[James] Jsem jako očarovaný, nemůžu se pohnout, nemůžu ani mrknout, jsem jako přikovaný. To nemůže být. Ty oči; mramorově zelené s modrými a hnědými skvrnkami, široké a zvědavé, ty bych poznal všude. Byla to Skyler, je tady v Los Angeles a je to neskutečné. Poznal bych ji všude, pohled na ni mi dráždil všechny smysly. Viděl jsem její vlasy a okamžitě ucítil vůni čerstvých jablek. Její rty, smyslné a rudé, už jen při pohledu na ně jsem cítil chuť třešní, cítil jsem, jak se tisknou na mé, i když nebyla ani dost blízko, aby se mě dotkla. Co je to za kouzlo, kvůli kterému jsem s ní chtěl být tak moc? Kvůli kterému na ni myslím i po tolika letech. Vtrhla mi do snů, navštěvovala mé fantazie, jen aby náhle zmizela. Vybavila se mi každý druhý týden, když si Sheila vzala na sebe ten náhrdelník s drahokamy a mušlemi, který jsem jí koupil na Tahiti. Sheila dokázala nějakým způsobem zakomponovat tyhle šperky v ostrovním stylu do svých obchodních outfitů a pokaždé, když jsem je viděl, přeneslo mě to zpět do Skyleřiny postele. „Pane, váš plyšový medvěd,“ přerušila to kouzlo. Její jemný jižanský přízvuk mě zaskočil. Jak to, že je tady? Tolikrát ji chtěl vidět, ale nikdy se mu to nepodařilo, a teď, na letišti, kterým tolikrát prošel, je tady. Přenesla mě do té klidné chvíle v hotelovém pokoji. Spala, zamotaná v bílém ložním prádle, její našpulené rty byly jemně pootevřené. Měl jsem ji probudit. Uplynuly tři roky, ale stále lituji, že jsem odešel bez rozloučení. „Vezmu si ho, děkuji.“ Byla to Sheila, která mě vrátila do přítomnosti. Jak dlouho jsem tam stál a zíral na ni? „Zatlač ten jazyk zpátky do pusy, Jamesi. Nevěděla jsem, že máš slabost pro zrzky,“ rýpla si. Sheila už poskakovala přede mnou na svých neuvěřitelně vysokých podpatcích. Byl zázrak, že na těch věcech nikdy nespadla. Červené podrážky klapaly po podlaze a otáčely hlavy, kamkoli šla. Byla to klasická kráska, její krémová porcelánová pleť, její jasně modré oči, dokonale střižené blond vlasy a pečlivě udržovaná postava ve tvaru přesýpacích hodin. Byla to to, čemu by méně uhlazení muži říkali bomba. Často mě to nutilo přemýšlet, proč je Sheila po celá ta léta sama. Chodila na spoustu prvních rande, ale už roky neměla žádný skutečný vztah. „Tak co si myslíš? Opravdu vidím potenciál v téhle letecké společnosti. Je tu pár úprav, které bychom mohli udělat, abychom viděli skutečný zisk, ale jinak je to přesně to, co naše portfolio potřebuje,“ soustředila se Sheila. Byla vždycky v zóně, hledala další skvělou věc a vždycky ji našla, ale nikdy nebyla spokojená. „Upřímně, Jamesi. Co to do tebe vjelo?“ zeptala se rozhořčeně. „Znám tu ženu,“ bylo to jediné, čím jsem mohl vysvětlit, co mě přepadlo. Měl jsem pod každou paží obřího medvěda a v rukou plyšovou mořskou pannu. Upustil jsem tu mořskou pannu a ani jsem si toho nevšiml, když jsem v tom shonu na letišti poznal Skyler. Sheila byla viditelně podrážděná: „Pravděpodobně ti v letadle donesla kávu nebo ti dala sáček oříšků,“ řekla ledabyle. „Kromě toho nemůžeš takhle slintat nad zaměstnanci, vstupuješ na území sexuálního obtěžování, i když abych byla upřímná, nedokážu si představit, že by tě někdo nahlásil.“ Sheila se mnou někdy mluvila stejně, jako mluvila s Alexou. Zjemňovala jakoukoli drsnost komplimentem a málem mě štípala do tváří. „Pamatuješ si na ten výlet, co jsem podnikl na Tahiti?“ Věděl jsem, že ano, bylo to naposledy, co jsem byl na dovolené, a ona mi to často připomínala. „Myslíš ten výlet, ke kterému jsem tě prakticky donutila?