Ashleyho pohled Sešla jsem dolů, už jsem tušila, co mě čeká, když slyším ten kravál od kluků. Protočím panenky a se vzdycháním dorazím dolů. „Jste hrozně hluční,“ zamručím a zamířím ke třem klukům na gauči. Zabraní do fotbalu ani nevnímají. „Do prdele, viděls to?!“ zařve Arden a hodí hrst popcornu po televizi. „Hnus!“ odfrkne si a nacpe si další hrst do pusy. „To je ale zasranej looser!“ přitaká Ryan, jehož tvář zrudla. Buď se vzteká, nebo ho prostě jen zmáhá to vedro v baráku. („Tenhle chlap stojí za hovno!“) „Questo ragazzo succhia il culo!“ Blake se uchechtne. Ostatní se přidají a já nechápavě zírám. Ví Arden vůbec, co Blake řekl? Vážně mě tu ignorujou? S otráveným povzdechem se odkulím do kuchyně a nechám ty blbce řvát na televizi. A to se jako mám „honem oblíkat“. Sundám si gumičku, kterou jsem měla omotanou kolem zápěstí, a stáhnu si do ní hedvábně černé vlasy, aby mi nepadaly na záda. Pár pramínků mi sice poletuje po čele, ale to mě nijak zvlášť nerozčiluje. „Ahoj, mami,“ pozdravím ji. Je otočená zády a pilně míchá cosi v pánvi, takže si mě nevšímá. Otočí se jen tak, abych jí viděla do tváře, a věnuje mi vřelý úsměv. „Dobré ráno, zlato, ale ty sis přispala. Naštěstí jsem ti schovala snídani, táta s bráchou už ji málem sežrali.“ Zasměje se. Sednu si na jednu ze stoliček a opřu si předloktí o studenou mramorovou desku. „No, technicky vzato jsem vstala brzo, jen jsem se začetla,“ přiznám se rozpačitě. Vypne sporák, v ruce lžíci s rudou omáčkou, jejíž vůně mi okamžitě kručí v břiše. Přijde ke mně blíž. „Kolikrát ti mám říkat, že nejdřív žaludek, a pak teprve knížky, Ashley? Knihy počkají, ale nechci, abys mi tu hlady umřela,“ pokárá mě a přistoupí ještě blíž. Koušu se do spodního rtu a se studem sklopím zrak, cítím se jak malá holka. „Já vím, mami, ale tahle byla tak…“ Hledám slovo, které by popsalo tu knihu, co jsem nedočetla. „Zajímavá,“ dokončím s ruměncem. Modlím se, aby si máma nevšimla, jak jsem zrudla. Měla jsem si nechat rozpuštěné vlasy. Nastaví mi lžíci, abych ochutnala. Přejedu po ní prstem a naberu trochu omáčky. Přiložím si ho k ústům a slastně sosám. „Mmm,“ zasténám a olíznu si prst. Máma spokojeně zamrká a rozzáří se úsměvem. Vlasy jí volně splývají přes rameno a konečky se jemně dotýkají jejího modrého trička. Koutky očí se jí vrásčí, jak se usmívá. Vůbec nestárne. Pořád je stejná, krásná. Proto ji táta nemůže nechat na pokoji. „Chutná ti?“ zeptá se, i když odpověď už dávno zná. „Kdy jsi naposledy uvařila něco hnusnýho? No, kromě toho spálenýho krocana loni,“ rýpnu si a zahihňám se. Zamračí se, její oči jsou stejné jako moje. Brýle mi sjedou z nosu, popostrčím si je zpátky a usměju se na mámu. „Tak co, dostanu tu snídani, mami?“ zeptám se. „Paní Collinsová, můžu taky dostat snídani?“ Blake se loudá dovnitř. Zastaví se za mnou a sálá z něj teplo. Jeho tričko se mi otře o záda a já mimoděk prudce vdechnu. Klid, Ashley, je to tvůj nejlepší kamarád. „Ley, proč bysme měli jíst, když za chvíli jedem k Belle?“ zasměje se a zatáhne mě za culík. Otočím hlavu, abych se na něj podívala. Zelené oči se střetnou s modrýma a chvíli na sebe zíráme. „Proč by ses ptal na snídani, když za chvíli jedem?“ opáčím. Otočím se a pokrčím rameny. „Kromě toho jsem už jednu snídani vynechala a mám hlad jako vlk.