Moje matka vstala, aby odpověděla. „Melisso, udělala jsem čaj. Jak jí je?“ zeptala se Luna Joy. „Děkuji, ale jsem v pořádku. Drží se a je silná,“ řekla moje matka. V jejím hlase byl tón odmítnutí. Dávala Luně najevo, že není vítána. „Doufala jsem, že s ní chvíli posedím. Jestli jí nemůžu být nějak nápomocná nebo jí dodat útěchu,“ řekla Luna Joy. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Armeria teď potřebuje svou rodinu.“ „Melisso,“ zalapala Luna po dechu. „Ráda bych si myslela, že jsem rodina. Vždycky jsme si byly blízké, od té doby, co se Mark a Ron spářili.“ „Včera bych řekla to samé. Ale po tom, co Ja…“ Odmlčela se, jako by moje matka potřebovala čas, aby se vzpamatovala. „Po tom, co tvůj syn udělal mému dítěti, myslím, že musíme některé věci přehodnotit. Potřebuji Armerii chránit a dát ji na první místo. Obě víme, jak ji to ovlivní. Obě víme, že smečka jí neposkytne stejnou ochranu, jakou by poskytla někomu, koho odmítl vlk, který není budoucí Alfa, že by dostala. To nejmenší, co můžu udělat, je zajistit, aby byla obklopena správnými lidmi.“ „Miluji ji jako dceru,“ namítla Luna. „Ale ne dost na to, abys bojovala za její právo stát se tvou dcerou spářením. Joy, jsi moje Luna a budu tě respektovat a poslouchat ve všem kromě tohoto. Moje dcera je od tohoto dne mimo dosah kohokoli ve tvé rodině,“ řekla moje matka a dveře do mého pokoje se zavřely. Cítila jsem, jak se postel prohnula, když si moje matka sedla a pokračovala v hlazení mých vlasů. Uprostřed veškeré mé bolesti jsem cítila lásku od svých rodičů a ta ji trochu zmírnila. Alespoň dva lidé na tomto světě mě milovali. Ale také mě to zarmoutilo. Kvůli mně byli teď v rozporu se svými nejbližšími přáteli, svým párem Alfa. To by neovlivnilo jen naše dvě rodiny. Pokud by byl pár Alfa a Beta v konfliktu, mělo by to dopad na celou smečku. A i když si můj bratr vybral Jamese, chtěla jsem předstírat, že s tím rozhodnutím předtím bojoval. Zdálo se, že všem komplikuji život. Protože jsem nemohla spát a nechtěla jsem, aby si moje matka myslela, že jsem vzhůru, strávila jsem zbytek noci přemýšlením. Než se můj bratr po východu slunce vrátil domů, dospěla jsem k rozhodnutí. Během časných ranních hodin jsem se trochu uvolnila a pustila kolena. Slyšela jsem, jak se můj bratr vrátil domů, šel nahoru a otevřel dveře do mého pokoje. Moje kolena se znovu přitáhla k hrudi. „Jak jí je?“ zeptal se Elder naší matky. „Vydrží to. Tvůj otec si s tebou potřebuje promluvit. Musíme najít způsob, jak tvou sestru ochránit,“ řekla. „Půjdu si s ním promluvit. Potom s ní můžu posedět, abys sis mohla odpočinout,“ nabídl se. Nechtěla jsem, aby se mnou seděl. Věděla jsem, že bratrova zrada není v celkovém měřítku nijak velká. Ale v tu chvíli bylo moje srdce a duše syrové, jako by se obojí spálilo od slunce, což znamenalo, že i sebemenší zrnko písku mi připadalo jako agonie, když se o mě otíralo. „Jsem v pořádku. Zůstanu s ní, dokud se neprobudí,“ řekla matka. Byla jsem jí za to věčně vděčná. Slyšela jsem, jak můj bratr jde dolů, a slyšela jsem dost z jeho rozhovoru s naším otcem, abych věděla, že diskutují o tom, jestli by bylo dobré řešení poslat mě pryč do jiné smečky. Po chvíli jsem přestala poslouchat. Ten rozhovor jen potvrdil to, co už jsem věděla. Způsobovala jsem své rodině problémy. Neměla jsem vlka, a proto jsem se stala břemenem. Bylo na mně, abych vyřešila všechny problémy, které jsem vytvořila. Otočila jsem se a podívala se na svou matku. Usmála se na mě a nechala svou ruku pohladit mou tvář. Neměla jsem sílu se usmát zpět, ale otočila jsem se do její ruky. „Moje statečná a silná dcero, dostaneme tě z toho a ty oslníš svět,“ řekla mi a políbila mě na čelo. Kdybych se mohla usmát, usmála bych se. Moje matka byla úžasná a moje vnitřnosti mě pálily vinou, že jí způsobuji tolik problémů. Jen jsem přikývla. „Máš hlad?“ zeptala se, ale já jsem zavrtěla hlavou. Místo toho jsem natáhla ruce k ní, jako když jsem byla malá. Smutně se usmála a vtáhla mě do dlouhého objetí. Pak jsem si lehla zpět, tentokrát čelem ke dveřím. Moje matka se mnou dál seděla. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely a dovnitř vešel můj otec. Vypadal tak unaveně, že mě to málem rozplakalo znovu. „Ahoj, dýně, tvoje máma mi řekla, že jsi vzhůru. Chceš, abych ti udělal nějaké svoje slavné špagety?