Ashleyho pohled Slunce už dávno zapadlo a měsíční svit se valil dovnitř otevřeným oknem. Bylo pozdě, setsakramentsky pozdě. V duchu jsem se tiše modlila, aby máma s tátou tvrdě spali. Kdyby mě chytili, byl bych v pěkné bryndě. A to jsem fakt nechtěla. Táta byl přehnaně ochranářský. Docela mě překvapovalo, že mi dovolil kamarádit se s Ryanem a Blakem. Žádnému jinému klukovi, kromě nich dvou, nevěřil natolik, aby se ke mně směl přiblížit. Bylo to otravné a zbytečné, protože, což je trapné, jsem chtěla jen pozornost jednoho jediného kluka. Povzdechla jsem si. Schoulila jsem se na posteli. Oblečení mi zakrývala tlustá deka, která mě objímala svým teplem. Nechtěla jsem, aby máma nebo táta vtrhli do pokoje a zjistili, co mám na sobě. Stoprocentně by jim došlo, že se něco děje. Jemný, chladivý vánek mi zlehka pohladil tvář. Dívala jsem se z otevřeného okna a počítala ty malé bílé tečky, kterým říkáme hvězdy. Byla jsem nervózní troska. Nikdy jsem neměla souhlasit, že dneska půjdu ven. Měla jsem zůstat doma a číst si. Raven by mi dělala společnost. Na dřevěnou podlahu dopadl kamínek. Srdce mi divoce bušilo, protože jsem věděla, že mě přišel odvést jeden z kluků. Chvíli jsem váhala, vnímala jsem jen tikání starých hodin na nočním stolku. Svíraly mě ruce, abych je popadla a mrskla s nimi z okna. Třeba by je to trefilo do hlavy a já bych měla výmluvu, proč nejít. "Ley!" ozval se zvenku tichý syčivý hlas. Potlačila jsem sténání, když jsem uslyšela Blakeův hlas. Fakt Ryane, poslal jsi zrovna jeho? Nesnášela jsem ten nepříjemný pocit, který jsem s ním měla vždycky, když jsem věděla, že byl s jinýma holkama. S holkama, které nebyly já. Když jsem ho viděla líbat se se Stacy, došlo mi, že se jí ani ostatním holkám nikdy nevyrovnám. "Ley!" Další zasyčení, tentokrát už netrpělivé. Okusovala jsem si ret a pak se se znechuceným zavrčením odkopala a shodila ze sebe deku, čímž jsem odhalila oblečení, které jsem si vybrala. Zvedla jsem se z postele, přešla k otevřenému oknu a podívala se dolů na Blakea. Sotva jsem rozeznala, co má na sobě, ale měsíční svit jemně osvětloval jeho obličej, až se mi zatajil dech. "Drž hubu, chceš, aby mě naši slyšeli?" zasyčela jsem potichu, vystrčila hlavu z okna a zapřela se rukama o parapet. Pokrčil rameny a ušklíbl se. "Nebyla by škoda, kdybys měla malý průšvih, Ley. Raven by byl pyšnej." Zatnula jsem zuby. Bude si ze mě kvůli tomu pořád utahovat? Odvrátila jsem od něj pohled a zadívala se na Ryanovo auto. Zamračila jsem se a otočila se zpátky k němu. "Jsi sám? Kde je Ryan?" "Ryan už je na party, poslal mě, abych tě vyzvednul." Odpověděl, jako by vůbec netušil, jak moc mnou otřásá už jen pár vteřin o samotě s ním, a jak se pak chovám jako naprostý idiot. "Takže jsi tu sám?" Zeptala jsem se znovu a už jsem cítila, jak mi v břiše bublá nervozita, až se mi skoro chtělo zvracet. Cítila jsem jeho zmatek, viděla jsem, že nechápe, co se se mnou děje. "Jo." Zamumlal nejistě. Povzdechla jsem si a přikývla. "Počkej chvilku." Řekla jsem tiše a zatáhla se zpátky do pokoje. Podívala jsem se na svůj outfit. Kostkovaná sukně mi sahala do půlky stehen. Rozhodla jsem se k ní vzít bílé tílko a džínovou bundu a jako třešničku na dortu jsem si obula bílé conversky. Ale i přes slušnou délku sukně jsem se najednou cítila nahá. Rozhlédla jsem se a zahlédla černé legíny, které jsem předtím odložila u otevřené skříně. Přikývla jsem si pro sebe, přešla k nim a zvedla je. Promnula jsem si tenkou látku mezi palcem a ukazováčkem a přemýšlela, jestli si je mám vzít. "Ley, pohni sebou!" zasyčel