“ „Čí je to asi vina?“ zaslechnu v jeho hlase pobavený tón. A jak se mu ten hlas zabarví, když se mě snaží vytočit. „Můžeš za to poděkovat Raven. Kdybys nebyla tak zabraná do…“ Otočím se prudce, můj výraz mluví za vše. Stydím se a štve mě, že si dělá srandu, když je u toho máma. Proboha, ona ani neví, že ty knížky mám. Vykradla jsem se pro ně do místní knihovny za rohem. Vždycky, když mi táta dá nějaký peníze, tak si je schovávám, abych si je mohla koupit. A teď už to není žádný tajemství, a to všechno díky tomu modrookýmu klukovi, co se na mě pobaveně dívá. Přijde mu to vtipný, to je teda kamarád. Ale ty už o něm poslední dobou nepřemýšlíš jako o kamarádovi, viď, Ashley? Rýpne si moje svědomí. Seskočím ze stoličky, chytím ho za ruku a táhnu ho s sebou. „Mami, nech to bejt, já jedu k Belle!“ křiknu přes rameno. Odpoví mi chichotáním. Super, teď už mě má za cvoka i vlastní máma. Blakeův smích mě vytočí a pustím jeho ruku. Otočím se, abych na něj zamračila, ale nejsem si jistá, jestli vypadám aspoň trochu hrozivě. Přejede mi prstem po vrásce mezi obočím. „Nemrač se, Ley, budeš mít vrásky na tý svý hezký tvářičce.“ Odstoupím a cítím, jak mě v místě, kde se dotkl mojí kůže, jemně brní. Otočím se a jdu k Ryanovi a Ardenovi. Jejich oči jsou upřené na televizi, jsou tak zabraní, že si ani nevšimnou, že jsem sáhla po ovladači. Oči jim zablýsknou úzkostí, když se zaměří na obrazovku. Prst mi visí nad vypínačem, než ho konečně stisknu. Obrazovka zčerná a klukům spadne brada. „Co to…“ začne Arden, ale já ho rychle umlčím pohledem. „Jestli tu větu dokončíš, řeknu to tátovi, až se vrátí z práce,“ varuju ho. Zabručí si něco pod nosem a založí ruce. Je o dva roky mladší než já, ale chová se, jako by byl starší. Je to mladší verze táty. V patnácti letech je skoro stejně vysokej jako Blake a holky mu padají k nohám. Otočím se na Ryana a vidím, že pořád zírá na černou obrazovku a je zmatenej. „Pojď, Ryane, mám hlad,“ řeknu a otočím se ke vchodovým dveřím. „Kam jdete?“ slyším Ardena se ptát. „K Belle,“ odpoví Blake. Otevřu dveře a je mi jedno, jestli jdou za mnou. Zahlédnu Ryanovo červený Lamborghini a zamířím k němu. Moje tenisky s žuchnutím dopadají na chodník. Slyším jejich hlasité kroky za sebou. „Někdo se nemůže dočkat, až pojede k Belle. I když myslím, že se nemůžeš dočkat, až se zase začteš,“ škádlí mě Blake, když mě dožene. Ignoruju ho, otevřu dveře od auta a naskočím dovnitř. Krátká roztrhaná kombinéza, kterou mám na sobě, odhaluje hladkou, krémovou kůži mých stehen. Poposednu si, abych se pohodlněji usadila. Blakeovy oči sklouznou k mým stehnům, než rychle odvrátí zrak a zabouchne dveře silněji, než bylo nutné. On i Ryan otevřou dveře současně a zabouchnou je. Blake se otočí a mrkne na mě. „Neboj se, Ley, my tě ke čtení zase dostanem. A pak si můžem procvičit, co ses naučila.“ Červený ruměnec mi vystoupí do tváří. Ryan se zasměje a zamumlá něco nesrozumitelného. „Drž hubu,“ zamručím a vyhlížím z okna. Ryan nastartuje auto a o vteřinu později už jedeme k Belle. V zádech mi začne svírat úzkost, jak se blížíme. Nesnáším Belle, je tam moc lidí. Smrdí to tam puberťákama, a i když jsem jedna z nich, nechci s nima mít nic společnýho. Jsou hrubý a snobský. Chodím tam jen kvůli Blakeovi a Ryanovi.