Pohled Baileyové:
"Tak vy dva, přestaňte s tím. V tvém pokoji se nic takového dít nebude." Pronikavý hlas doléhá k mým uším a okamžitě zrudnu, odtahuji se od Kaleba, jako by mě zapálil.
Opřený o rám mých dveří a otevírající už tak pootevřené dveře dokořán, stál můj velmi přísný táta. Založil ruce, jeho oči se střetly s Kalebovýma, který si odkašlal.
"Možná jsem ti dal svolení chodit s mou dcerou,
















