„Pospěš si, Nino! Jsem připravená vyrazit!“ řekla Holly netrpělivě. Já už jsem se cítila líná, takže jsem nespěchala. „Holka, radši hni zadkem, můj ocas potřebuje protáhnout!“ řekla Raven. Protočila jsem očima, zhltla tři sousta z talíře a podala ho mámě, aby ho uklidila. „Díky, mami!“ Vyrazily jsme ze dveří dřív, než stačila odpovědět. „Kde bychom se měly proměnit?“ zeptala se Holly hluboce zamyšlená. „Musí to být dostatečně hluboko, aby nás nikdo neviděl nahé, ale zároveň dost blízko domovu.“ Viděla jsem, jak protáčí očima, a věděla jsem, že mluví se svým vlkem. „Ukážu ti, kam jsem šla včera večer.“ Našly jsme mýtinu, svlékly jsme se a posadily se naproti sobě. „Bude to bolet?“ zašeptala Holly. „Ano, ale jen chvíli. Jakmile se proměníš, všechno to zmizí a bude to ten nejlepší pocit na světě!“ O dvě hodiny později a s křičící Holly jsem konečně uviděla malého šedého vlka, jak stojí přede mnou. Já jsem se také proměnila, ale tentokrát mi to trvalo jen pár sekund. Pořád to bolelo, ale zdaleka ne tak moc. Jakmile se Raven a Indy seznámily, vyrazily, skákaly přes klády a dokonce chytily králíka k jídlu. Asi po třech hodinách jsme našly cestu zpět k našemu oblečení a oblékly se. „To byl nejlepší pocit, jaký jsem kdy měla. Je to tak osvobozující. Vidíš a cítíš všechno jinak!“ řekla Holly s úžasem. „Já vím, mám pocit, že se nás nic nemůže dotknout, když jsme ve vlčí podobě. Pojďme si zdřímnout. Jsem tak unavená,“ řekla jsem a snažila se dostat do svého domu. „Jo, dneska určitě nic dělat nebudu!“ Jakmile jsme se dostaly dovnitř, zabrala jsem gauč a schoulila se pod tlustou, chlupatou červenou deku s kmenovými vzory a Holly si vzala polohovací křeslo s šedou dekou s vlkem. Popadla jsem dálkové ovládání a přepínala kanály, dokud jsem nenašla horor. „Podívej se na ty deky, co jsme si vybraly. Zajímavé barvy, že?“ zasmála jsem se, ale bylo to jako hrách na stěnu, protože Holly už spala. Ta holka by dokázala spát i při bombardování. Povzdechla jsem si, zavrtala se do polštáře a zavřela oči. „Holky! Hodláte se probudit?“ Někdo na mě křičel a já jsem nemohla přijít na to, proč. Nechte holku spát. Potřebovala jsem ještě pět minut! „HOLKY!“ Sakra, otevřela jsem jedno oko a podívala se na svého tátu, jak stojí přede mnou s úsměvem na tváři. Zasténala jsem, jen jsem se převalila a chystala se znovu usnout, ale najednou jsem ucítila studený vzduch! „AAAARRRR— Proč jsi to udělal?“ křičela Holly. Táta nám strhl obě deky a úspěšně vyklopil Holly na podlahu. „No, holky, už se blíží večeře a vy jste prospaly celý den! Máme dort a dárky, navíc na večeři přijde Hollyina rodina, takže mazejte nahoru a osprchujte se a za dvě hodiny buďte připravené!“ řekl táta, usadil se do polohovacího křesla a zapnul televizi. Holly si promnula bok a sprintovala do ložnice, aby se osprchovala dřív než já. Nechala jsem ji vyhrát, protože jsem chtěla ještě pět minut spánku před naší malou rodinnou oslavou. Brzy jsme se sprchovaly a Holly mi upravovala vlasy a líčila mě. Upřímně řečeno jsem nenáviděla líčení a nošení šatů nebylo nic pro mě. „Zítra si musím vzít šaty. Nedávej mě do nich i dneska večer! Navíc mám taky narozeniny, takže si můžu vybrat, jestli mi bude pohodlně!