Zastrčené pod peřinou Bailey a Mirabella odemkly strašidelný film a opřely se do polštářů. Bailey si natáhla peřinu až po bradu a doslova cítila, jak se Mirabella chvěje. Obě se evidentně snadno vylekaly, ale i tak si užívaly dobrý strašidelný film během nocí s přespáním. „Kristina tu měla být,“ povzdechla si Mirabella. Kristina byla jejich další nejlepší kamarádka, která dnes večer nemohla přijít. Bailey přikývla a souhlasila s ní. Kdyby tu byla Kristina, s největší pravděpodobností by vykřičela celý dům. Není nic lepšího než otravovat a rušit Kalebovu noc s jeho „návštěvou“. Obě sebou trhly, když se na obrazovce objevilo něco děsivě vypadajícího a stejně tak odporného. Bailey spolkla výkřik, který jí vybublal v hrdle, a zkřivila se, když monstrum rozsekalo svou další oběť. „Ach, to je pěkná sračka,“ zvedlo se Mirabelle žaludek a Bailey s ní souhlasila. „Ahhh!“ Mirabella trochu zakřičela, což Bailey vylekalo. „Co to kurva bylo, Mirabello?!“ zakřičela Bailey a podívala se na svou nejlepší kamarádku s vytřeštěnýma očima. Obě se na chvíli zarazily a pak vybuchly smíchy. Zvuk se rozléhal vzduchem. „Ty – málem – jsem – se – počurala,“ řekla Bailey mezi chichotáním a Mirabella ji hravě plácla přes rameno. Najednou se ozvala slabá rána na zdi, kde bylo čelo postele. Bailey a Mirabella se zastavily v zmatku a podráždění, protože už věděly, co ten náhodný hluk způsobilo. A pak přichází- „Ach, Kalebe!“ dívka vykřičela celý dům. Bylo úžasné, jak hlasitě dokázala křičet. Jen její hlas málem otřásl zdmi. Ale byl to způsob, jakým ji Kaleb musel šukat, že jeho čelo postele narazilo do zdi, a tak vznikl ten zvuk, který Bailey a Mirabella slyšely. „Ach, zrovna tam. Ano. Šukej mě zrovna tam!“ křičela dívka a Bailey se otřásla, když čelo postele narazilo do zdi. Sakra, byl drsný..... „Ten zasranej ropuch!“ vykřikla Mirabella a komicky házela rukama a nohama kolem sebe. „Šukej Kaleba.“ Dívka sténala hlasitěji a nestarala se o to, že v domě někdo jiný je. Kdyby tu byli Kalebovi a Mirabelliny rodiče...... „Nemůžu uvěřit! Dneska měla být filmová noc!“ kňučela Mirabella a přejela po posteli rukou a hledala dálkové ovládání. Zvýšila hlasitost a vyděšené výkřiky přehlušily zvuky dívky. Jediný problém byl, že ty výkřiky byly tak hlasité, že se Bailey otřásla. Její ušní bubínky prosily o slitování. Doslova. Mirabella si úlevně povzdechla, jako by právě našla lék na rakovinu, a opřela se zpět na postel. Jenže vyskočila zpět, když se bouchání na zdi zesílilo. „Do prdele!“ vykřikla Mirabella podrážděně. „Ten hnusnej bastard. Už mě unavuje slyšet jeho hnus skoro každou noc. Máma a táta s ním mluvili o tom, aby sem vodil holky, ale on je sem pořád potají tahá!“ odfrkla Mirabella. Bailey se otřásla. Teď už nebyl jen film příliš hlasitý, ale i Mirabellin hlas byl hlasitější a ty rány a sténání......její ubohé ušní bubínky. Tohle si na dnešní večer nenaplánovala, ale to byla rutina každou filmovou noc. Bylo to, jako by Kaleb schválně přivedl holku, aby je otravoval a rušil. „Já ho zabiju. Nejdřív ho stáhnu z kůže a uvařím jeho kosti,“ vykřikla Mirabella a začala bušit do zdi. „Držte huby, vy děvky! Snažím se tu sledovat film!