Humphrey vyšel ze svého pokoje právě ve chvíli, kdy Nina vyšla ze svého. Jeho tvář se okamžitě rozzářila. "Někam jdeš, Nino?" Stála s rukama zastrčenýma v kapsách a upírala na něj ty své nápadné, jasné oči. V tom, jak si prohlížela svého příliš horlivého staršího bratra, bylo cosi vševědoucího. "Jen tak se projít. Nečekej na mě s večeří." "Cože? Ale dnes večer jsme měli mít tvoji uvítací večeři." Humphreyho úsměv mírně zaváhal. Nina naklonila hlavu na stranu. "Vážně? Protože z toho, co mi říká Jessica, mě tu vlastně nikdo nechce." "To vůbec není pravda. Já tě tu chci." Humphrey jí s nacvičenou vřelostí přehodil ruku kolem ramen. "Jasně, táta to dnes večer nestihne, ale to nevadí – my bratři ti můžeme dát pořádné uvítání." "Aha?" Nina se mu upřeně zadívala do očí. "A kde jsou ti moji vítající bratři?" "No..." Humphreyho úsměv zaváhal, než se opět ustálil. "Pravděpodobně jsou teď jen zaneprázdněni." "Tak jim zavolej." Její hlas byl klamně lehký. "Hned teď. Tady." "Teď?" Zaváhal. Nina přikývla. "Jo, teď, přímo přede mnou." Jejich oči se střetly v tiché konfrontaci. Humphrey se musel ptát, jestli nepodcenil vnímavost této zdánlivě naivní dívky. "Fajn, zavolám." Vytáhl telefon a tiše se modlil, aby jeho bratři hráli podle pravidel. Na lince se ozval tón a spojil ho s jeho druhým bratrem, Alfiem Woodsem. "Haló?" "Alfie, Nina je dnes doma, a dnes večer—" Humphreyho přerušil. "Mám operaci. Nemůžu odejít," odpověděl Alfieho chladný hlas. Humphreymu zacukalo v oku. "Nemůže to zvládnout někdo jiný?" "Ne." Po stručné odpovědi se linka odmlčela. Humphrey si zachoval klid a vynutil si smích. "Alfie je doktor. Dnes večer má urgentní operaci." Ninin výraz se nezměnil. "Další." Humphrey, který se cítil stále více zahnaný do kouta, vytočil svého třetího bratra, Henryho Woodse. "Ahoj, Henry, ohledně dnešního večera—" "Neříkal jsem ti, že mám basketbalový trénink na turnaj?" ozvala se výbušná odpověď. "Přestaň mi rušit trénink! Nashle!" Další odmítnutí. Humphreyho úsměv se napjal. "Ach, nevšímej si Henryho nálady. Někdy takový bývá." "Žádný problém." Nininy myšlenky byly jasné: 'Stejně nekřičel na mě.' "Ještě jeden tam je, ne?" naléhala. I Humphrey už ztratil naději. Vytočil svého nejmladšího bratra, Grega Woodse. Než mohl promluvit, ozval se Gregův veselý hlas. "Humphrey, vím, co chceš říct, ale dnes večer natáčím. Režisér by mě zabil, kdybych odešel. A hej, nech si to starostlivé gesto staršího bratra – všichni vědí, že naši novou sestru nenávidíš nejvíc." Vzduch zledovatěl. Nina shodila Humphreyho ruku. "Můžu jít teď?" "Kam? Nech mě tě svézt," nabídl Humphrey slabě. "Není třeba." Už odcházela. "Někdo mě vyzvedne." "Kdo? Kamarád?" naléhal. "Ano," zavolala zpět, aniž by se otočila. "Můj přítel." ***** Její "přítel" Clifford se naklonil, aby jí zapnul bezpečnostní pás, jeho drahá kolínská byla jemná, ale magnetická. "Zdáš se být v dobré náladě. Rodina Woods ti dělá nějaké potíže?" zeptal se. "Jako by někdo mohl." Koutek jejích úst se zvedl. Jako špičkový agent mezi "válečnými stroji" obvykle byla ona ta, o kterou se ostatní báli. Poté se otočila, aby si prohlédla Cliffordův neuvěřitelně pohledný profil. "Co je?" Všiml si jejího zírání a nemohl si