“ zeptal se, když si klekl u mé postele, aby se mi mohl podívat do očí. Otcovy slavné špagety byly jen vařené nudle s nakrájenými párky a spoustou kečupu. Můj táta neuměl vařit, aby si zachránil život, ale ve dnech, kdy si moje máma potřebovala od vaření odpočinout nebo byla pryč, nám dělal své špagety. Mně i Elderovi se líbily, protože to bylo něco, co by nám moje matka nikdy nedovolila jíst. Stalo se to tak trochu naším jídlem pro útěchu. Jen jsem zavrtěla hlavou. „Dobře, holčičko. Všechno bude v pořádku. Já to zařídím,“ řekl a políbil mě na hlavu. Po tváři mi stekla jediná slza. Věděla jsem, že to myslí vážně. Nezastavil by se před ničím, aby se ujistil, že jsem zase šťastná. Bylo na mně, abych se ujistila, že to nebude muset dělat. Do mého pokoje vešel i Elder. Pohled, který mi věnoval, mi napověděl, jak moc ho to za mě mrzí. „Můžu s ní chvíli posedět,“ nabídl se znovu. Viděla jsem, jak moje matka začíná protestovat, ale položila jsem jí ruku na její a přikývla. „Jsi si jistá? Mně nevadí zůstat,“ řekla. Jen jsem přikývla. „Dobře, dýně. Já se postarám o to, aby si tvoje matka odpočinula. Ale vrátíme se za dvě hodiny a přineseme jídlo. Očekávám, že budeš jíst. Dobře?“ zeptal se můj otec. Přikývla jsem. „Dobrá holka.“ Dostala jsem od obou polibek na hlavu, než odešli. Elder zaujal v posteli místo mé matky. „Nevím, co mám dělat,“ řekl. Vzhlédla jsem k němu a viděla jsem vír emocí v jeho očích. Musí se cítit tak rozpolcený a jako by ho táhli do všech směrů. Jeho láska ke mně, jeho loajalita k rodině, jeho nejlepší přítel, budoucnost, kterou si představoval a na kterou se připravoval, loajalita ke smečce a k jeho alfě. Všechny ho táhly. Vzala jsem ho za ruku a stiskla ji. Po tváři mu tekly slzy. „Podívej se na mě, tady tě mám utěšovat a já jsem ten, kdo bučí a ty jsi ta, kdo mě utěšuje,“ popotáhl. Posadila jsem se a políbila ho na tvář. Byl to dobrý bratr, i když měl své chyby. „Kéž bych mu mohl změnit názor, abych ho mohl přimět, aby viděl, jaký je idiot. Bohové vědí, že jsem se snažil, ale je to, jako by byl posedlý silou. Nemůžu ho ani přimět, aby viděl, že existují různé síly. Že ty jich máš tolik, i když nevlastníš tu fyzickou,“ řekl mi. Pochopila jsem pak, kde byl celou noc. Neopustil mě kvůli Jamesovi. Bylo to poprvé od odmítnutí, co jsem pocítila malý kousek tepla. Objala jsem ho a seděli jsme tak, dokud jsem si nevšimla jemné změny v jeho těle a podívala se na něj. Mindlinkoval s někým a mohla jsem uhodnout s kým. Když skončili, šťouchla jsem do něj, aby vstal. „Ne, Amie, zůstávám,“ namítl. Jen jsem zavrtěla hlavou a tlačila na něj silněji. „Dobře, dobře. Půjdu. Jen vzbudím tátu,“ řekl. „Ne. Nech ho spát, je unavený. Stejně se jen půjdu vyspat. Budu v pohodě,“ mindlinkovala jsem mu. „Jsi si jistá?“ odpověděl mi. „Jsem. Děkuji ti, že jsi se mnou zůstal.“ Objala jsem ho a pak odešel. Jakmile jsem uslyšela jeho kroky opustit zahradu, poslouchala jsem, abych se ujistila, že moji rodiče spí. Vstala jsem a vytáhla batoh. Naplnila jsem ho nějakým oblečením, nějakými věcmi, které pro mě byly nejdražší, a vplížila jsem se dolů do kuchyně, abych vyrabovala spíž a nacpala ji do samostatné tašky. Dala jsem obě tašky do auta a vrátila jsem se do domu, snažila jsem se být tak tichá, jak jsem jen mohla. Byla to moje specialita. I bez vlka jsem se dobře plížila. Vzala jsem deku, kterou mi upletla moje matka, a sedla jsem si, abych napsala vzkaz. Zírala jsem na prázdnou stránku věčně. Bylo toho tolik, co jsem chtěla napsat, věci, které by se měly říct osobně a ne psát na papír. Ale věděla jsem, že kdybych čekala, až se moji rodiče probudí, nikdy by mě nenechali odejít. *„Milá mámo, táto a Eldere. Mám vás všechny moc ráda a vím, že vy máte rádi mě. Proto musím odejít. Nemůžu vám dovolit, abyste kvůli mně ničili svá přátelství a postavení ve smečce. Vězte, že vidím, jak moc mě milujete svými činy, a vězte, že si budu toto vědomí navždy nosit ve svém srdci a ctít ho. Prosím, nezlobte se na rodinu Alfa, prosím, neničte něco, co je pro vás všechny tak důležité. Odejdu, abych si mohla najít nový život a abyste vy mohli žít ten svůj, jak bylo zamýšleno. Prosím, nesnažte se mě najít, vychovali jste mě dobře a budu v pořádku. Vždycky vás miluji. S láskou. //A“* Nechala jsem vzkaz na posteli se sadou klíčů od domu. Pak jsem se vydala dolů a vzala jsem si z naší úschovny bouřkovou kuchyň a stan. Ujistila jsem se, že mám v přihrádce u spolujezdce všechno, co potřebuji, naposledy jsem se podívala na dům, který byl mým domovem osmnáct let, a odjela jsem.