Blake. Zasténala jsem, konečně se rozhodla a natáhla si legíny. Aspoň jsem se cítila trochu líp. Na koho se to vlastně snažím udělat dojem? Přešla jsem k oknu a cítila se jako kriminálnice. Vytáhla jsem se z okna a opatrně našlapovala po střeše. Podívala jsem se dolů na Blakea. Nebylo to tak vysoko, ale už jen při pomyšlení na to, že bych mohla spadnout, se mi dělalo špatně. Co když si zlomím zadek? Může se to vůbec stát? Přiblížila jsem se k okraji a hledala žebřík, který tam nechal táta, ale nikde jsem ho neviděla. Vyděšeně jsem se podívala na Blakea. "Tady není žebřík!" vykřikla jsem skoro a cítila, jak se mi do těla vkrádá úzkost. Ví táta o mých plánech? "Prostě skoč, Ley, já tě chytím," naléhal Blake a připravil se mě chytit. Prohlédla jsem si ho. Jasně, měl svaly a určitě by mě udržel bez větší námahy, ale tohle bylo něco úplně jiného. Mohla bych se zabít. Zuřivě jsem zavrtěla hlavou a couvla. "Ne, to asi nebude ono. Užijte si večírek." Otočila jsem se a chtěla utéct. "Ale no tak, necouvej teď, bambina." "Já se bojím," přiznala jsem a podívala se na trávník. Zdál se mi tak strašně daleko. Byla jsem moc vysoko. Podívala jsem se do jeho modrých očí. Měsíční světlo odhalovalo, jak moc jsou modré. I z takové dálky to nešlo přehlédnout. Jeho pohled změkl. V tu chvíli jsem si pořádně prohlédla, co má na sobě, a všimla jsem si, že se rád obléká do černé. Černá bunda, černé džíny, černé tričko, černé conversky. Někomu by se ta barva mohla zdát odstrašující, ale to nebyl ten případ. To byl prostě Blake. "Držte už sakra huby! Ashley, prostě kurva skoč, neumřeš. Je to jen pár zasranejch stop!" vyštěkl někdo. Otočila jsem se a uviděla Ardena v jeho otevřeném okně. Jeho pokoj byl vedle mého. Nesvítilo se u něj, ale měsíční svit stačil na to, abych ho zahlédla. Zamžourala jsem. Jedl banán? "Neměl bys spát?" zeptala jsem se a přepnula do režimu velké sestry. Než se zakousl do banánu, zvedl obočí. "To samé by se dalo říct i o tobě, ségra. Neboj se, tátovi neřeknu, že se plížíš ven." Vydechla jsem úlevou, ale hned jsem ztuhla, když pokračoval. "Jen když-" Protáhl a v očích, které měl úplně stejné jako táta, se mu zablýsklo škodolibostí. "Mi dáš padesát babek." Zamračila jsem se. "Šetřila jsem si na knížky." Pokrčil rameny a ukousl si další sousto banánu. "Buď padesát babek, nebo nic." Váhala jsem. Mám mu dát padesát babek a nemít peníze na knížky? Ne, to ne. Aspoň budu mít dobrou výmluvu, proč nejít- "Fajn, dám ti těch padesát babek zítra," souhlasil Blake a vytrhl mě z mého skoro radostného rozpoložení. "Platí." Ušklíbl se Arden. "Teď skoč, Ashley, nebuď posera." "Hlídej si pusu, Ardene, jsem starší a můžu to říct tátovi!" zasyčela jsem a založila si ruce na prsou. "A nejsem kočka," zamračila jsem se. Povzdechla jsem si a podívala se na Blakea. Věřila jsem mu, a to mě vedlo k tomu, že jsem přešla k okraji. Zhluboka jsem se nadechla a v duchu se pomodlila. "Připraven?" zeptala jsem se ho nervózně a sledovala, jak rozevírá náruč, aby mě chytil. S odhodlaným výrazem přikývl. Pevně jsem zavřela oči, počkala pár vteřin a nechala si větrem pročechrat dlouhé vlasy, a pak jsem skočila. Dech se mi zadrhl v krku, když jsem cítila, jak padám. Je tohle ten pocit, když člověk umírá? Ucítila jsem, jak mě něčí paže obepínají a tisknou k pevné hrudi. "Ouf," vydechla jsem. "Už můžeš otevřít oči, Ley." Blakeův pobavený hlas mě vytrhl z myšlenek. Otevřela jsem nejdřív jedno oko a pak i druhé. Jeho pronikavé modré oči mě okamžitě uvěznily v transu a podruhé se mi zatajil dech. "Říkal jsem ti, že tě chytím," usmál se.