Jacob nemohl uvěřit svým uším. Konečně se měl oženit se ženou, kterou miloval. Jeho pět let s ní nakonec nepřišlo vniveč. Na jeho tváři se objevil úsměv, když se otočil k Jasminině otci. "Dovolíte mi vzít si vaši dceru za ženu?" Zeptal se znovu, jen aby si byl jistý. "Samozřejmě, vím, že jste si navzájem velmi blízcí," odpověděl pan Danvers okamžitě. "Ví ona, že se budeme brát?" Zeptal se Jacob znovu. Už plánoval, jak ji požádá o ruku. Byl tak nadšený, že nemohl přestat myslet na to, že si vezme Jasmine. "Ne, Jasmine to ještě neví," odpověděl její otec. Jacob se znovu usmál. Přikývl a vyskočil na nohy. "Už půjdu, nashledanou otče, nashledanou pane Danversi," řekl a spěšně vyrazil z kanceláře. Pan Danvers a pan Cortez viděli úsměv a štěstí v jeho tváři. Podívali se na sebe a také se usmáli. "Měli bychom brzy naplánovat jejich svatbu!" Navrhl pan Danvers. . . O několik hodin později Jasmine konečně dokončila focení. Převlékla se do normálního oblečení a chystala se odejít. Uslyšela hlas zezadu. Byl to model, se kterým fotila. Říkalo se, že miluje ženy víc než svou práci. Ulevilo se jí. "Taro, zastav mi taxi. Budu hned venku," řekla své asistentce. "Dobře, Jas," odpověděla a odešla. Jasmine se otočila a podívala se mu do očí, stejně jako před hodinami v reklamě. "Líbí se mi tvoje osobnost, tvůj styl je také perfektní," pochválil ji. "Děkuji," to bylo jediné slovo, které jí uniklo z úst. "Pokud ti to nevadí, mohli bychom se někdy sejít," řekl. Jasmine sklopila pohled, aby se nad tím zamyslela. Věděla, že ji nepřímo svádí a láká, ale nenaletí mu na jeho triky. Není jako ostatní modelky. "Jsem zaneprázdněná, bude nemožné se s tebou sejít." "Jak myslíš, ale pokud bys snad měla nějaký volný den, můžeš mi zavolat," podal jí vizitku a odešel. Úsměv na Jasminině tváři rychle zmizel. "Hraje si na chytrého. No, já jsem chytřejší než ty, pane Kdovíjak se jmenuješ!" Odfrkla si a podívala se na vizitku. Jeho jméno na ní bylo tučně napsáno. Chtěla ji vyhodit, ale rozhodla se ji ponechat pro budoucí potřebu. Vyšla ze studia a uviděla Taru, jak stojí vedle auta. Nevypadalo to jako taxi. "Už jsi viděla nějaké taxi?" Zeptala se jí. "Dnes budu tvůj řidič, madam, řekni mi, kam chceš jet." Jasmine uslyšela za sebou další hlas, ten byl jí známější. Snadno poznala, kdo to je. "Jacobe. Co tady děláš?" Zeptala se. "Přijel jsem tě vyzvednout. Pojď, jedeme," řekl a otevřel jí dveře spolujezdce. Tara jí podala tašku. "Uvidíme se příští týden," řekla jí asistentka. "Dávej na sebe pozor, Taro," řekla tiše a nastoupila do auta. Jacob si začínal představovat Jasminin výraz, až zjistí, že se budou brát. Nastoupil do auta a zabouchl dveře. "Kam si přeješ jet, má paní?" Zeptal se Jacob, než nastartoval auto. "Mně je to jedno," odpověděla Jasmine a zapnula si pás. Jacob pustil volant a otočil k ní pohled. "Proč tak zíráš?" Zeptala se. Kousl se do spodního rtu a snažil se nezačervenat. "To nic. Jedeme," nastartoval motor a vyrazil. Jeli do parku a strávili spolu kvalitní čas. Poté odjeli do restaurace, aby se najedli. Nakonec ji Jacob odvezl domů. "Vidím, že zítra nikam nejedeš," Jacob byl trochu smutný. "Jo, nejedu. Ale můžeš přijít, pokud chceš." "Přijdu," odpověděl. "Dobrou noc," uzavřela Jasmine a vystoupila z auta. Jacobův pohled byl upřený na ni, dokud nezmizela v domě. Velmi brzy budou bydlet spolu v jednom domě, spát na stejné posteli, koupat se ve stejné koupelně. Tyto myšlenky mu nemohly opustit hlavu. Radostně zakvílel jako holka a odjel zpět domů. Zastavil auto a vystoupil. Hodil klíč od auta na komorníka. "Ahoj pane Willy! Jsem brzy doma a jsem nejšťastnější muž na světě," řekl Jacob. Pan Willy sklopil pohled v tichosti. Všiml si, že v sídle je také ticho. Bylo také docela zvláštní, že si pan Willy s Jacobem nehraje. "Co