Ashleyho pohled Nezírá dlouho a rychle se zaměří na Blakea. Nevypadal překvapeně, že ji tu vidí. Já taky ne, myslím, že nikdo z nás. Pohodí se mu na stehno, jednou rukou ho obejme kolem hlavy a přitáhne si ho blíž. Její lesklé, jasně rudé nehty se mi posměšně blýskají před očima, když se něžně dotkne jeho čelisti. O vteřinu později se jejich rty slévají v jedno a náhle se mi tělem rozlije vlna žárlivosti. Při tom pohledu se mi sevře žaludek a rychle odvrátím zrak. Cítím, jak mě kůže pálí, jako by mi do masa vrážely drobné jehličky. Buď to bylo z nenávisti, nebo ze studu. Ze studu, že žárlím. Neměla bych, nemám na to právo, vždyť je to jeho holka. Nenávidím to, nenávidím, že se tomu nedokážu ubránit. Přistihnu se, že se omlouvám a jdu na záchod. Výmluvy, výmluvy. Moje svědomí se mi posmívá. Nezdá se, že by si mě všimli, ale ne že by mi na tom záleželo. Nebo možná jo, protože cítím bodnutí, když Blake dál hltá její obličej. Mělo by to být normální, viděla jsem je to dělat už tolikrát. Už bych si na to měla zvyknout. Ale nikdy jsem se s tím nedokázala smířit. Možná proto jsem se stala závislou na čtení erotických románů, v mém životě rozhodně chybí romantika. Odsunu židli a vstanu. Teprve když židle zaskřípe, Blake se odtáhne. Jeho rty jsou rudé, nateklé a rozbolavělé. Při tom pohledu se mi sevře srdce. Odvrátím od nich oči, nedokážu se dívat, jak si užívá její polibky. Zamračí se a přejede mě pohledem. "Kam jdeš?" Nejvíc ze všeho chci odtamtud utéct, je mi tu nesnesitelně. Ale to by jen vzbudilo podezření. Nechci, aby si myslel, že mám problém s jeho holkou. Ale ty máš. Opět se mi v hlavě ozve ten nepříjemný hlásek. "Jdu na záchod," řeknu mu už podruhé. Kdybys nebyl tak zaměstnaný líbáním jejího obličeje, slyšel bys mě už poprvé. Chci sarkasticky zamumlat, bože, jak moc chci. Ale zdržím se, nemám důvod se k němu chovat hnusně. Není to jeho chyba, ale moje, že ho miluju tak, jak bych neměla. Přikývne a Stacy protočí oči, než se k němu znovu přisaje. Podívám se na Ryana a on se teatrálně zašklebí, až se musím zasmát. "Objednej mi, jo? Víš, co mám ráda." Řeknu směrem k Ryanovi. Ale neodpoví mi on. "No jasně, párek v rohlíku a hranolky s kečupem zvlášť, protože ho na nich nesnášíš," řekne Blake a odtrhne se od Stacy. Vidím, že je naštvaná, ale nemůžu si pomoct, cítím uspokojení, že jsem jí ležím v žaludku. Usměju se a zvednu dokonale vyklenuté obočí. "Ještě něco ti chybí." Protočí očima. "Jo, jak bych mohl zapomenout na velký banánový čokoládový koktejl." Zasměju se a zamířím do koupelny. Jakmile jsem sama v kabince, slzy, které jsem se zoufale snažila zadržet, se mi skutálí po tvářích. Popotáhnu a posadím se na zavřené záchodové prkénko. Sáhnu po toaletním papíru a otřu si vlhkost z očí. Proč je to tak těžké? Blake je můj nejlepší kamarád, neměla bych žárlit, že má holku. Ale žárlím a je čím dál těžší to skrývat. Vždycky jsem do něj byla zamilovaná, do kluka, který byl můj první kamarád. Do kluka, který se nebál postavit se šikaně v deváté třídě, když tam Ryan ten den nebyl, aby mu pomohl. Do kluka, který mi nevědomky ukradl srdce a už mi ho nikdy nevrátil. Ale teď, když o tom víc přemýšlím, nepřipadá mi to jako pouhá zamilovanost, je to něco víc. "Vidělas ji?" zachichotá se nějaká holka, když se prudce otevřou dveře do koupelny. O vteřinu později se k mé kabince přibližují klapající podpatky. Ztuhnu a vtáhnu nohy na záchodové prkénko. "Jo, jaká ostuda," zachechtá se další ženský hlas. Skloním pohled k dlaždicím na podlaze a sleduju, jak se jejich stíny vytrácejí. Oddychla bych si úlevou, kdyby opravdu odešly z koupelny a nechaly mě utápět se v sebelítosti. "Je taková pozornost chtivá, vidělas, jak ji Blake držel? Ta holka se chová jako princezna v nesnázích, jen aby si je omotala kolem prstu," odfrkne si jedna. Hlasy jsou blízko. "Jo, je tak trapný, jak se snaží vetřít se k chlapovi, který už má holku. Škoda, že ji Blake bere jen jako nejlepší kámošku." Zalije mě chlad. Mluví o mně. Druhá holka se zachechtá, ten tón mi drásá uši. "Je to taková nula. Jsem si jistá, že Blakea a Ryana už nebaví, jak se za nima pořád tahá," odfrkne si jedna a následuje smích. Začíná se mi rozmazávat před očima a zamrkám, abych zahnala slzy. "A je hnusná s těma svýma blbejma brejlema. Styděla bych se s ní ukázat na veřejnosti," zachichotá se jedna. Jejich slova mě zasáhnou jako facka, krutá a nemilosrdná. Spolknu hořký vztek nad jejich slovy. Pár zrádných slz se mi přece jen vykutálí, takže si naštvaně otřu kůži pod očima. Nenávidím ukazovat slabost. Potichu slezu z toalety, abych je neupozornila, že tam někdo je. Ale malá část mě ví, že si toho pravděpodobně jsou vědomy. Štíhlými prsty se dotknu stěny kabinky a vykouknu škvírou. Zahlédnu blondýnu a tu druhou sotva vidím. Blondýna si nanáší lesk na rty, které už tak vypadají lepkavě a leskle. Povzdechnu si a připravím se na nevyhnutelný výsledek této interakce, až vylezu z kabinky. Otevřu dveře a sleduju jejich předstírané šokované výrazy. Určitě věděly, že tam jsem. Bruneta, kterou jsem před chvílí pořádně neviděla, na mě zírá hnědýma očima. Na rtech jí hraje potměšilý úsměv. "Aha, Ashley, že? Promiň, že jsi to musela slyšet." Našpulí rty a její blonďatá kamarádka se zachechtá. Zamračím se. Znám je, chodí se mnou na matiku. Nikdy jsme spolu nemluvily, vlastně jsem si myslela, že jsem pro ně neviditelná. Nikoho nezajímalo, kdo jsem. Všichni mě brali jen jako nejlepší kamarádku Blakea a Ryana, která se za nimi pořád tahá. Otráveně vydechnu. "Nechte si ty falešný omluvy, obě víte, že jsem tady byla." Řeknu a odhalím jejich lež.