Konečně nastal TEN den. Svatba Nicka a Jasmine. Jacob vešel do bratrova pokoje a opřel se o dveře, sledujíc, jak se bratr chystá na svatbu. Měl být jeho svědkem, i když si to Nick nepřál. „Můžu dál?“ zeptal se. „Už jsi tady. Co máš na srdci?“ zeptal se Nick a upravil si kravatu. Jacob k němu přišel a pomohl mu ji lépe uvázat. „Dneska vypadáš dobře, brácho. Ale musím ti něco říct,“ odmlčel se a naklonil se k bratrovu uchu. „Jestli Jasmine jakýmkoli způsobem ublížíš, zabiju tě sám,“ řekl a odstoupil od bratra s přesvědčivým úsměvem. „Měl bys se jít brzy připravit, za deset minut odjíždíme,“ řekl Jacob a odešel z pokoje. Nick protočil očima a zadíval se zpět do zrcadla. Zatímco Jasmine už byla na svatbu oblečená. Byla stále napjatá a trochu nervózní. „Musíme už jít, miláčku,“ řekla jí matka. Ale Jasmine byla ztracená v myšlenkách. „Jasmine? Jas?“ volala ji, ale Jasmine stále neodpovídala. „Jasmine!“ Matka se dotkla jejího ramene. Okamžitě se probrala a zadívala se na matku. „Mami,“ oslovila ji. „Jasmine, omlouvám se, že jsem tě nechala se za něj vdát. Víš, že s tím nic nemůžu dělat,“ řekla matka. Jasmine ji pevně objala. „To je v pořádku, mami. Už se to stalo. Asi mi štěstí nepřeje,“ zamumlala a vstala. Tara vešla s jejími šaty. „Jsi úžasná! Vypadáš skvěle,“ Jasmine pochválila její šaty. „Promiň, musela jsem si je půjčit, protože jsi mi o svatbě neřekla včas,“ odpověděla Tara. „Taky se omlouvám, že jsem ti to neřekla. Není to něco, co bych chtěla,“ odpověděla. Tara přikývla. „Rozumím,“ zašeptala a objala svou šéfku. Byla jí i kamarádkou. „Už bychom měly jít,“ řekla matka a vyšly z pokoje. Po zhruba hodinové jízdě zamířily na místo konání. Obrovské dveře se otevřely, když Jasmine vešla s otcem. Všechny pohledy se upíraly na její nádherné šaty. Nick se ani neotočil, aby se na svou budoucí ženu podíval. Navíc měla obličej zakrytý závojem. Pianista hrál pomalou svatební píseň. Pan Danvers konečně došel k Nickovi. Vložil její ruku do jeho. Nick ji převzal a přikývl tchánovi. V jeho tváři nebyla ani špetka štěstí. Společně kráčeli k faráři a obřad začal. Po obvyklých požehnáních se farář zeptal: „Bereš si ty, Nicku Cortezi, zde přítomnou Jasmine Danversovou za svou zákonitou manželku?“ zeptal se. Jasmine zvedla hlavu a uviděla, jak na ni Nick tvrdě zírá. Všichni trpělivě čekali na jeho odpověď. „Beru si,“ konečně promluvil. Ozval se rozruch. Farář se usmál a otočil se k Jasmine. „Bereš si ty, Jasmine Danversová, zde přítomného Nicka Corteze za svého zákonitého manžela?“ zeptal se. I na její odpověď čekali. Znovu zvedla hlavu a stále viděla Nickův výraz. Hluboce si povzdechla. „Beru si,“ řekla. Ozval se další rozruch. Přinesli prsteny. Nick vzal její ruku a navlékl jí prsten na prst. Ona udělala totéž jemu. „Nyní můžete…“ „Je to nutné?“ zeptali se oba současně. Vůbec neměli v úmyslu se políbit. Farář si odkašlal. „Nemusíte,“ řekl. Otočili se čelem k divákům. Všichni vstali a tleskali. Jasmine viděla slzy v matčiných očích. „Gratuluji, šéfko!“ zakřičela Tara a objala Jasmine. Jacob ji také objal, ale negratuloval jí. Nikdy nechtěl, aby se to stalo. Jejich rodiče vystoupili na pódium a také jim pogratulovali. Začala hostina. Jasmine se převlékla do pohodlnějších šatů a zdravila hosty. Narazila na jednu ze svých starých přítelkyň. „Gratuluji, drahoušku,“ řekla. „Ahoj, jsem ráda, že jsi dorazila,“ řekla Jasmine a držela sklenici šampaňského. „Vidím, že jsi ho nepolíbila. Stydíš se, co?