Grace nevěděla, na koho se s těmi dvaceti tisíci dolary obrátit. Nakonec v 21:00 znovu zavolala Ethanovi. Z přijímače se ozval hluboký a mírně chraplavý hlas, který jí připomínal sněhové vločky v zimní noci. "Grace Lambertová?" Bylo to, jako by jí neviditelná ruka sevřela hrdlo a dusila ji ohromujícími křivdami. "Ahoj, Ethane. Můžeš mi půjčit dvacet tisíc dolarů? Jsem v nemocnici a nemám na zaplacení účtů." Jedinou odpovědí byl zvuk klidného dechu a slabé šustění látky. Zrovna když se Grace připravovala na odmítnutí, uslyšela ho zeptat se: "Číslo účtu?" "Počkat... Nech mě ho najít." Rychle popadla tašku vedle sebe a začala horečně hledat, bála se, že zavěsí dřív, než mu stihne sdělit údaje. Sestra jí řekla, že tohle je její taška, ale uvnitř byla jen kosmetika na úpravy. Nakonec našla kartu v nejvnitřnější přihrádce a rychle přečetla číslo. Za necelou minutu přišlo oznámení o bankovním převodu. Grace váhala s ukončením hovoru. Koneckonců, byl to jediný člověk, který se k ní hlásil od té doby, co se probudila s amnézií. Váhala ale celé tři minuty, nevěděla, co říct. Kupodivu ani Ethan nezavěsil. V tichém klidu hovoru slyšeli navzájem svůj dech. "Ethane, já..." "Máš vážná zranění?" Jeho hlas nebyl jemný. Spíš v sobě nesl stejný chlad jako pozdní noční vánek. Přesto to pro Grace byla první opravdová starost, kterou slyšela od probuzení. Něco se v jejím srdci pohnulo, ale slova ji zklamala, a tak prostě řekla: "Už jsem v pořádku. Děkuju. Najdu způsob, jak ti to splatit." "Grace, jak dlouho mi hodláš tentokrát lhát?" Její srdce vynechalo úder. V panice rychle zavěsila telefon, myšlenky se jí zmítaly v chaosu. Co tím myslel? Lhala mu už mnohokrát předtím? Ať už o tom přemýšlela, jak chtěla, nemohla se v tom vyznat. Místo toho byla jen zmatenější. Prozatím mohla jen uhradit svůj dlužný účet za nemocnici a vyplnit papíry k propuštění. Když ale vyšla z nemocnice, zjistila, že je úplně ztracená. Neměla peníze a nevěděla, kde bydlí. Nakonec našla adresu ve svých záznamech zpráv a vzala si tam taxík. To místo byla krásná vila s pečlivě udržovanou zahradou. Za boží milosti. Taxikář poklepal na volant. "To bude sto dolarů. Platíte hotově, nebo online převodem?" Grace vystoupila z auta s rozpačitým výrazem. Náhodou před ní zastavilo luxusní auto. Okno se stáhlo a odhalilo Yanceyho tvář. Alice, vypadající svěže a jemně, seděla na sedadle spolujezdce. Alice vystoupila z auta a starostlivě se zeptala: "Grace, proč jsi opustila nemocnici?" Dnes vypadala ohromující. Její šaty byly zdobeny třpytivými krystaly a její kabelka byla limitovaná edice v hodnotě nejméně tří milionů dolarů. "Copak ti Yancey neřekl dřív? Tvůj přítel je Ethan Henderson." Alici zčervenaly oči a pokračovala: "Jsi tu zase kvůli mně? Co ode mě chceš?" Než mohla Grace cokoliv říct, Yancey už vystoupil ze sedadla řidiče, jeho pohled byl plný posměchu. "Opravdu jsem si myslel, že vydržíš dýl, ale nevydržela jsi ani šest hodin. Grace, nemáš žádnou hanbu? Musím se opakovat pořád dokola? "Mám rád Alici. Nemáš ani kousek sebeúcty? Líbí se ti být ponižovaná? Proč Alici pořád ztěžuješ život?" Alice se k němu přitiskla a zavrtěla hlavou. "Nech to být, Yancey. Jsem na to zvyklá." Z Graceiny tváře zmizela poslední stopa barvy. Stále byla oblečená v nadměrné nemocniční košili a její dlouhé, tmavé řasy se chvěly jako křehké sklo, připravené se roztříštit při sebemenším dotyku. Přinutila se odvrátit pohled od té scény a zašeptala: "Máš sto dolarů? Můžeš mi je půjčit?" Yancey se ušklíbl, jeho odpor sotva skrytý. "Radši bych je dal psovi než tobě." Podíval se dolů na Alici v jeho náručí a řekl jemně: "Pojďme dovnitř. Prostě ji ignoruj." Alice si otřela oči a jemně se usmála. "Grace, tady. Vezmi si moji kartu. Použij ji, když budeš potřebovat." Grace sklopila pohled a polkla hořkost v srdci. Chtěla zahodit svou hrdost a přijmout kartu, protože v tu chvíli zoufale potřebovala peníze. Nakonec lidé museli čelit realitě a přijmout ji takovou, jaká je. Ale zrovna když se její konečky prstů měly dotknout auta, zastavilo vedle ní další luxusní auto. Její matka, Carmen Oblaková, vystoupila z vozidla v záchvatu vzteku. V momentě, kdy uviděla scénu před sebou, přešla k ní a bez váhání Grace tvrdě vrazila facku. "Zase šikanuješ Alici? Už jsi si od ní nevzala dost? Grace Lambertová, co od nás chceš? Chceš, aby byli kvůli tobě všichni nešťastní? "Od té doby, co byla Alice nalezena a přivedena domů, jí ztěžuješ život. Proč jsi nebyla unesená ty? Alice už tolik vytrpěla. Nemůžeš už konečně dospět a řešit věci jako dospělá?"