pomoct, ale myslel si, že se snaží být roztomilá, aby dosáhla svého. Nina nevinně zamrkala. "Clifforde, chceš být můj přítel?" Po dnešní domácí katastrofě si myslela: 'Ti nahoře chtějí, abychom my válečné stroje zažili lásku – nikdy nespecifikovali, jakou. Romantika se taky počítá, ne?' Prohlédl její kalkulaci. "Ne." "Debile." Otočila se a zamračeně se zadívala z okna. Jeho ruka se usadila na její hlavě a rozcuchala jí vlasy. "Nemrač se. Ti nahoře opravdu chtějí, abys našla štěstí, nejen odškrtávala políčka." "Byla jsem naprosto spokojená ve Speciální operační divizi." V jejím hlase byl náznak frustrace. Nemohla pochopit, proč by měli všichni čelit následkům jen proto, že několik dalších válečných strojů způsobilo potíže. "Poslouchej." V jeho smíchu bylo stejnou měrou podráždění i náklonnost. "Pokud se opravdu nedokážeš přizpůsobit civilnímu životu, promluvím s těmi nahoře o tvém návratu." Otočila se zpět k němu. "Časový plán?" "Šest měsíců." "Jeden měsíc!" "Čtyři měsíce." "Dva měsíce!" "Tři měsíce. Zkus to ještě, a nabídka padá." "Clifforde." "Hm?" "Jsi nejhorší." "Podřízení nesmějí odmlouvat svým nadřízeným, víš." ***** U vchodu do aukčního domu se Paul Nelson, předseda, vrhl vpřed, jakmile Clifford vystoupil z auta. "Pane Snee, vítejte! Slyšel jsem, že paní Morisot bude dnes večer malovat živě. Je s vámi—" Nina vyskočila z auta dřív, než mohl doříct. Paulova pozornost se přesunula na ni a spadla mu čelist. 'Počkat. Žena? Ale pan Snee je nechvalně známý tím, že se vyhýbá ženám – všechny, které se odváží přiblížit, obvykle zachytí ochranka dřív, než se dostanou do tří metrů. A přesto je tu tahle dívka, která ledabyle vystupuje z jeho auta? To je materiál pro titulní stránky.' Nina se na Clifforda zvědavě podívala. Znala ho jen jako zástupce ředitele Speciální operační divize Moonhuntlandu, náměstkovské místo, kde mu všichni říkali jen Clifford. Bylo to poprvé, co slyšela někoho zvenčí oslovovat ho jako pana Snee s takovým respektem. 'Má ještě nějakou jinou identitu, o které nevím?' přemýšlela. "Přestaň šťourat." Aniž by se podíval, Clifford přesně věděl, na co myslí. Vedl ji vpřed s rukou na její hlavě. "Kde je náš pokoj, pane Nelsone?" "Tudy, pane Snee!" odpověděl Paul. Když procházeli VIP koridorem, Nina se jako odhodlaná liána obmotala kolem Cliffordovy paže. "No tak, jaké další tajné identity skrýváš? Řekni mi to!" Clifford věděl o ní skoro všechno, zatímco ona o něm nevěděla skoro nic. To k ní bylo naprosto nefér. Ten kontrast byl zarážející – Clifford, normálně tak formální a odměřený, jí dovolil, aby se ho držela s očividnou náklonností. "Nakonec to zjistíš." "Chci to vědět hned!" zamračila se. "Dnes večer dobře maluj. Překonej třicet milionů v aukci a já ti to řeknu." "Slibuješ?" Paul, který stále vedl cestu, měl pusu otevřenou, co zaslechl jejich rozhovor. Celosvětově uznávaná paní Morisot byla tahle maličká dívka a pověstně chladný pan Snee si ve skutečnosti užíval, že ho tahle dívka otravuje. Paul prostě nemohl uvěřit té scéně. ***** Před aukčním domem si Darrell všiml, že Humphrey stojí bez hnutí u jejich auta. "Humphrey? Něco se děje?" Humphrey se zamyšleně zadíval na vchod. "Tati, myslím, že jsem právě viděl Ninu."