[Skyler] Léto se konečně chýlilo ke konci, ale nevzdávalo se bez boje. Cítila jsem, jak se mi kůže natahuje v nesnesitelném horku, potila jsem se, nohy mě bolely a slaměný klobouk se širokou krempou, který jsem měla na sobě, mě nijak nestínil před sluncem. Čekala jsem na Craiga v country klubu už celé hodiny. Nohy mi v sandálech otekly a bedra mě bolely tíhou rostoucího břicha. Jak jen přežiju ty měsíce, co mají přijít? Gynekolog řekl, že mi zbývá ještě pár měsíců, ale už teď jsem se cítila, jako bych se měla každou chvíli roztrhnout. Někdy si přeju, aby se to stalo. Položila jsem ruku na břicho a cítila, jak se moje děti hýbou. Snažila jsem se představit si jejich tváře, uhodnout, kdo se hýbe, kdo mi kope do močového měchýře a kdo mi způsobuje pálení žáhy. Je vůbec možné milovat někoho, koho jsi ještě doopravdy nepotkal? Za boží milosti. Craig se ke mně líně blížil přes zelený trávník. Samý chlapecký šarm a úsměvy, ani náznak omluvy. Byl štíhlý a atletický a nade mnou se tyčil. Jeho tmavé vlasy jsou dokonale zastřižené a nagelované, boky jsou ostříhané do ztracena a vlasy na temeni hlavy jsou nagelované a nastříkané do účesu, který vypadá jako ledabylý rozcuch. Přesně vím, jak dlouho mu trvalo, než si s každou částí svého vzhledu pohrál. Od pečlivě upravených vlasů až po vyleštěné a lesklé nehty, Craig je dokonalý metrosexuál. „Ahoj, kočko, ahoj, dětičky,“ řekl a ukázal řadu dokonale bílých zubů. „Čekám už celé hodiny, Craigu. Říkala jsem ti, že se dneska scházíme s mojí matkou na oběd,“ stěžovala jsem si zase, zdálo se, že v poslední době nedělám nic jiného. Nemělo to smysl, Craig zřídkakdy viděl své vlastní chyby, i když byl rychlý v kritizování. „Měla sis sednout,“ uchechtl se. „Podívej se na ty svoje prsty. Vypadají jako buřty.“ Craig uměl být tak nedospělý. Štvě mě teď víc než kdy jindy. Štvě mě čím dál víc s každým náhlým nutkáním jít na záchod, s každým nepříjemným krokem a s každým centimetrem, o který mi roste břicho, a tohle má být můj život? Nemůžu uvěřit, že jsem s ním ve většině dní souhlasila se sňatkem, ale zase na druhou stranu, neměla jsem moc na výběr. Byla jsem donucena s pomocí mé matky přijmout Craigovu žádost o ruku. Moje matka nevidí pod jeho okouzlujícím vzhledem a chlapeckým šarmem. Směje se všem jeho vtipům a oslavuje všechny jeho malé úspěchy, jako například to, jak vyhrál hru kroket na církevní sbírce nebo úspěšně vyměnil pneumatiku. Byl syn, kterého nikdy neměla, ale brzy ho bude mít díky našim zásnubám a blížící se svatbě. Byli jsme pohledný pár, říkali to všichni, ale vzhled klame, pokud jde o Craiga. Nikdy není otevřeně zlý nebo zlomyslný, ale jak náš vztah postupoval, ukázal se jako bezcitný a bezohledný. Pro něj bylo dost dobré, že je se mnou. Už nějakou dobu vím, že mě vlastně nemusí milovat, ale já ho potřebovala. Nebylo tomu tak vždycky, byla jsem do něj až po uši zamilovaná. Rozplývala jsem se nad ním stejně jako moje matka. Dokud jsem nepřestala. Už jsem si zvykla na to, že mě Craig nechává čekat, ale když se neukázal na romantickém výletu, který jsem měsíce pracně plánovala, nastoupila jsem sama do letadla na Tahiti a rozhodla jsem se, že s ním navždy končím. A myslela jsem to vážně. