V odlehlém skladišti byla Emma Wilsonová pohlcena zuřícím peklem, zdrogovaná a spoutaná, neschopná pohybu. Skrz smrtící plameny zahlédla svou nevlastní sestru a jejího nového manžela – za kterého se toho dne ráno provdala na radnici – stojící v bezpečí a zdraví. V zoufalství vykřikla: „Proč mi to, kurva, děláte?“ Její sestra Aria Wilsonová, stojící v bezpečné vzdálenosti, promluvila s opovržením. „Emmo, vážně? Ještě jsi na to nepřišla? Elijáš nepodváděl – on tě nikdy nemiloval! Pronásledoval tě jen proto, aby se dostal k tvým akciím. Teď, když je má, a ty jsi byla jeho manželkou jeden den, je čas, abys zemřela!“ Emma, otřesená zradou, se snažila pochopit, že muž, kterému důvěřovala tři roky, může být tak krutý. Její oči se naplnily vztekem, když Aria pokračovala: „Chápeš, proč jsme to museli takhle zařídit, že? Aby se tě Elijáš mohl zbavit bez dělení majetku. Celé Wilsonovo jmění bude moje! A těch 2 miliony dolarů, které ti zanechala tvoje drahá máma? Použila jsem je na financování svých studií v zahraničí před třemi lety, díky tvé naivitě. Obracela by se v hrobě, kdyby věděla, že jí ukradli manžela, zavraždili dceru a já jí sebrala celoživotní úspory!“ Vyprskla do ohavného smíchu. Jak plameny zuřily hlasitěji, Emma skrze slzy sledovala, jak Aria a Elijáš odcházejí ruku v ruce a smějí se. Oslepena zármutkem a zuřivostí, Emminy oči hořely nenávistí. Nebyla připravena zemřít – ne takhle. Náhle otřásla skladištěm exploze a betonový trám se zřítil jejím směrem. Emma se snažila uhnout, ale její tělo bylo zbaveno síly. V tu chvíli zaslechla rychlé kroky. Muž se k ní vrhl a chránil ji svým tělem. O vteřinu později mu trám rozdrtil záda. Uprostřed burácejících plamenů Emma zahlédla mužovu tvář a zamrzla. 'Liam... Co tady dělá?' "Neboj se, Emmo," zamumlal Liam Hall, jehož oči byly krví podlité únavou. Přišel, jakmile se doslechl zprávy, ale už bylo příliš pozdě. "Ne – uteč!" vykřikla Emma, když strop hrozil zřícením. Ale Liam zůstal a zuřivě ji chránil, když kolem něj padaly plameny a trosky a vzduch naplňoval zápach spáleného masa. "Proč... Proč to, sakra, děláš?" plakala Emma a po tváři jí stékaly slzy. "Neboj se, Emmo," Liamův hlas byl klidný, téměř vyrovnaný uprostřed chaosu. "Nenechám tě tomu čelit samotnou. Ani ve smrti. Vždycky budu s tebou..." Jeho hezká tvář postupně mizela v plamenech. Zoufalství zaplavilo Emmu, když zavřela oči a přísahala si: 'Elijáši! Ario! V jiném životě vám to nedaruji!' "Liame... příště budu chránit já tebe," zašeptala mu do ucha. Sotva dořekla svá slova, plameny se zvedly a pohltily objímající se pár ve svém prudkém sevření. ***** Emminy oči se prudce otevřely. Místo pekla, které očekávala, se ocitla v teplé, útulné místnosti. Instinktivně si prohlédla ruce. Byly neporušené, už nenesly mozoly z jejího výcviku bojových umění a žádné známky popálenin – co se děje? Emma prozkoumala místnost a uvědomila si, že tohle místo není obyčejný hotel. Byla vybavena lékařským vybavením a nesla slabou vůni dezinfekce, spíše připomínala luxusní nemocniční apartmá než cokoliv jiného. Všechno jí to připadalo znepokojivě povědomé. Náhle jí to došlo. 