“ zasmála se. „Nech toho. No, užij si oslavu. Uvidíme se,“ řekla Jasmine a odešla od ní. Všichni si mysleli, že se styděla políbit Nicka. Protočila očima a šla k baru. Vypila sklenici šampaňského. „Tak ubohé,“ protočila očima. Když hostina téměř skončila, všichni se s nimi rozloučili. Jejich nový dům byl jen pár minut od místa konání. Nick jel mlčky a přál si, aby nic nenarušilo ticho v autě. Jasmine se dívala z okna a zírala na lidi, kteří šli kolem. Viděla několik párů, jak se drží za ruce jako skutečné páry. Otočila se a kradmo se podívala na muže, za kterého se právě provdala. Rychle odvrátila pohled a zavrčela. Nick zajel do areálu a dojel k sídlu. Vystoupil z auta a vzal si z kufru zavazadla. Vešel do domu bez jediného slova. Jasmine si povzdechla a pomalu vystoupila z auta. Popadla zavazadla a vtáhla je do domu. „Co to sakra mamka do té tašky dala?“ divila se a táhla dál. Vzala zbývající lehké tašky a našla cestu do ložnice. Věděla, že Nick už je ve sprše. „Vítej ve svém novém životě ducha, Jasmine,“ řekla si pro sebe. Rychle si urovnala šaty do skříně a sešla dolů, aby se podívala, jestli tam není něco k jídlu. Měla hlad. Naštěstí byl dům plný potravin. Uvařila si sama pro sebe. Připravila jídlo a začala jíst. Náhle zazvonil zvonek. Nikoho nečekala, takže jí to bylo jedno. Umyla nádobí a vyrazila z kuchyně. Byl to Nick. Objednal si jídlo. Zamračila se na něj, když šel nahoru po schodech. Přála si, aby mohla popadnout nůž a zabít ho. Ale ještě nebyla připravená jít do vězení. Zamkla dveře a zamířila nahoru spát. Šla k posteli a lehla si. Nick byl na gauči, protože neměl v úmyslu s ní spát v posteli. Dojedl, takže prázdný talíř hodil do koše. Zhasnul světla. Jasmine se rychle posadila a začala těžce dýchat. „Proč jsi zhasnul?“ zeptala se, ale Nick jí neodpověděl. Našla vypínač a znovu rozsvítila. „Nemůžu spát při rozsvíceném světle,“ konečně promluvil. „A já nemůžu spát při zhasnutých světlech,“ odpověděla a stále těžce dýchala. Bála se tmy po tom incidentu před pěti lety. To mučení a všechno ostatní, ta myšlenka na to ji vždycky oslabovalo. „S tím nic nenadělám,“ řekl a natáhl se k vypínači. Jasmine rychle uhodila jeho ruku z vypínače. „Nezhasneš to,“ řekla. „Teď s tebou nechci mluvit, Jasmine. Prosím, najdi způsob, jak spát při zhasnutých světlech. Můžeš si třeba rozsvítit baterku na telefonu,“ navrhl. Udělala krok blíž ke gauči, kde ležel. „Můžeš si třeba zakrýt oči černou látkou,“ navrhla také. Oba se dívali jeden druhému do očí asi deset sekund a najednou přerušili oční kontakt. „Najdu si jiný pokoj, kde budu bydlet. Nechci ti být na obtíž,“ řekl a vstal. Odfrkla si a odvrátila se od něj. „Modlím se, abys nebral svá slova zpět!“ zamumlala. Věděl, že mluví o tom, co se stalo před pěti lety. Popadl ji za ruku a přitiskl ji ke zdi. „Argh!“ zasténala tiše a dívala se mu do očí. „Dej ode mě ty svoje špinavý ruce!“ zavrčela. „Co tím myslíš? Neměl bych brát svá slova zpět?“ zeptal se. „Měl bys lépe chápat, co to znamená,“ odpověděla a už se rozčilovala. „Opravdu mě obviňuješ ze všeho, čím jsi si tehdy prošla? Skoro mě zastřelili, Jasmine! Musel jsem utéct a sehnat pomoc!“ řekl. „Od tebe jsem žádnou pomoc neviděla. Jediný, kdo mě zachránil, byl Jacob,“ odpověděla. Viděla v jeho očích žárlivost. „Jacob, jo? Proč sis ho místo toho nevzala?“ zeptal se. „Víš, že jsem si to přála. Nechci s tebou strávit ani vteřinu, natož věčnost. Nesnáším tě, Nicku!“ zakřičela. Nick ji pustil a odstrčil se od ní. Neřekl ani slovo. Jen pro ni odešel z pokoje. Jasmine těžce dýchala a dotkla se místa, kde ji chytil. „Jakej psychopat,“ zamumlala.