se stalo?" Zeptal se Jacob. Komorník se zadíval na cizí auto zaparkované před areálem, kterého si Jacob nejprve nevšiml. Tehdy si uvědomil, že v domě je cizinec. Okamžitě vběhl do domu. První lidé, které uviděl, byli jeho rodiče. "Tati? Mami? Co se děje?" Zeptal se jich. Z výrazu v jejich tvářích bylo poznat, že se něco děje. "Řekněte mi, co se děje, otče!" Zakřičel. Už se začínal bát. "Tvůj..." Začala jeho matka a zastavila se. "Nick je nahoře," promluvil konečně jeho otec. Jacob zalapal po dechu a ustoupil o krok zpět. Vyrazil nahoru a šel se podívat na svého bratra. . Jasmine také vešla do svého domu a uviděla své rodiče. Zajímalo ji, co dělají v jejím domě. Sedla si vedle své matky a hluboce si povzdychla. "Co vás sem přivádí, mami?" Zeptala se. "Jak jste se vůbec dostali dovnitř?" Dodala znovu. "Přišli jsme tě navštívit, Jasmine." "Vysypte to ze sebe, nemám celou noc," odpověděla tiše. "Brzy se vdáš," řekla její matka. "Za koho?" Zamračila se Jasmine. Její rodiče si vyměnili pohledy a zadívali se zpět na ni. "Vdáš se do rodiny Cortezových," řekl její otec. Jasmine se ušklíbla. Věděla, že to byl Jacob. Proto byl dnes tak šťastný. Široce se usmála a kousla se do spodního rtu. "Dobře, je to v pořádku. Jsem připravená se za něj vdát," řekla a ostýchavě odešla do svého pokoje. "Ona to ještě neví, že ne?" Zašeptala její matka otci. Zavrtěl hlavou a hluboce si povzdychl. . Jacob vešel do pokoje svého bratra a uviděl, že pokoj je plný kouře. Nick byl na balkoně se sklenicí whisky a cigaretou. "Proč ses vrátil?" Zeptal se Jacob. Nick se ani neotočil, aby se na svého bratra podíval. Stál a díval se na město. "Je mi zakázáno se vracet domů?" Zeptal se na oplátku. "Neměl ses vracet, Nicku. Měl jsi zůstat, kde jsi byl!!" Zakřičel Jacob. Nick se otočil a rozzlobeně hodil sklenici whisky na zem. "Zavři tu díru na tvojí tváři. Proč? Myslíš si, že jsem tady, abych zničil to, co je mezi tebou a jí?" "Ano, vím, že ses vrátil, abys ji získal, ale poslouchej mě, vrať se a už se nikdy nevracej," řekl Jacob rozzlobeně. "Odejdi," zašeptal. "Cože?" Zeptal se Jacob. "Řekl jsem, abys vypadl z mého pokoje!!!!" Zakřičel Nick. Jacob byl šokován, když viděl, jak moc se jeho bratr změnil. Otočil se a vyběhl z pokoje. Nick se zamračil a snažil se uvolnit kouřením. Dlouze se natáhl a vyfoukl kouř. . Následujícího rána se Danversovi přestěhovali do domu Cortezových, aby se společně naobědvali. Jacob se zamkl v pokoji, když se konečně dozvěděl pravdu. Také odmítl snídani. Náhlý příjezd jeho bratra mu všechno zničil. "Proč! Proč!! Nenávidím tě, Nicku! Nenávidím tě!" Zakřičel a chytil se za vlasy. "Ach!!" Zakřičel znovu. "Proč jsme tady, mami?" Zeptala se Jasmine. "Abychom dokončili tvoji svatbu," odpověděla její matka. Zahodila si dlouhé vlasy dozadu a přikývla. "Aha, dobře," zamumlala a usmála se. Pan a paní Cortezovi pomalu sešli dolů po schodech. "Vítejte!" Vzájemně se zdravili asi pět minut. "Prosím, pojďme si sednout a promluvit si o tom u oběda." "Kde je Jacob? Nikde ho nevidím," řekla Jasmine. Všichni se na sebe podívali a těžce polkli. Její otec si odkašlal a odtáhl pro ni židli. "Posaď se, brzy se k nám přidá," řekl. Odfrkla si a posadila se, stále čekala na Jacoba. "Jsi si plně vědoma toho, že se vdáš do rodiny, Jas." "Ano, jsem," odpověděla. "Tvé... Tvé jméno bude pak Jasmine Cortezová," připomněla jí paní Cortezová. "Vím, jak to funguje," připomněla jí také Jasmine. "Nebudeme tě moc zdržovat, ale... Představíme ti tvého budoucího manžela," řekl pan Cortez. "Dobře? Pošlete ho sem už," řekla Jasmine a opřela se na židli. "Nicku? Vyjdi už!" Řekl pan Cortez nahlas. Jasmine měla pocit, že slyšela špatné jméno. Vyskočila ze židle, když uviděla gentlemana, jak majestátně vychází odnikud směrem k ní. "N..Nicku?" Zašeptala.