Každá dívka sní o svém maturitním plese a já jsem nebyla výjimkou. S kamarádkami jsme se chystaly na nákup šatů, ale rodiče nechápali, jak moc je pro mě ten ples důležitý. Věřili, že bych se měla zdržet všeho, co by mohlo ovlivnit mou image a přinést negativní pozornost našemu rodinnému jménu. Zdálo se, že být dcerou bety znamená mít vodítko, které ti brání v zábavě. Samozřejmě jsem využívala každé příležitosti, abych si užívala života a žila ho naplno. Máma říkala, že jí připomínám, jaká byla, než si našla partnera, a měla tendenci mi trochu ustupovat, ale táta byl obrovský puntičkář, co se týče pravidel. Moje máma, Sára, byla 168 cm vysoká, s vypracovanou postavou a světle hnědými vlasy, které jí sahaly po prsa. Byla válečnicí v naší smečce a učila mě bojovat od pěti let. Můj táta, Ben, byl 201 cm vysoký, s tělem stavěným jako fotbalista, který by uzvedl i auto, měl tetování od hlavy až k patě a uhlazené černé vlasy. Nikdy se mnou neměl slitování a byl naštvaný, že nejsem kluk, ale to mu nezabránilo, aby mě vychovával jako takového. Soutěžila jsem ve všech stejných soutěžích jako kluci, ale ještě se mi ho nepodařilo porazit. Myslel si, že jsem stejně dobrá a měla bych dostat pozici bety, až on odejde do důchodu – pokud se dám do pořádku a nebudu mu způsobovat další bolesti hlavy. Se smíchem jsem si vzpomněla na všechny ty přednášky, které mi v průběhu let dával. "Jaký partner bude chtít holku, která paří a je rychlá a volná s pravidly, natož jaký alfa by tě chtěl jako betu?" Smála jsem se, protože jsem vyrůstala s budoucím alfou, Damianem. Byl můj nejlepší kamarád a občas jsme se políbili, ale své panenství jsem si nechávala pro svého partnera. Damian byl 203 cm vysoký kus svalů, měl krátké černé vlasy a kmenové tetování od hrudi přes rameno, kolem krku a paže a přes záda. Byl to chodící sex-appeal s pronikavýma, jasně modrýma očima. Jeho povaha odpovídala jeho image rebela, ale vždycky měl pro mě slabost. Věděla jsem, že jsem ho vždycky zaujala. Měřím 170 cm, mám štíhlé a vypracované tělo, tmavé vlnité vlasy až po pas a smaragdově zelené oči, takže mám tendenci upoutat pozornost několika kluků. Většina z nich si ale myslela, že by mohli získat pozici bety, takže je mám tendenci ignorovat. "Pospěš si, Nino!" křikla moje nejlepší kamarádka, Holly. Byla krásná se svou krémovou pleťí barvy mocha a černými vlasy po ramena. Možná měřila jen 165 cm, ale její postoj byl jako u člověka vysokého dva a půl metru. Vyskočila jsem od svého toaletního stolku a běžela ke vchodovým dveřím, než se stihla začít škrábat po schodech. Jednou jsem ji nechala čekat a málem mi vyrazila dveře. "Už jdu! Musela jsem si dodělat make-up," řekla jsem mírně zadýchaně. "Zach, Damian a Trevor na nás čekají v autě." Zach byl syn dalšího válečníka. Měřil 198 cm, měl bledou pleť, lískové oči a blonďaté vlasy po ramena. Byl roztomilý svým vlastním způsobem, ale měl jemnější výraz. Vždycky se díval na Holly, ale ta si ho nevšímala. Byla dcerou gammy, takže dostávala stejné přednášky jako já. Trevor byl její bratr a také Damianova pravá ruka, protože se narodili jen pár dní od sebe. Měřil 198 cm, měl tmavší pleť než Holly a měl černé vlasy a