukej, když jsi nedostala to, v co jsi doufala. Nejlepší osoba, které si můžeš stěžovat, je můj bratr. Teď padej, jím oběd." Liz zamžourala a zamračila se. "Jsi stejně špatná jako tvůj bratr. Jste hnusní." "Bu bu bu, děvko. Teď vypadni." Mira netrpělivě mávla rukou a Bailey stiskla rty k sobě, aby potlačila smích. Kristina se na druhou stranu neobtěžovala smích zastavit a nechala ho vyjít přirozeně ven. Liz zamračila na tři nejlepší kamarádky, vstala a odešla poté, co se cítila zesměšněna dalším z dvojčat. "Nemůžu si sakra odpočinout. Vypadám jako terapeutka nebo opatrovnice mého bratra?!" vyštěkla Mira a Bailey se zahihňala. "No.... nějak si to dokážu představit." Bailey zvedla ruku a udělala pohyb, který ukazoval, jak otevírá ruce dokořán. "Mirabella, terapeutka pro vztahy- "Radši drž hubu, než tě bodnu tou vidličkou, kterou jsem si šetřila na bratra," varovala Mira a namířila vidličku na Bailey, která se ušklíbla. No, její nejlepší kamarádka byla zřejmě ve vražedné náladě.