Liam seděl na vozíčku, oblečený do černého obleku šitého na míru, který podtrhoval jeho aristokratické, ledové chování. Jeho přítomnost vyzařovala nedotknutelný chlad a aura urozenosti. S cigaretou sevřenou mezi prsty, kouř se kolem něj vlnil, jeho pohled – hluboký a neproniknutelný – byl upřený na obrazovku, zrcadlící každý Emmin pohyb. Na displeji Emma rychle a rozhodně skolila několik statných mužů se smrtící účinností. Její dovednosti byly zjevně vybroušeny léty náročného tréninku. "Jsi si jistý, že ty informace, co jste mi dali, jsou pravé?" zeptal se Liam chladným a tázavým tónem. "Pane Halle, je to naprosto jisté. Neměli jsme tušení, že paní Hallová je tak…" bodyguardi hledali slova, nakonec zamumlali: "Divoká." Když Liam sledoval Emmu, jeho ledové chování mírně povolilo. 'Teď je rozhodně zajímavější,' pomyslel si zaujatě. V tu chvíli se Emmina bota pevně opírala o krk vyhazovače a málem mu ho zlomila. "Smilování, prosím…" kňučeli muži a prosili o život. Elijah stál opodál naprosto zmatený. 'Nora říkala, že Emma je jen nevzdělaná venkovská dívka. Jak může být tak obratná?' přemýšlel. Náhle se dveře rozletěly a vtrhli dovnitř reportéři. Jak se Emma otočila, záblesk fotoaparátu zachytil její tvář. "Slečno Wilsonová, říká se, že zanedbáváte své povinnosti. Co je na tom s vámi a doktorem Taylorem?" vypálil reportér a vrhl se do akce. Reportér se zastavil při pohledu na poražené rváče a zaváhal, přemýšlel: 'Co to má znamenat? Tohle vůbec nevypadá jako scéna, kterou Nora popisovala!' Emma, stojící nad poraženým mužem s rukama založenýma a rozcuchanými vlasy, chladně se ušklíbla. "Co je s doktorem Taylorem a mnou? Mluv dál. Máš snad nějaké psychické schopnosti, nebo jen špinavou mysl? Rozhodl ses, že se flákám, ještě než jsi mě vůbec viděl? Jakou hru hraješ? Jsi jen slizký, nebo něčí loutka?" Reportér se otřásl a přál si zmizet, zatímco ostatní novináři se dychtivě tlačili dopředu. Když Elijah uviděl ten dav, zakřičel: "Pozor, všichni – ztrácí rozum! Někdo, pomozte!" Potom vešla skupina policistů, následovaná rodinou Wilsonových, zezadu od reportérů. Aria, vědouc, že tam budou kamery, měla na sobě jemné bílé šaty a vlasy upravené do drdolu. Dotkla se své lehce nalíčené tváře, vymačkala falešné slzy a vrhla se k Emmě. "Sestro, moje dávno ztracená sestro! Jsem tak šťastná, že jsem tě našla! Vítej doma!" Nora přistoupila s předstíranou vřelostí. "Emmo… to jsi opravdu ty! Tak usilovně jsme tě hledali. Ale co to má znamenat? Nebyli ti muži posláni, aby tě chránili? Nechceš se vrátit domů?" Když Nora domluvila, Emma si všimla sotva skrývaného pohrdání od svého otce a babičky. Nora zůstala věrná své povaze a její zdánlivě starostlivá slova maskovala ostrou rýpavost. Emma odpověděla chladným úsměvem: "Noro, proč bych se nechtěla vrátit domů? Ale řekni mi, chceš mě ty a Aria vůbec zpátky?" "Co to vůbec říkáš, Emmo?" odsekla Nora, její překvapení bylo zjevné. V duchu se divila: 'Proč není vděčná a bázlivá? Proč ta vzdorovitost?' Nora se obávala, že by se věci mohly zvrhnout, a rychle pokynula na policii. "Strážníci, i když jsme Emmu teprve našli a všichni ji moc milujeme, musíme se řídit zákonem. Její činy jsou naším selháním ve výchově. Prosím, zacházejte s ní šetrně…" Emma se chladně zasmála Nořině představení. "Opravdu to přeháníš, viď, Noro? Policie se ještě ani nezmínila o tom, že by mě měla zatknout, a ty už voláš po mé hlavě? Není ani jasné, kdo je tady v právu." Potom vytáhla ze zásuvky stříkačku a alkoholový ubrousek a před všemi si píchla injekci do paže. Nora zbledla. "Hej, co to sakra děláš?" Emma zůstala klidná a odborně natáhla lahvičku své vlastní krve. Emma podala lahvičku policistovi a řekla: "Pane strážníku, pokud mám pravdu, najdete v mé krvi halucinogenní a hypnotické látky, léky, které jsou přísně zakázané. Jsem jen venkovská dívka; neměla bych mít k těmto věcem přístup. Prosím, zjistěte, odkud se to vzalo, kdo to dodal a kdo mě zdrogoval!" Policie okamžitě poslala její krev do nemocnice na testy. Po nervy drásajícím čekání se výsledky okamžitě vrátily. "Slečna Emma má pravdu," oznámil lékař se zprávou v ruce. "Její krev obsahuje zakázaný hypnotický lék! Další vyšetřování odhalilo, že z naší lékárny se dnes ve 12:29 ztratilo činidlo. Vypadá to, že to někdo úmyslně vstříkl do krevního oběhu slečny Emmy!" Při těchto slovech se všechny oči obrátily na Eliáše. Elijah začal panikařit. Podání drog bylo součástí spiknutí, které vymyslel s Norou, ale nikdy si nepředstavoval, že Emma zjistí, že byla zdrogována, natož aby přesně pojmenovala lék. Pokud by se to dál řešilo, nešlo by jen o to, že se nepodařilo Emmu obvinit; nesprávná manipulace s léky by mohla znamenat ztrátu zaměstnání nebo dokonce vězení. "Pane strážníku, neměl jsem s tím nic společného – musela to být chyba v lékárně!" Elijah rychle ukázal na sestru a vyštěkl: "Vysvětlete se! Proč byl tento lék přidán do Emmina solného roztoku?" Emma sledovala obětní beránka, sestru, která se teď třásla strachy. Sestra Layla Brownová byla Nořina neteř a Ariina sestřenice. Layla se v minulosti často účastnila jejich krutých spiknutí proti Emmě, pravděpodobně z touhy získat jejich uznání. 'Tentokrát v tom má určitě prsty taky, vzhledem k tomu, že má na starosti léky,' pomyslela si Emma. "Na co čekáte? Napište omluvu a podejte výpověď!" Elijah se snažil zachránit svou kůži a vyjel na Laylu. Emma sledovala, jak se obracejí jeden proti druhému, a cítila opovržení i uspokojení. Promluvila k policii. "Pane strážníku, nesprávná manipulace s léky je vážná věc – může být smrtelná. Jen tak skončit nestačí, že ne?" "Rozhodně ne!" S tím policisté přistoupili k tomu, aby Laylu spoutali přímo před Norou. Když policie přistoupila k odvedení její neteře, Nora začala být zoufalá. "Pane strážníku, prosím, Layla je jen dítě, které omylem vzalo špatný lék. Neměla by být tak přísně potrestána. Prosím, nechte ji jít," prosila.