Jakmile se slepice chystala zanechat na plátně nežádoucí "příspěvek", Nina ji svižným kopnutím odehnala. Ignorujíc její rozhořčené kvokání, nechala plátno upevnit do velkého malířského stojanu a zamířila k vystaveným štětcům, vybírajíc si jeden tlustý. Její pohyby nesly lehkou jistotu někoho, kdo přesně ví, co dělá. S cvikem namočila štětec do akrylových barev a začala. Každá náhodná slepičí stopa se pod jejím štětcem proměňovala, splývala a přecházela v něco zcela nového. Dřívější obvinění z podvodu zanikla v hrdlech, jak publikum sledovalo, uhranuté. Hosté si vyměňovali významné pohledy. Nedokázali si úplně prohlédnout celý obraz – Nininy neustálé pohyby kolem masivního plátna a vzdálenost od jejich sedadel to zajišťovaly – ale něco se rozhodně rýsovalo. Čas se vlekl, dokud ostré "Hotovo!" neprořízlo napětí. "Už je hotová?" "To snad ne – ještě ani neuběhly dvě hodiny!" "Vsadím se, že tam jen něco plácla." "Jestli se ukáže, že je to k něčemu, sním svůj klobouk!" Dva zaměstnanci opatrně přenesli obraz k projekčnímu plátnu. Skeptické šepoty utichly uprostřed dechu. Pod mistrovskými tahy Niny se chaotické slepičí stopy proměnily v živoucí zahradu v plném květu. Sluneční světlo tančilo po záplavě barev – tam, kde byly prosté stopy, teď vířily šaty mladých žen mezi poletujícími motýly. Za boží milosti! "Mistrovské dílo!" Výkřik zlomil kouzlo. Jeden podnikatel vyskočil na nohy. "Tři miliony dolarů za to!" Hráz se protrhla. "Pět milionů!" "Šest milionů!" "Sedm milionů!" "Třicet milionů!" Dav se při tom skoku otřásl úžasem. Nině se při "třiceti milionech" zježily uši. Její zájem o dražbu se okamžitě vypařil. Mise splněna. Čas vybrat si Cliffordův slib. ***** Clifford ze svého vyvýšeného místa na balkoně VIP apartmá – ideálního pozorovacího bodu pro sledování show – měl nerušený výhled na dražební šílenství dole, jak se kupci předháněli. Dveře se s ranou otevřely. "Clifforde!" Nina vpadla dovnitř a zezadu mu obmotala ruce kolem krku – gesto, které mělo být důvěrné, ale skončilo někde mezi škrcením a nadšeným dětským útokem. "Cíl zasažen! Vykecni svoje tajemství," dožadovala se. Její teplo se mu tisklo na záda a on potlačil povzdech. Ta holka absolutně nechápala osobní prostor nebo hranice mezi mužem a ženou. Díky Bohu, že se takhle chovala jen k němu – někdo jiný by mohl zneužít její nevinnost. Jemně jí rozpletl ruce a otočil se k ní čelem. "Chceš vědět, za kolik jde teď tvůj obraz?" "To je mi jedno." Zamračila se. "Jen mi řekni, proč tě všichni tolik respektují." "Je to na sto milionech dolarů," řekl. "Super, nový rekord!" Sotva si všimla té astronomické sumy. "Teď mluv." "Chceš hádat, kdo tu nabídku podal?" zeptal se Clifford, potlačujíc úsměv. "Proč by mě to mělo zajímat?" Nině se zamračila hezká tvář. Zúžila na něj oči. "Nesnažíš se vykroutit z naší dohody o tom, že mi prozradíš svou druhou identitu? Jestli se nechceš vykecat, vyšetřím to sama." "Co se dá vyšetřovat?" Nemohl se ubránit smíchu. "Všechno je to veřejně známé – prostě si mě vygoogluj." To ji zaskočilo. 'Je tak slavný?' nemohla si pomoct a přemýšlela. ***** Cestou domů Nina udělala přesně to. Při tom, co našla, se jí rozšířily oči. Clifford nebyl jen zástupcem ředitele divize speciálních operací – byl to milovaný třetí syn rodiny Sneeových, jedné z nejmocnějších obchodních říší v Moonhuntlandu. Jeho otec ho zbožňoval natolik, že byl ochoten mu předat klíče od království. Místo toho si Clifford vyšlapal vlastní cestu: akademický zázrak se stal vyznamenaným vojenským důstojníkem a poté vysoce postaveným vládním úředníkem. Kvůli svému politickému postavení přenechal veškeré obchodní operace svým dvěma starším bratrům, ale i tak stále kontroloval 40 % klíčových akcií rodiny Sneeových. Není divu, že mu všichni projevovali tolik respektu a říkali mu "pane Snee". "Dobře, ale proč zůstávat v divizi speciálních operací, když na tebe čeká tohle všechno?" Vágně mávla rukou na koncept obrovského bohatství. "Protože se tak rozhodnu." Tím to uzavřel. Složitosti rodinné obchodní politiky by pro ni byly ztracené. Nina si ho s nově nalezenou fascinací prohlížela. Jeho vládní plat byl pravděpodobně kolem 10 000 dolarů měsíčně. Vedením rodinného podniku by to mohl vydělat za pár minut. Ale přesto chtěl zůstat v divizi speciálních operací. Po pečlivém zvážení mohla dospět pouze k jednomu závěru: ten muž musí být naprostý idiot. Clifford zachytil její pohled a pocítil záblesk rozhořčení nad tím, že ho soudí někdo tak roztomile bezradný. Ale byl dospělý. Důstojný. Nesnížil by se k výměně ostnů s naivní dívkou. Alespoň ne přímo. Když dorazili k rezidenci Woodsových, Nina s veselým "Ahoj!" vyskočila ven. "Počkej." Jeho hlas ji zastavil uprostřed skoku. "Jo?" Ohlédla se. "Dneska jsi to zvládla dobře. Tady máš malou odměnu," řekl s úsměvem. Oči se jí rozzářily, když se vrátila k oknu auta. "Jakou odměnu?" "Nastav ruku," řekl s pochybným úšklebkem. Ochotně poslechla. Položil svou sevřenou pěst nad její dlaň a pomalu ji otevřel. Něco malého a tvrdého jí spadlo do ruky – ovocný bonbon zabalený v plastovém obalu. Než jí došlo, o co jde, jeho auto se začalo rozjíždět. Jeho pobavený hlas se nesl zpět. "Říkala jsi mi, ať ti to podržím, pamatuješ? Jen ti vracím, co je tvoje." Když jí došlo, že je to ten samý bonbon, který mu předtím podala ústy, zaplnily její mysl kreativní nadávky. 'Ten má ale drzost! Nechat si ten použitý bonbon jen proto, aby – Fuj!' "Clifforde!" zakřičela, ale jeho auto už mizelo za rohem. Zírala za ním, rozpolcená mezi pobouřením a neochotným obdivem. Nikdy v životě nepotkala nikoho tak nesnesitelně chytrého.