“ zakřičela a bušila pěstí do zdi. Nevytvořilo to žádný hluk, ale její hlas ano. Ale jen to způsobilo, že sténání zesílilo a bouchání se zintenzivnilo. „Ach, Kalebe, šukej mě tvrději. Jo, přesně tak. Tak hluboko. Tak velký. Ach Bože, roztahuješ mě!“ křičela dívka a Bailey cítila, jak se jí do krku dere zvratky. Sevřela peřinu v rukou a pevně zavřela oči. „Tak dost!“ vykřikla Mirabella a slezla z postele. Málem zakopla, protože se jí peřina zamotala do nohou. "Sakra." Zamumlala a okopala peřinu z kotníků. Bailey se otřásla. Ach ne. Bailey rychle slezla z postele a následovala svou pochodující nejlepší kamarádku, která otevřela dveře a pochodovala k pokoji svého bratra. Začala bušit na dveře a s tou silou, kterou použila, se Bailey trochu obávala, že by mohla dveře rozbít nebo je alespoň vyrazit z pantů. „Kalebe! Ty hajzle! Drž hubu, snažíme se tu sledovat film!“ zakřičela a Bailey se otřásla, zatímco přemýšlela, jestli má své nejlepší kamarádce pomoct, nebo se jen poddat těm odporným zvukům, které vycházely z Kalebova pokoje. Bude to jistě dlouhá noc.... Když se Kaleb neozval a nebyly žádné známky toho, že by přestal, Mirabella zvedla ruce a podívala se na Bailey. „Už mám tohohle svinstva dost. Proč nechodí k nim domů? Proč musím trpět jeho rozhodnutími?“ vydechla a pak se jí v očích zablýsklo něčím, co Bailey rychle přimělo modlit se, aby se nedostaly do problémů. „Pojď se mnou, kámoško...“ zpívala Mirabella, když se přiblížila k Bailey, která se polekala, a popadla ji za ruku. Zatáhla Bailey za ruku a Bailey šla s ní bez většího boje. Obě byly koneckonců nejlepší kamarádky, když jedna padla, padla i druhá. Sešly dolů po schodech a Bailey se zeptala Mirabelly. "Kam jdeme? Vlastně, co se chystáme udělat?" zeptala se Bailey podezřívavě. Obvykle, když Kaleb udělá něco takového, Mirabella a Bailey si jen zacpou uši polštářem a snaží se přehlušit ten odporný hluk, který vychází z druhého pokoje. Ale tentokrát to bylo jiné. Mirabella byla víc nasraná a podrážděná. To mohlo taky souviset s tím, že má menstruaci.... Hluk úplně neustal, když se dostaly dolů, a Bailey to ani nečekala. V žaludku se jí strašně sevřelo, když ta dívka zasténala Kalebovo jméno, a nenáviděla ten pocit. Úplně tomu nerozuměla, ale cítila směs odporu a hněvu. Strašný, strašný hněv. „Už mám dost jeho a jeho děvek. Už mě nebaví poslouchat ty zvuky a už mě nebaví je utěšovat, když s nimi skončí,“ zasyčela Mirabella a zatáhla Bailey k vchodu do domu. Mirabella nelhala. Poté, co se s nimi Kaleb vyspal a vyhodil je, ty holky se doplazí k Mirabelle v naději, že jim pomůže dostat se zpět k jejímu bratrovi. Jediný problém byl, že to nikdy nefungovalo a začalo být trochu opakující se a otravné utěšovat holky, které přesně věděly, do čeho jdou. Bailey se zamračila, když viděla svou nejlepší kamarádku nazouvat si pantofle. Mirabella se na Bailey podívala se zvednutým obočím a očekáváním. "No tak, nazuj si boty," pobídla Bailey. I když byla Bailey zmatená, udělala, co jí její nejlepší kamarádka řekla, a zeptala se. "Kam jdeme?" Mirabella se ušklíbla a otevřela vchodové dveře. "Jdeme mu zkazit noc a pomstít se mu za to, že zkazil on nám."