TRISTAN Kráčím temnými ulicemi přístavního města, ledový vítr mi řeže do tváře a lehký déšť mi promáčí šaty. Každý krok je těžký, jako bych nesl tíhu všeho utrpení, které mě postihlo od Zahařina odchodu. Na každém rohu doufám, že ji uvidím vynořit se jako zázrakem, ale krutá realita mě dál pronásleduje. Dny bez ní se zdají být stále temnější a prázdnější. Pocit ztráty mi v hrudi narůstá jako prokl