„Nino?“ Darrellův hlas se zadrhl, když si uvědomil jméno své dávno ztracené dcery. Rychle zavrtěl hlavou. „Ne, to není možné. Co by tu dělala?“ Podle jeho zdrojů Nina vyrůstala v nějaké zapadlé vesnici. Tato aukce byla definicí exkluzivity – potřebujete majetek alespoň 300 milionů dolarů, abyste se vůbec dostali dovnitř. Není šance, že by tu mohla být. „Možná ne,“ řekl tiše Humphrey a potlačil své podezření, než dodal: „I když se dnes večer zmiňovala o plánech se svým přítelem.“ Darrellovy kroky zavrávoraly. „Přítel? Jaký muž?“ Humphrey pokrčil rameny. „To neřekla.“ „Zjisti to.“ Darrellův hlas ztvrdl. „Neměla žádné řádné vzdělání. V jejím věku by se mohla snadno zaplést se špatnou společností.“ „Vypadá to, že se někdo bojí, aby se jeho dceři něco nestalo,“ řekl Humphrey s lehkým škádlením v hlase, když se srovnal s otcovým krokem. „Bojí? O ni?“ Z Darrellova hrdla se vydral drsný smích. Jeho ošlehané rysy, vytesané roky zkušeností, se zkroutily s posměchem, než se usadily do něčeho temnějšího. „Jen nechci, aby tahala naše jméno bahnem,“ dodal. ***** V VIP apartmá aukčního domu se Nina ledabyle rozvalovala v koženém křesle s nonšalancí. Mezitím se ctihodný pan Snee – jehož pouhá přítomnost obvykle vyžadovala úctu – se skláněl jako starostlivý rodič, jeho důstojné chování bylo zapomenuto, když jí zavazoval tkaničky u bot. „S touhle hrou na princeznu to už přeháníš,“ škádlil ji, jeho ruce pečlivě vytvářely dokonalou mašli na jejích tkaničkách. „Co jsem, tvůj osobní komorník?“ Nina ho sledovala zlomyslnýma očima, její tváře byly plné ovocných bonbonů jako veverka. Otočila kotníkem, aby si prohlédla jeho práci, jemné obočí se jí zvedlo v souhlasu. „Nejsem líná,“ prohlásila s neotřesitelnou jistotou. „Jen je nezavazuju, protože jsi tady. Obvykle to dělám sama!“ „Je tohle to, čemu se dnes říká sexuální obtěžování na pracovišti?“ Clifford se nemohl ubránit smíchu. Jen Nina se odvážila být k němu tak nestoudně nerozumná – a on si mohl vinit jen sám sebe, že jí to umožnil. Klepání přerušilo jejich žertování. „Dále,“ zavolal Clifford a narovnal se. Paul vstoupil a prakticky z něj sálala uctivost. „Pane Snee, už je skoro čas, aby paní Morisotová vystoupila na pódium.“ „Ale moje bonbóny!“ protestovala Nina s plnou pusou. Clifford ji láskyplně pohladil po hlavě. „Nejdřív práce, sladkosti později.“ „Fajn.“ Protáhla to slovo, pak se náhle rozzářila. „Clifforde!“ „Hm?“ Sáhl po závoji na její obličej, když ho překvapila. Jedna jemná ruka se mu obtočila kolem krku, a než si stačil uvědomit, co se děje, teplé rty se přitiskly na jeho. Bonbón jí sklouzl z úst do jeho jedním plynulým pohybem. Paulovi se prakticky vykloubila čelist. ‚Pane Bože! To je vážně?‘ Dokonce i neotřesitelný Clifford zamrzl, zaskočený jejím lstivým útokem. Ale než ji stačil odstrčit, už odskočila zpět a vypadala až příliš spokojeně. V její spokojenosti nebyla ani stopa po romantickém chvění – byla čistě triumfální, jako dítě, které konečně vyzrál na dospělého. „Ti nahoře vždycky káží proti plýtvání jídlem!“ prohlásila a popadla závoj z jeho ochablého sevření. Usadila si ho na obličej a hravě poklepala na šokovaného Paula, když kolem něj proplouvala. „Vzchop se! Máme být kde.“ „J-jasně, samozřejmě.“ Paul spěchal za ní, stále viditelně omámený. Jakmile odešli, Cliffordův asistent Tyrone Stephenson přistoupil s kapesníkem a zavrtěl hlavou. „Pane Snee, ona moc dobře ví, že jste chorobný pedant, který nesnáší sladkosti. Opravdu byste jí neměl nechat všechno projít.“ Tyrone, který s Cliffordem pracoval po léta, znal jeho pověst „Ďáblova trenéra“ – muže, jehož přísnost byla legendární. Přesto se zdálo, že něco na Nině zkratuje veškerou tu slavnou disciplínu. Clifford se jen usmál a napsal do telefonu: [Sežeň mi čistý sáček na jídlo.] „Na co?“ zeptal se Tyrone zmateně. Clifford odpověděl: [Prostě udělej, co jsem řekl.] Když se Tyrone vrátil s taškou, Clifford do ní pečlivě uložil bonbón, který mu Nina dala. „Vrátím jí ho později,“ řekl a stále se usmíval. Tyrone jen zíral. Tito dva byli ve své vlastní lize. ***** Hlavní sál aukčního domu hučel očekáváním, každé sedadlo bylo obsazeno městskou elitou. Slib vidět paní Morisotovou malovat živě vytáhl horní vrstvy společnosti jako můry do plamene. Darrell a Humphrey seděli obklopeni nekonečným hlukem rozhovorů, které se točily kolem jednoho jména: Berthe Morisot. „Hej, jsi tady taky na živé malování? Skvělé hlavy myslí stejně!“ „Uhni od tohohle. Ten obraz má moje jméno.“ „Po takové cestě? Měj srdce – nech to svému starému příteli.“ „Ať vyhraje nejvyšší nabídka, co?“ „První veřejné vystoupení vůbec! Už jen zahlédnout samotnou mistryni bude stát za cestu.“ Humphrey se naklonil k otci s vědoucím úsměvem. „Docela dav se žene za tímhle kouskem. Stále se cítíš sebevědomě?“ Mezi shromážděnou elitou Darrellova přítomnost prořízla hovor jako čepel. Oči upřené na prázdné pódium, odpověděl s tichým odhodláním: „Ten obraz se mnou pojede domů.“