Zahara. Místnost byla prosycena hustou atmosférou smutku. Tiché slzy mi stékaly po tváři, když jsem zírala do prázdna, ztracená v bolesti ze zmizení Mayi. Můj vlk, moje důvěrnice, zmizela beze stopy. Bez ní bylo prázdno. Tolik otázek mi vířilo v hlavě. Od té doby uplynul celý den a já se topila v oceánu nejistot. Vzpomínám si jen na Malachaie a Vladimira. Jejich divoké a zuřivé pohledy mě naplnily