Ashleyho pohled „Jdeš pozdě,“ procedí pan Simon s ledovým výrazem. Zastavím se ve dveřích a opřu dlaň o dřevěnou zárubeň. V krku mi začne stoupat horkost a šíří se mi do tváří. Nepříjemně se zavrtím. Zelené oči mi těkají k okrouhlým hodinám na protější stěně. Měl pravdu, zpozdila jsem se přesně o pět minut. Odtrhnu pohled od hodin a přejedu očima po třídě. Všichni mě sledují, zkoumají, čekají na j