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, moje matka nechtěla, aby její jediné dítě bylo svobodnou matkou dvojčat. Byla by to potupa, kterou by nesnesla. Bylo mnoho věcí, které moje matka nesnesla. „Sky, opravdu bych si přála, abys se takhle nekolébala. Už takhle stačí, že jsi mě nechala čekat. Nechat mě cítit, že jsme promarnili všechny ty hodiny v kotilionu, je prostě kruté,“ Mama měla způsob, jak šeptat, aby ji slyšela celá místnost. Hubovala mě stejným tónem, jakým mě hubovala, když jsem byla dítě. Nikdy se to nezměnilo. „Promiň, že jdeme pozdě, Mami,“ omluvila jsem se, narovnala jsem se a dělala jsem všechno pro to, abych se „ladně vznášela po místnosti“, jak mě to moje matka učila, ale nikdy jsme to netrénovaly s tíhou dvou rostoucích dětí, které mi tlačí na pánev. Nemělo smysl vysvětlovat, jak mě Craig nechal čekat v nesnesitelném horku, zatímco dokončil svou golfovou hru. Vždycky se to vrátilo ke mně. Moje matka vždycky našla způsob, jak udělat z Craigových přešlapů moji chybu. „Craigu, miláčku, doufám, že si dáš koláč. Nechala jsem oběd odnést, protože už je dávno po obědě,“ Mama pokračovala v ignorování mé omluvy. Jane Howardová byla jižanská kráska skrz naskrz. I přes nevyléčitelnou nemoc měla hlasitou a okázalou noblesu. Elegantní turban ovinutý kolem hlavy a k tomu ladící letní šaty. Nehty měla perfektně upravené a nikdy nenosila boty na rovném podpatku. Nohy měla položené na sandálech s tenkými pásky a nízkým podpatkem, a i kdyby ji někdy bolely, nikdy by to nedala znát. Obdivovala jsem její sílu, ve většině dní mě přesvědčovala, že vůbec neumírá. „Opravdu bych si přála, abys s tou svatbou pohnula dřív, než jsi dosáhla téhle velikosti, Skyler. Nemůžeme tě nechat kolébat se uličkou, jak to děláš, a zkazit ty fotky tím tvým obrovským břichem,“ Mama se mnou nemluvila, hubovala mě. Neustále. „Teď je naší jedinou možností svatba na úřadě a fotky, až se ty malé poklady narodí,“ dodala a podala Craigovi štědrý kousek koláče. „Vím, jak moc máš rád můj německý čokoládový dort, Craigu. Skyler se ho bude muset naučit péct, než odejdu,“ řekla Mama a sladce se na Craiga usmála. Nesnáším, jak moje matka mluví o své smrti, jako by to byla blížící se cesta. Má způsob, jak z toho vysát veškeré zoufalství a konečnost. Pravděpodobně proto, že to byla další věc, kterou prostě nesnese. Nikdo nese svou vlastní smrt, je to pro ty, kteří tu zůstávají, aby ji nesli, a pokud s tím bude mít Mama něco společného, ponesu ji jako vdaná žena, opřená o rameno svého silného a pohledného manžela Craiga. „Budu vás muset milovat a opustit,“ oznámil Craig. Úplně vymazal svůj přízvuk. „Volá práce,“ řekl samolibě. Obrátila jsem oči v sloup, byl to reflex. Věděla jsem, že to udělá, a věděla jsem, že moje otočení očí bude mou matku dráždit víc než Craigův rychlý odchod. „Právě jsme přišli,“ stěžovala jsem si zase. „Přišli jsme pozdě. Mám schůzku,“ vysvětloval a vtiskl mi pusu na čelo. Bylo to divadlo jen pro mou matku, věděla jsem to já, věděl to on a věděla to i moje matka. Přesto se Mama usmívala na svého pracovitého a ó-tak-milujícího zetě a šla s ním, když odcházel. Slyšela jsem je šeptat na verandě, plánovat a intrikovat. Věděla jsem, že ať už se baví o čemkoli, bude to mít pro mě následky a nebude se