“ řekla Sheila a sedla si ke stolu v náhodné kavárně. Sheila byla v mnoha ohledech praktická, nikdy se nerozčilovala nad tím, ve které restauraci se nají, vždycky si jen sedla k nejbližšímu prázdnému stolu a vždycky měla všechno, co potřebovala, v kabelce, ale na druhou stranu to byla vždycky směšně drahá kabelka s ladícími botami, které měly vždycky neuvěřitelně vysoké podpatky, které jí nikdy nezpůsobovaly žádné nepohodlí. „Ano, Sheilo, ten výlet, který jsi mi doslova zařídila za zády a donutila mě ho podniknout, včetně sbaleného a připraveného dovolenkového šatníku,“ řekl jsem a ušklíbl se na Sheilu. „Odtamtud ji znám,“ dodal jsem a snažil jsem se znít nenuceně. Byl jsem směšný ve své posedlosti Skyler a věděl jsem to. Nepotřeboval jsem, aby to věděla i Sheila. Sheila nám oběma objednala ledovou kávu a pro Alexu mléčný koktejl s jednorožcem. „To zní šťavnatě, poděl se o detaily. Neřekl jsi mi, že jsi tam někoho potkal. Vlastně jsi mi o tom moc neřekl. Máš nějaká tajemství, Jamesi?“ řekla dramatickým klepavým tónem a zkřížila nohy. „Potkal jsem taky chlapa ve výtahu,“ zasmál jsem se. Byl jsem zjevně mimo, se Skyler jsme strávili jen jednu noc. Nemělo to nic znamenat. Chůva dorazila s Alexou dřív, než se James musel vyhnout skutečné odpovědi Sheile a vysvětlení, jak se se Skyler seznámil a strávil s ní vášnivou noc v hotelovém pokoji. Odešel ráno, když spala, a ani se neobtěžoval zavolat jí později. Nebylo to něco, co by říkal s hrdostí. Od té doby na ni nepřestal myslet, ale to by Sheila nechtěla slyšet. Sheila nikdy nebyla moc romantička. „Tati, co jsi tentokrát viděl?“ zeptala se Alexa a vylezla mi na klín místo na druhou židli u stolu. Vždycky se zajímala o mé pracovní cesty, co jsem dělal a co jsem viděl, koho jsem potkal. Vždycky jsem do svých všedních příběhů přidal trochu dramatu, aby se Alexa zahihňala. Miloval jsem zvuk jejího smíchu, je to můj nejoblíbenější zvuk. Alexa dorazila s chůvou a hned se pustila do hovoru. „No, dneska jsme letěli nad oceánem a víš, myslím, že jsem tam dole viděla mořskou pannu, jak se cáká,“ řekl jsem a zněl jsem velmi vážně. „Že jo, Sheilo?“ Alexa se otočila na Sheilu jako na svou osobní encyklopedii, všechno, co Sheila řekla, muselo být pravda jen proto, že to Sheila řekla. Když jsem jí koupil boty, nebyla si jistá, jestli se jí líbí, zeptala se Sheily, když jsem řekl, že si nemůže dát zmrzlinu před jídlem, protože by si zkazila chuť, zeptala se Sheily, jestli je to pravda, a když jí učitelka řekla, že se musí naučit vařit, aby mohla vařit pro svou rodinu, až vyroste, řekla jí, že to není pravda, protože Sheila nikdy nevaří. Bolelo mě, že Alexa nikdy nepozná svou matku, ale aspoň má Sheilu. Sheila byla oddaná náhradnice, i když mateřství dítěte nespadalo do její přirozené sady dovedností, snažila se s Alexou a Alexa ji za to milovala. Sheila nikdy nechtěla vlastní děti ani rodinu, po ztrátě obou rodičů a jako jedináček byla sama a nechtěla být vázaná. Byla vdaná za svou práci, říkala: „Kněží můžou být oddáni církvi, tak já můžu být oddaná své práci taky,“ říkala: „Získala bych z toho i dvoudílné příjmení, paní Montgomery-Temple… zní to hezky, nemyslíš?