Henry litoval, že do takového podniku vůbec přišel. Jack byl ale nadšený. Vzal Henryho do boxu a vzrušeně ukázal na Charlotte Johnsonovou, která vystupovala na pódiu. "To je ale krásná žena. Takové krásky ve Francii nemáme. Páni, to je bohyně!" Henrymu zacukaly koutky úst. Lidé, kteří vyrůstali v zahraničí, měli opravdu neobvyklý vkus. Když píseň skončila, Jack na ni zoufale mával a lámanou čínštinou křičel: "Krásko, pojď sem, pojď sem!" Charlotte nereagovala. Úmyslně se takhle oblékla, a stejně ji nějaký člověk nazývá krásnou? Nemohla si ale pohoršit u hostů baru, takže jí nezbylo nic jiného, než k němu přejít. Jackovi se rozzářily oči. "Krásko, můžu tě poznat? Jmenuji se Jack. Smím se zeptat na tvé jméno?" Charlotte samozřejmě hostu baru neřekla své pravé jméno. Ledabyle si vymyslela jméno. "Jane Johnsonová." Vedle Jacka se Henry zamračil. Ten hlas... Byl sladký a jemný, jako hlas ženy, která byla před čtyřmi lety pode mnou... Henry se na Charlotte upřeně zadíval. Mezitím si Charlotte všimla páru očí, které jako divoké šelmy číhaly ve tmě. Podívala se podvědomě a zalekla se. Jaký krasavec! To byla její první reakce, ale pak měla pocit, že už toho pohledného chlápka někde viděla. Jen si v tu chvíli nemohla vzpomenout kde. Když Jack viděl, jak se Henry na Charlotte dívá, byl nadšený. "Bratranče, zíráš na ženu! Myslíš, že je hezká, že?" Henry nic neřekl. Jack Charlotte ukázal palec nahoru. "Můj bratranec je obvykle zdrženlivý a na ženy se ani nepodívá. To, že na tebe takhle zírá, potvrzuje tvoji krásu!" Charlotte to nepobavilo. Suchým smíchem se zasmála a řekla: "Pánové, jestli nic jiného není, tak půjdu. Musím domů." Otočila se a odešla. Nevěděla proč, ale ten mužův pohled v ní vyvolával pocit viny. "Krásko, kde bydlíš? Chceš, abych tě doprovodil?" zakřičel Jack. Charlotte se neohlédla. "U jezera Edwarda!" ... Poté, co se Charlotte v zákulisí v šatně svlékla z těch divných šatů a sundala paruku, opustila bar. Než ušla pár kroků, objevila se před ní vysoká postava. Charlotte byla zaskočena a vrazila do něj. Bum! Zabolelo ji čelo. Charlotte si promnula čelo. "Co se s tebou děje? Proč tak spěcháš?" Slova jí uvízla v krku. Muž, do kterého vrazila, byl ten neuvěřitelně pohledný muž, kterého právě viděla v baru. Henryho oči se upíraly na Charlotte a v nich se mihl neproniknutelný výraz. To je opravdu ona! Právě si říkal, proč jí ten hlas zní tak povědomě. To je ta žena, se kterou měl před čtyřmi lety sex. Tehdy požádal komorníka, aby tu ženu vyzvedl, aby mohla bydlet ve vile na jeho jméno. Chtěl ji vidět hned po návratu do země, ale pak slyšel, co dělala poté, co ji přivedli. Každý den ponižovala a šikanovala služebnictvo. Nedělala nic jiného, než že celý den nakupovala, a když ji prodavači dobře nepozdravili, dala jim facku. Nařídila komorníkovi, aby odvezl všechna luxusní auta rodiny Stevensových do jejího rodného města, aby se tam mohla před lidmi předvádět. Henry nebyl potěšen. Ztratil veškerou touhu se na ni podívat. Koneckonců mu přece jen vzala panenství, takže by ji měl nechat bydlet v sídle a nechat komorníka uspokojit všechny její potřeby. Nečekal, že přijde do baru takhle oblečená!