“ prohlásila jsem pevně. „Fajn, ale žádné tepláky!“ Holly se mi dívala do očí s odhodlaným výrazem. Protočila jsem očima a vybrala si černé děravé skinny džíny a krémový svetr. Holly měla na sobě šaty s dlouhým rukávem, které měly vysoký výstřih a končily těsně nad koleny. Byly bílé se žlutými květy. Když jsme vešly do kuchyně, ucítily jsme nádhernou vůni hovězí pečeně, brambor a mrkve. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Nakonec jsem snědla tři misky, protože proměna ve vlka mě udělala hladovou! Večeře proběhla příjemně a vedly se krátké rozhovory. Najednou mi nebylo dobře. Věděla jsem, že je to kvůli zítřku. Podařilo se mi na ten pocit celý den zapomenout, protože jsem se proměnila a prospala celý den. Holly a já jsme dostaly odpovídající náhrdelníky s vlčím znakem. Můj byl z bílého zlata a Hollyin ze zlata. Nakonec se Hollyini rodiče rozloučili a my jsme zamířily do postele. Byly to skvělé narozeniny, ale věděla jsem, že se zítra všechno změní. „Všechno nejlepší k narozeninám, krásko,“ zašeptal Damian v mé hlavě. „Panebože, zní tak lahodně,“ řekla Raven. „Raven!“ řekla jsem se smíchem, ale souhlasila jsem. „Děkuji! Kdy tě zítra uvidím?“ „Bohužel až na večírku. Mám ještě pár věcí, které musím dokončit.“ „Dobře. No, budu ten v červeném.“ „Ach, budu muset někoho zabít, pokud se na tebe podívá nebo se tě dokonce dotkne,“ řekl Damian a zavrčel. „Hm, uvidíme, miláčku,“ škádlila jsem ho. Musela jsem to zastavit, než Holly ucítí mé vzrušení. Už se na mě dívala a usmívala se. Věděla, že s někým komunikuji myšlenkami, a podle úsměvu na mé tváři věděla, kdo to je. „Dobrou noc, má princezno.“ „Dobrou noc, můj princi.“ „Takže, jak se má Damian?“ zeptala se Holly, když jsem se k ní otočila. „Je tak dokonalý. Pokud nejsem jeho družka, budu tak zlomená.“ Byla jsem do něj zamilovaná od dětství. Co když nejsem jeho družka a on si najde někoho jiného? „Ale no tak, holka, to se nestane. Jste pro sebe stvořeni. Každý pozná, že tě taky miluje. I kdyby měl jinou družku, vsadím se, že by ji kvůli tobě odmítl. Klidně bych na to vsadila,“ prohlásila Holly pevně. „Já nevím. Mám z toho jen špatný pocit. Doufám, že máš pravdu, ale nenechám ho odmítnout jeho družku, pokud to nebudu já. To není správné. Pouto družek stvořila sama bohyně Měsíce. Nemůžu se mezi ně postavit.“ Celý život nás učili, že nic není nad pouto družek. Měli jste si jich vážit a milovat je. Byl to sen každé dívky, že ho najde. Nebyly jsme výjimkou. „No, myslím, že zítra bude všechno perfektní a každá z nás najde svého druha a budeme žít šťastně až do smrti!“ prohlásila Holly, ale i v jejím hlase byl znát starostlivý tón. „Asi máš pravdu,“ řekla jsem, převalila se a ukončila konverzaci. „Raven, co mám dělat? Co když není náš druh a moje pohádka tady končí? Co když je můj druh a moje špatné pocity jsou něco mnohem horšího?“ „Nevím, co se zítra stane, ale vím, že bez ohledu na to jsme silné a zvládneme cokoliv se stane. Nic nás nemůže zlomit,“ prohlásila Raven stroze. „Dobrou noc, oslavenkyně. Zítra nás čeká taky dlouhý den,“ řekla Raven jemněji.