Humphrey reagoval na Nininu otázku s nacvičenou lehkostí, jeho vyrovnaný úsměv ani na okamžik nezakolísal. „Spiknutí s únosci v osmi letech?" Rozpřáhl ruce v gestu nevinnosti. „Chtěl jsem jen vzít svou malou sestřičku ven na hřiště. Stačila chvilka nepozornosti." Jeho hlas zjemnil vypočítanou lítostí. „Byl jsem příliš mladý na to, abych chápal nebezpečí číhající za bílého dne." Dodala, když zachytil její pohled: „Nech mě to napravit, Nino. Dáš svému hloupému bratrovi ještě jednu šanci?" Nina mlčela a v duchu si prohlížela Cliffordovu složku. Její nejstarší bratr měl v pěti letech IQ 300, jeho dospělá lstivost byla zabalena do dětských dolíčků. Myšlenka, že by byl slepý k nebezpečí, zněla dutě. 'Ale jaký to má smysl?' uvažovala. Stejně se těmi roky probojovala. Jakmile bude toto zadání u konce, vrátí se zpět do Oddělení speciálních operací, kam patří. „Stará historie," řekla s odmítavým pokrčením ramen. „Co bylo, bylo." Pod Humphreyho pečlivě udržovaným výrazem se cosi temného zvlnilo, když si ji prohlížel, ale jeho typický úsměv se bleskově vrátil na své místo. S vypočítanou nonšalancí jí přehodil ruku kolem ramen. „Zařídím pořádnou rodinnou večeři – táta a všichni tvoji bratři. Opravdový návrat domů." „Jak chceš," řekla bezvýrazně. ***** V obývacím pokoji dole si Jessica mnula zraněnou nohu a utírala si slzy, její hlas byl plný starostí. „Mami, co budeme dělat? Humphrey se už postavil na její stranu. Jestli tu mrchu začnou chránit i táta a ostatní bratři, můj život bude zničený!" „Hlídej si tón." Rachelina ostrá výtka nesla opravdové znepokojení. „Jsi dědička, miláčku, ne nějaká pouliční prodavačka. Nenech se jí strhnout na její úroveň." „Ale—" Jessica stiskla rty do tenké linky. Racheliny prsty uhladily dceřiny vlasy. „Smrt tvé tety zanechala na duši tvého otce jizvu, která se nikdy nezahojí. Prohlédne její hru. A tvoji bratři? Stála je matku. Jak by jí mohli projevovat jakoukoli laskavost?" „Tak mi vysvětli Humphreyho náhlou změnu smýšlení." Slova vybuchla z Jessicy s otevřenou frustrací. Každá předehra, kterou učinila směrem ke svému nejstaršímu bratrovi, se setkala s dokonalými způsoby a absolutním odstupem. Ta příjemná maska skrývala ledovec – vždycky věděla, že ji nikdy nebude skutečně považovat za rodinu. Rachelin povzdech nesl opravdovou nejistotu. „Mysl toho chlapce je bludiště, které jsem nikdy nezmapovala." Rodinný příběh byl legendou: jejich věčně usměvavé zlaté dítě se úplně zhroutilo, když zemřela jeho matka. Logika velela, že by měl být nejurputnějším odpůrcem jejich navrátivší se sestry. Nikdo nedokázal přijít na důvod tohoto propracovaného představení bratrské oddanosti. Ale Humphreyho myšlenky ležely za zdmi příliš vysokými na to, aby se daly překonat. Rachel se tvrdě naučila nepronikat do těchto hlubin. „Moje noha stále potřebuje spravedlnost." Jessicin hlas se zlomil, když ukázala na doktorův obvaz. Vlasové zlomeniny – týdny rekonvalescence před sebou. „Tvůj táta to nenechá jen tak." Rachelin hlas ztvrdl přesvědčením. „Ať už tvoji bratři hrají jakoukoli hru, on se postará o to, abys byla chráněna." Jessiciny prsty se zatnuly v pěst. „Potřebuje ji vyhodit na ulici, kam patří. Tahle rodina má jednu princeznu – a není to nějaký charitativní případ, který se snaží ukrást moje místo!" ***** Nina sama ve svém novém pokoji se protáhla na sametových prostěradlech a vnímala každý detail své pozlacené klece. Ten opulentní prostor ostře kontrastoval s jejím obvyklým ubytováním. Když byla mladá, byla zamčená v malé, temné cele, odkud vycházela jen na jakýkoli experiment, který ji čekal. Pak zase zpátky do tmy. Oddělení speciálních operací nenabízelo o mnoho víc – čtyři úzká lůžka na pokoji, každý pohyb sledován, každá hodina naplánována. Osmnáct let výcviku, misí a absolutní kontroly. Naučila se nacházet pohodlí v tomto strnulém rámci. Teď jí tato náhlá svoboda připadala stísněnější než kterákoli cela. Zavibrování jejího telefonu nabídlo vítané přerušení. „Haló," odpověděla. „Jak se ti žije doma, Nino?" Cliffordova známá vřelost nesla náznak pobavení. „Není to špatné," odpověděla. „Výborně. Mám pro tebe na dnešní noc misi," řekl. Její páteř se automaticky narovnala. „O co jde?" Jeho tichý smích nesl opravdové ocenění. „Je čas, aby náš mistr olejomalby obdařil svět dalším mistrovským dílem." ***** Vedle, Humphrey tiskl telefon k uchu, jeho hlas byl dokonale modulován. „Tati, tvá dávno ztracená dcera je doma. Určitě si to zaslouží rodinnou večeři?" „Dnes večer je aukce. Nemůžu si ji nechat ujít." Darrell Woodsův odměřený tón nesl léta pěstované lhostejnosti. „Je to naléhavější než tvoje vlastní krev?" Humphrey nechal ve slovech zaznít jen tolik výzvy, kolik bylo nutné. „To dítě pro mě nic neznamená. Tvá přítomnost stačí." Po těžkém tichu pokračoval: „Kromě toho je to zásadní. Slečna Morisotová bude dnes večer tvořit živě." „Berthe Morisotová? Umělecký génius desetiletí?" Do Humphreyho hlasu se vkradl skutečný zájem, než se s teatrálním povzdechem zarazil. „Škoda. Kdyby se Nina nevrátila, rozhodně bych se k té zábavě sám přidal."