stejné tmavě hnědé oči se zlatými skvrnami, jako měla Holly. Zřejmě to byla jejich rodinná vlastnost. "Ahoj, mami a tati!" "Ahoj, zlato. Pamatuj si, abys se chovala slušně a zavolala mi myšlenkami, pokud budeš mít nějaké potíže. Tentokrát se do žádné rvačky nepouštěj!" křikl táta z kuchyně. Bylo to jednou a já jsem tu rvačku vyhrála. Není moje chyba, že ten kluk nechápal ne. Táta se tentokrát moc nebál, protože jsem slíbila, že kluci půjdou s námi a mohli by nás "chránit". Jako bych potřebovala, aby mě nějaký kluk chránil. Protočila jsem očima a vyšla ze dveří s rukou na Hollyiných ramenou. "Pospěšte si, holky! Nemám celý den," křikl Trevor. "Oh, drž hubu, Trevore. Dneska máš jen čas," odsekla Holly a vklouzla na zadní sedadlo Damianova Cadillacu Escalade. Já jsem samozřejmě naskočila hned na přední sedadlo vedle Damiana. Někteří lidé si mysleli, že jsem Damianova partnerka. My jsme si nemysleli, že jsme, ale ani jsme nebyli proti tomu. Chovali se ke mně jako k ní a nikdy mi to nevadilo. "Měl bych sedět vepředu. Moje nohy jsou mnohem delší než tvoje, Nino, a pokud budeme muset rychle vystoupit, potřebuju lepší přístup než ze třetí řady," zamumlal Zach. "Oh, vážně, chceš další odvetu, Zachu?" Zvedla jsem k němu obočí. Naposledy, když mě zpochybnil, jsem ho složila víc, než mohl spočítat, ale stále říkal, že mě "nechal vyhrát". Všichni se nahlas smáli, kromě Damiana, který jen zvedl obočí na Zacha. Zach byl skvělý válečník, ale když ti v žilách koluje krev bety a jsi trénovaný od pěti let, nemůže se s tebou srovnávat moc lidí. "Jen se snažím být gentleman, Nino. Chtěl bych se k tobě chovat jako k princezně, kterou jsi," vtipkoval se mnou Zach. Vysloužil si jen odfrknutí a protočení očí ode mě a vrčení z hrudi od Damiana. "Každopádně," ušklíbla se Holly, "jaké šaty si chceš dneska koupit?" "Hmm," přemýšlela jsem. "Možná nějaké obepnuté, které končí těsně pod mým zadkem, s hlubokým véčkovým výstřihem, který je průsvitný." "To si děláš prdel!" zavrčel Damian. Vyprskla jsem smíchy. "Jenom žertuju. Proboha, já vlastně nevím. Chci ale nějaké až na zem!" "No, já chci krátké, které mi prodlouží nohy a obepne moje křivky." "Holls, máma a táta tě zabijou – to víš, ne?" zeptal se Trevor a přejel si rukou po obličeji. "Ty budeš to, co mě zabije," zašeptal, ale s naším vlčím sluchem jsme ho všichni slyšeli. "Jsem jejich princezna. Oni nebudou! Navíc, pokud si najdu partnera, nemůžou nic říct!" řekla Holly s odhodlaným pohledem v očích. Znala jsem ten pohled a nešlo jí to rozmluvit. Náš "ples" byl ples sám o sobě. Začalo to jako tradiční ples, ale v průběhu let všichni osmnáctiletí, kteří nemají partnera, narušují "plesovou" noc jiných smeček v naději, že si najdou partnera nebo si rychle užijí, pokud ne. Moje narozeniny byly den před plesem, za týden, a byla jsem tak nadšená. Konečně uvidím, jestli je Damian můj partner, nebo ne. Mám divný pocit v břiše pokaždé, když na to pomyslím. Co když není můj partner a najde si jinou holku? Byla bych s tím v pořádku? Hluboko uvnitř se mi vždycky líbilo, že mě chrání, ale dělal to tak, že jsem stále mohla dát někomu facku a on by tam byl a díval se, a ujistil se, že se mi nic nestane.