mi to líbit, ale já jsem měla vlastní oznámení. Vzala jsem si kousek dortu, protože jsem věděla, že moje matka nebude schvalovat velikost kousku, do kterého jsem se pouštěla, ale potřebovala jsem tu čokoládovou odvahu. Moje matka dělala skvělý německý čokoládový dort, znala jsem samozřejmě taky recept, ale pro Craiga bych ho nepekla. Možná bych to dřív udělala, ale teď jsem si byla jistá, že ne. Moje matka vešla dovnitř, mlaskla jazykem a zavrtěla hlavou v odsouzení. Sotva si zase sedla, když jsem vybuchla. Najednou jsem se nemohla dočkat, až jí to řeknu. „Mami, nemůžu se vdát, prostě nemůžu,“ nechtěla jsem plakat ani být tak náhlá, ale do očí se mi nahrnuly slzy a slova nechtěla zůstat v ústech. Moje matka obrátila své velké zelené oči v sloup. Podoba mezi námi byla do očí bijící, přesně jsem věděla, jak jsem musela vypadat, když jsem předtím obracela oči v sloup nad Craigem. „Ne zase tohle. Skyler, jsi hormonálně rozhozená, rýpeš se do Craiga při každé příležitosti a rušíš svatbu pokaždé, když se snaží uniknout tvému jedu,“ těžce si povzdychla. Mama vypadala unaveně, bylo to tak náhlé, jako by si sundala masku ladné zdraví a stala se umírající ženou, o které mi pořád říkala, že je. Teď měla tvář křehké umírající ženy. Byla jsem dítě jejího stáří, stala jsem se celým jejím životem a dala mi všechno, co si malá holčička mohla přát. S častými služebními cestami mého otce jsme často jen my dvě pořádaly čajové dýchánky a pekly o sto šest v panském sídle. Když se Janet Howardová, moje matka, vdávala, plánovala, že v tomto sídle vychová velkou rodinu, ale nakonec měla jen mě a já jsem věděla, vždycky jsem věděla, že mě miluje. Pro její Skyler by bylo nejlepší jen to nejlepší, což někdy znamenalo, že jsem nedostala to, co jsem chtěla. Tohle byl jeden z těch případů. „Mami, je to složitější, než si myslíš. Neřekla jsem ti všechno a já... já prostě nevím, jak to říct, ale nemůžu si Craiga vzít,“ prosila jsem zoufale, aby jí matka porozuměla. Byla jsem zase ta malá holčička, která prosila, aby se mohla přihlásit na jazzový tanec místo baletu. Začala jsem s Craigem chodit na střední škole, prostě jsme dávali smysl všem. Byla jsem královna plesu a on byl hvězdou každého sportovního týmu ve škole. Společně jsme odešli na vysokou školu v Oregonu a do konce prvního semestru se zbavil svého jižanského přízvuku a nahradil ho neutrálnějším, aby lépe zapadl. Změnil se tak rychle, že jsem ho nepoznávala. Já jsem byla pořád já, se svým jižanským nářečím a mravy a zvyky, které mi Mama s láskou vštěpovala. Už jsme nedávali smysl, ale přesto jsem se ho držela. Už jsem prostě nemohla. Cena byla příliš vysoká. „Poslouchej, Skyler, nebudu ti to říkat znova. Umírám a nenechám tě v tomhle velkém starém domě samotnou se dvěma dětmi bez otce. To nedopustím, Skyler! Tak si nasaď kalhoty pro dospělé a udělej, co musíš,“ křičela teď Mama. Těžce dýchala, funěla a já jsem přesně věděla, co bude následovat. Ultimátum. „Nenechám tě zahanbit tuhle rodinu víc, než už jsi to udělala. Pokud si nevezmeš Craiga, tak radši vyjdi z tohohle domu a už se nikdy nevracej,“ odfrkla si. Věděla jsem, co přijde, ale slyšet to teď od matky pálilo víc než kdy předtím, protože jsem věděla, že jejím požadavkům tentokrát