Zahara Je noc a měsíční svit proniká do pokoje. Rozhovor se Zairou mě uklidnil a Tristanova reakce na to, když mě slyšel mluvit o Ianovi, byla minimálně přijatelná. Už jsem tak nějak čekala, že bude žárlit na mé pouto s Ianem; vlci jsou majetničtí. Představa, že patřím k Dohanovi, mi hýbala samotným jádrem a občas mě děsila. A pro Dohana mu jistě patříme. Hluboce jsem si povzdychla, vyčerpaná z ce