Kapitola 37 "Jsme tu jeden pro druhého," zašeptala jsem. Vito přišel a chytil mě za ruku, chvíli jsme tam oba mlčky stáli. Nedokázala jsem si představit, čím prochází, když vidí svého bratra v takovém kómatu. Palcem jsem mu třela hřbet ruky a snažila se ho nějak utěšit. Po chvíli jsme se rozhodli, že si odpočineme a půjdeme se ven nadýchat čerstvého vzduchu. Když jsme vyšli z nemocnice, uviděla js