Celý týden jsem Damiana neviděla kvůli studiu a dokončování všech projektů. Chodila jsem do všech pokročilých kurzů a tušila jsem, že se mi příští týden nebude chtít do školy, tak jsem se s Holly snažila, seč mi síly stačily, abychom to všechno dodělaly. „Těšíš se na zítřejší narozeniny?“ vypískla Holly. Přetočila jsem se v posteli a řekla: „Sakra jo! Moc se těším, až potkám svou vlčici! Zajímalo by mě, jak bude velká, jakou bude mít barvu a jak se bude jmenovat.“ „Já taky! Jsem tak ráda, že mě tvoji rodiče nechali u vás dneska spát. Jsem ráda, že to můžeme sdílet společně.“ „No, celý týden jsme dřely jako koně, takže dneska a příští týden nemusíme do školy!“ Holly se najednou zatvářila vážně. „Co budeš dělat, když Damian nebude tvůj druh?“ Holly znala moje myšlenky a obavy. Říkám jí všechno. Povzdechla jsem si a odpověděla: „Upřímně nevím. Pojďme spát. Mám pocit, že zítra bude dlouhý den.“ „Vstávej, ospalku!“ Najednou jsem v hlavě slyšela křičet. Možná se mi to ještě zdálo. „Nejsem žádný sen, holka! VSTÁVEJ!“ Prudce jsem otevřela oči a uvědomila si, že mám svou vlčici! „Pane Bože, jak se jmenuješ, jakou máš barvu? Už teď tě miluju!“ vykřikla jsem. Snažila jsem se ležet potichu, abych neprobudila Holly, ale byla jsem tak nadšená! Slyšela jsem ji chichotat se. „Jmenuju se Raven a uvidíš, jakou mám barvu, až se přeměníme!“ „Sakra, můžu se přeměnit hned?“ „Tak netrpělivá, ale ano, můžeš. Bude to hodně bolet, ale pomůžu ti to zvládnout,“ řekla Raven. Velmi potichu jsem vylezla z postele, po špičkách jsem sešla dolů po schodech a vyšla ven. „Tak a co teď?“ „Jdi do lesa, možná se budeš chtít svléknout a udělat si pohodlí. Bude to trvat chvíli.“ O třicet minut později mi tělem šlehal oheň. Kousla jsem se do jazyka, abych nevykřikla a neprozradila svou přítomnost. Najednou jsem uslyšela, jak mi začínají praskat kosti. „RAVEN, co se děje?“ „Představ si, že máš místo rukou tlapky a jsi vlk,“ instruovala Raven. „Vím, že to bude bolet, ale bude to trvat jen krátkou dobu. Zvládneš to!“ Ležela jsem ve fetální poloze, slyšela jsem, jak mi praskají kosti, a v další chvíli jsem se dívala na zem. Cítila jsem vůni mokré země a další vůně. Nevěděla jsem, co to je. Podívala jsem se dolů a uviděla tmavě hnědé a načervenalé tlapky. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všechno bylo jasnější, zářivější, hlasitější a mělo víc vůní než dřív. „Páni.“ To bylo všechno, co jsem v tu chvíli dokázala říct. Raven se zasmála a řekla: „Pojďme běhat!“ A tak jsme běžely. Došly jsme k potoku a já se podívala dolů. Raven byla krásná. Měla moje smaragdově zelené oči a tmavě hnědou srst s téměř červeným nádechem. Nakonec jsme běhaly několik hodin, než jsme se ocitly zpátky u domu mých rodičů. „Asi by ses měla přeměnit a trochu se vyspat. Budeš to dneska potřebovat!“ „Ehm, jak přesně, Raven?“ „Představ si, že jsi zase člověk.“ Raven nade mnou protočila očima. Udělala jsem, jak řekla, a najednou mi byla zima. Podívala jsem se dolů a uviděla jsem, že jsem nahá, a oblékla jsem si zpátky oblečení. Vklouzla jsem zpátky do postele a cítila jsem se vyčerpaná. „Budeš unavená po zbytek dne, ale taky, všechno nejlepší k narozeninám!“ „Děkuju, Raven! Dobrou noc!“ „Ó BOŽE, Ó BOŽE!“ Uslyšela jsem křik a prudce jsem se posadila v posteli. Odhrnula jsem si vlasy z obličeje, rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla jsem Holly, jak skáče nahoru a dolů a křičí. Popadla jsem se za srdce a snažila se zorientovat, ale zrovna když jsem se chtěla zeptat Holly, co se sakra děje, vrazili do dveří moji rodiče a málem je vyrazili z pantů. „Co se stalo? Co se děje?