nepodlehnu. Tohle byl konec. Pokud se moje matka neohne, odcházím, ať se děje, co se děje. Když mi moje matka poprvé řekla, že má rakovinu, dala mi jasně najevo, že je v terminálním stadiu a že se nebude bránit. Začala jsem si představovat, jak sedím u jejího smrtelného lože a sleduji, jak odchází. Zlomilo mi to srdce. Ale nějak mě utěšovala myšlenka, že chce být se mnou až do samého konce, ale teď bylo jasné, že mě moje matka chce mít nablízku jen za svých podmínek. Teď, když ji nejvíc potřebovala. Její láska byla podmíněná a já už ty podmínky nesplňovala. „Mami, s Craigem jsme se už dlouho neshodli. Celá tahle svatba se děje jen proto, že jsem těhotná. Není to správné, Mami... z více důvodů, než chápeš,“ třásla jsem se směsicí zuřivosti, strachu a zoufalé potřeby, aby moje máma pochopila a přijala moji situaci. Mama mě držela za ruku a snažila se mě uklidnit. Nebude to fungovat. „Tiše teď, Skyler, není to tak zlé. Takže je to svatba z donucení? Žádná velká věc. To se stává,“ řekla konejšivě. Nefungovalo to, nebyla jsem uklidněná. Zhoršovala to. „Ale Mami, ty děti nejsou jeho,“ vyplivla Skyler ta slova, málem jí to spálilo pusu, když to řekla. Mama si povzdychla a stále mě držela za ruku, uvolňovala svůj stisk. „Já vím. Každý, kdo umí počítat, to ví, Craig to ví. A stejně si tě vezme. Miluje tě, chce se o tebe a ty děti postarat,“ přemlouvala. Prosila, byla taky zoufalá. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem to slyšela správně. Určitě jsem se mýlila. Čekala jsem ohňostroj a vztek, byla jsem připravená na to, že budu zahanbena a pokárána. Moje matka to věděla? Craig to věděl? A celou tu dobu klidně plánovali tuhle svatbu z donucení? „Řeknu ti, jak to bude probíhat,“ začala moje matka znova, klidně a konejšivě. „Vezmeš si Craiga. Vychová ty malé děti a bude je milovat, jako by byly jeho vlastní v tomhle domě, který ti nechal tvůj otec. Vezme všechny ty investice a podíly na akciích, které jsme s otcem za ta léta nashromáždili, a postará se o tebe. Ty a ty děti nebudete mít nouzi o nic,“ řekla Mama, jako by to byla modlitba. Její slova kapala v druhu agresivní náklonnosti, ve které byla Skyler vychována. Tohle nebyla budoucnost, které by se Mama účastnila, ale byla to budoucnost, kterou byla odhodlaná kontrolovat a řídit. Tohle mi chtěla zanechat. Skončila jsem s prosbami. Otřela jsem si slzy hřbetem ruky a postavila se pevně. Mama potřebovala vidět rozum. „Mami, miluju tě. Potřebuju tě víc, než ty potřebuješ mě, ale Mami, Craiga si nevezmu.“ Položila jsem její zásnubní prsten na stůl. To je ono, čára byla nakreslená v písku, kterou jsem překročila. S matkou jsme se střetly pohledem, v jejích očích jsem viděla tvrdohlavé odhodlání, o kterém jsem si byla jistá, že ona vidí v mých. Byl to souboj pohledů. Obě jsme se rozhodly a ani jedna nebyla ochotná se podřídit vůli té druhé, nebylo možné vyhrát. Mama promluvila jako první. „Skyler, už tě nebudu vychovávat. Vrať se a udělej to, co víš, že je správné, až dospěješ. Nech se sem nevracej, dokud to neuděláš,“ řekla Mama, vstávala a odcházela od stolu. Byla jsem zuřivá, byla jsem zoufalá, byla jsem v pokušení se omluvit a udělat to, co chtěla, jen aby se mi takhle neotočila zády. Musím na záchod.