'Tohle je den, kdy mě vzali zpět k Wilsonovým, když mi bylo 18! Znovu jsem se narodila v den, kdy jsem se vrátila do Troln City!' Emma zadržela vlnu extatické úlevy. S touto druhou šancí na život se zapřísáhla, že naprosto zničí tu spodinu, která jí zničila život předtím. "Emmo, tvoje krev byla odeslána na testování. Teď si sundej kabát, abych tě mohl prohlédnout," oznámil hlas, když vstoupil muž v bílém plášti. Byl nápadně pohledný, slza ve tvaru znaménka zvýrazňovala jeho oči. Byl to Elijáš Taylor. V Emmině nitru vřela zuřivost, když stála tváří v tvář muži zodpovědnému za tolik její minulosti. Ve svém minulém životě poslechla a bez váhání si sundala kabát, což byla přesně chvíle, kdy vtrhli reportéři, upozorněni Ariou a její krutou nevlastní matkou Norou Wilsonovou. Pošpinili její pověst a vykreslili ji jako nestydatou svůdnici, která se údajně snaží svést lékaře hned první den po svém návratu. Její otec, babička a celá rodina Wilsonových se jí zřekli a označili ji za ostudu. 'Samozřejmě, to všechno bylo od začátku připravené Elijášem a Ariou,' uvědomila si Emma. Poháněna vztekem popadla vázu z nočního stolku a hodila ji Elijášovi na hlavu, přičemž ji s hlasitým rachotem rozbila. Elijáš se zapotácel a z hlavy mu tryskala krev. Nikdy nečekal, že ta zdánlivě naivní a křehká Emma takhle vybuchne. "Co to, kurva, děláš, Emmo?" zařval Elijáš a držel se za zraněnou hlavu. "Elijáši, myslíš si, že mě můžeš unést a projde ti to? Zmlátím tě do bezvědomí!" odsekla Emma, jejíž hlas byl plný zuřivosti. Elijáš byl naprosto zaskočený. Ještě před chvílí ho Emma poslušně následovala do nemocnice, a teď ho obviňuje z únosu. 'Už na něco přišla?' napadlo ho. "Emmo, o čem to, sakra, mluvíš? Únos? Přišla jsi sem sama—" Jeho slova byla přerušena, když ho znovu udeřila vázou. Propukla panika a on zavolal o pomoc: "Pomoc! Zadržte ji!" Do místnosti vtrhlo sedm nebo osm urostlých mužů. "Takže jsi měl svoje gorily čekat venku?" ušklíbla se Emma s opovržením v očích. "Co, připraveni mě donutit, když nebudu souhlasit?" Elijášova tvář se zkroutila vztekem a zmizely všechny stopy jeho dřívějšího gentlemanského chování. "Jen jsem se ti snažil udělat lékařskou prohlídku a ty to překroutíš v únos! Chyťte tu bláznivou ženu, hned!" nařídil. Emma se ušklíbla a v hlavě jí vířily myšlenky. 'Tyhle bastardi,' pomyslela si. 'Když budu hrát hodnou, budou mě šikanovat jako děvku. Budu se bránit, a najednou jsem nechvalně proslulá bláznivá žena národa. No, když mě budou nazývat bláznivou, tak se s tím smířím.' "Když jsem vinná, ať mě potrestá zákon, ne vy násilníci!" S tím si praskla klouby a vrhla se na ně. Kvůli těmhle zmetkům byl její návrat do rodiny Wilsonových noční můrou. Zahrnovali Ariu tím nejlepším ze všeho a nechávali Emmu s drobečky a každodenními urážkami. Emma, dohnaná k zoufalství, uprchla od rodiny Wilsonových a vstoupila do tajemné organizace, kde se věnovala učení, jak se chránit. Nyní konečně nastal čas pomsty. Rváči byli zpočátku ohromeni, když se na ně Emma vrhla, ale její rychlý kop do krku jednoho a nemilosrdný úder do oka druhého rychle proměnily jejich překvapení v křik. O několik okamžiků později byli všichni gorily rozvalení a poražení na zemi. V nemocniční bezpečnostní místnosti sledovala skupina bodyguardů monitor v tichém úžasu. Museli uznat, že Elijášovi muži se nevyrovnali. Emminy divoké schopnosti však zneklidnily i tyto ostřílené ochránce. Mezi nimi byl muž na invalidním vozíku přilepený k obrazovce a jeho pohled byl neochvějný.