“ zeptala se nás máma. „Mám svou vlčici! OMG, je tak sarkastická a vtipná! Je prostě jako já a nemůže se dočkat, až najdeme svého druha!“ zpívala Holly a točila se dokola jako dítě, které dostalo zmrzlinu. „Jak se jmenuje?“ zeptala jsem se. Nemohla jsem se dočkat, až rodičům povím o Raven. „Je vždycky takhle hlučná?“ zeptala se Raven, v jejím hlase byl slyšet údiv a pobavení. „Jo, to je prostě Holly. Velká osobnost v malém těle.“ „Indy! Nemůžu se dočkat, až se přeměním a uvidím, jak vypadá!“ „Až po snídani, Holly! Potřebuješ na to energii!“ napomenula ji máma mírně, ale na tváři měla úsměv, takže jsme věděly, že už se nezlobí. „To si žádá palačinky s kousky čokolády!“ Slyšela jsem, jak táta bručí, že už nikdy nedostane vafle, a smích mámy, jak ho napomíná, že se snaží být za každou cenu proti. Jakkoli byl drsný a přísný, vždycky měl slabost pro mě a mámu. „Moje vlčice se jmenuje Raven! Je taky jako já a má hnědé vlasy s červeným nádechem!“ „Už jsi se přeměnila?“ zeptala se Holly se skleslým výrazem v obličeji. „Myslela jsem, že se přeměníme společně.“ Povzdechla si a posadila se na postel. Přišoupla jsem se k ní a objala ji. „Nechtěla jsem ti ublížit. Raven mě vzbudila v noci a já prostě nemohla čekat. Nemám moc energie, ale moc ráda se s tebou přeměním znovu a půjdeme si zaběhat!“ „Ó, ano, prosím! Možná je tam venku můj druh. Mohla bych si užít trochu sexu s druhem.“ Raven mi v hlavě zazpívala a zatočila se: „Holka, prosím tě, ovládej svoje myšlenky.“ Protočila jsem očima. Jestli má stejně špatné myšlenky jako já… „Dobře, jo, to by bylo v pořádku. Nejsem naštvaná, fakt, jenom zklamaná. Ale chápu to. Asi bych udělala to samé,“ řekla Holly, když se s tou situací smířila. Myslela si, že budeme dělat všechno ve stejnou dobu. Najdeme si druhy, otěhotníme a všechno ve stejnou dobu. Nikdy jsem neměla pocit, že se to stane, ale nikdy jsem její sny neshazovala. Upřímně řečeno, nechtěla jsem. Chtěla bych, abychom to všechno zažily společně, ale nikdy mi to nepřišlo správné. „Holky! Snídaně!“ zavolala máma z kuchyně. Holly mě strčila na postel a vyrazila ke dveřím. Bohužel jsem byla vždycky rychlejší a podařilo se mi jí podrazit nohu a poslat ji letět do zdi. Dopadla s žuchnutím. Nezastavila jsem se, protože jsme to udělaly tolikrát, a teď, když má svou vlčici, se uzdraví rychleji. Došla jsem do kuchyně jen pár sekund před ní. „Upřímně, holky. Nejste už na ty dětské věci trochu staré?“ napomenul nás táta. Dala jsem mu pusu na tvář, zatímco máma mu řekla, aby nás nechal na pokoji. Měly jsme narozeniny a chtěly jsme se jenom najíst. Skryly jsme úšklebky a nacpaly si pusu. Máma ráda vařila. Tyhle dovednosti jsem zdědila po ní. „Jaké máte dneska plány, holky?“ zeptala se máma. „Po snídani se přeměníme a půjdeme si zaběhat, ale pak se budeme asi jenom válet celý den, jíst nezdravé jídlo a koukat na filmy. Slyšela jsem, že první přeměna tě vyčerpá, takže to děláme dneska, abychom měly energii na zítřejší tanec!“ řekla Holly. „Vím, že kluci jsou dneska zaneprázdnění věcmi smečky, takže to budete jenom vy dvě,“ řekl táta. Snažili se všechno připravit, aby táta a alfa mohli odejít do důchodu a aby Damian a Trevor mohli převzít vládu. Zach měl dneska hlídku na hranicích. Vyměnil si to, aby měl zítra volno. Takže to byl holčičí den! „To je v pohodě. Stejně by se nechtěli dívat na naše filmy!“ řekla jsem mírně zklamaně. Věděla jsem, že Damian říkal, že mě dneska neuvidí, ale pořád jsem v to doufala.