“ smála se. Alexa se mi svíjela z klína a stála vedle Sheily s novou plyšovou mořskou pannou. Sheila jí utírala zbytky mléčného koktejlu s jednorožcem z obličeje. Bylo to divné, Sheila nebyla mateřský typ, ale péče o Alexu jí šla přirozeně. Vypadala nejšťastnější, když byla Alexa nablízku. Než mi zemřela manželka, Sheila a já jsme byli přátelé, pracovali jsme spolu, ale žili jsme oddělené životy. Když Mich zemřela, naše životy se spojily, když jsme sdíleli náš žal. Sheila vyplnila mezery, které zanechala Michova smrt. Bylo nemožné si představit, jaké by naše životy byly bez ní. Sheila mě vždycky povzbuzovala, abych dal lásce ještě jednu šanci. Někdy přemýšlím, jaké by to bylo, jak by se nový milý mohl někdy vyrovnat Sheile? Alexa se natáhla, aby Sheilu polechtala, a omylem se zachytila o její náhrdelník s mušlemi a rozeslala drahokamy a drobné mušle po podlaze. „Jejda! Moc se omlouvám, Sheilo!“ zakvílela Alexa a rychle se snažila posbírat všechny kameny a korálky. Přidal jsem se k ní na kolenou: „Jsem si jistý, že to můžeme opravit jako nové,“ ujistil Alexu víc než Sheilu. „Bude to ještě lepší než nové,“ dodala Sheila a utěšovala Alexu. Posbíral jsem kousky náhrdelníku a dal si je do kapsy. Držím se nefritového kamene, který se mi kutálí mezi prsty. Proč mi tenhle kámen vždycky padne do oka? Něco musím udělat. Rychle jsem zamířil k informační přepážce společnosti FirstJet airways, odhodlaný říct všechny ty věci, kterých jsem litoval, že jsem neřekl ten den, kdy jsem odjel z Tahiti. Za přepážkou stála žena oblečená do červeno-černé uniformy jako Skyler a široce se usmívala, když se blížil. „S čím vám můžu pomoct, pane?“ zeptala se okouzlujícím způsobem. Sotva jsem ji viděl, nebyla to ta, kterou jsem hledal, byl jen jeden obličej, který jsem chtěl vidět. „Dobrý den. Hledám někoho. Skyler… neznám její příjmení,“ tahle žena byla jediná věc, která stála mezi mnou a poznáním toho, co na Skyler je, co mě už tři roky drží v občasném transu. „Skyler Howardová. Právě odešla, pane, zítra má zase službu. Mohu vám s něčím pomoct?“ zeptala se žena a usmívala se tak široce, že ji z toho usmívání musel bolet obličej. „Ano. Kde se dá Skyler Howardová najít? Máte číslo, na kterém bych ji mohl kontaktovat?“ Byl jsem přímý, nemohl jsem být odmítnut. Byl jsem zvyklý být šéfem, dávat rozkazy a dostávat přesně to, co jsem požadoval. Neprosím. „Je mi líto, pane, nemůžu sdělovat žádné osobní údaje. Máte nějaký vzkaz?“ zeptala se. Tohle jsem nechtěl slyšet. Odešel jsem bez odpovědi. Byl jsem naštvaný a netrpělivý, ale taky nadšený a zvláštně úzkostlivý z možnosti, že Skyler zase uvidím. Nejsem zvyklý se takhle cítit, nepřehrávám si vysvětlení v hlavě, nepřehrávám si rozhovory a neuvažuju o tom, že bych mohl říct něco špatně. Skyler mě očarovala, jistě. O obdivovatele nemám nouzi a každý den získávám nového, ale žádného z nich nechci. Je to jen Skyler. Nechtěl jsem nikoho jiného a nenechám ji, aby mi zase utekla. Teď, když jsem Skyler našel, já… Nejsem si jistý, co budu dělat, ale udělám z ní svou. Když jsem o tom přemýšlel, musel jsem se sám sobě zasmát. Co jsem hodlal dělat? Nikdy jsem v téhle situaci nebyl. Už mě doháněla k šílenství, než jsem ji vůbec zase uviděl. Co na ní bylo? Co na té noci bylo, na té divoké opuštěnosti, na té horké a zpocené vášni, na těch slovech ztracených v hlasité hudbě a opilém chichotání? Mohla to být kdokoli. Neznám ji, ale přesto ji musím pronásledovat, dokud nebude moje. „Čemu se směješ, tati?“ zeptala se Alexa. Alexa a Sheila se zdály zhmotnit přímo přede mnou, odnikud. Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že jsem je neviděl přicházet. „Nic, princezno, jenom přemýšlím,“ řekl jsem a zvedl Alexu. V šesti letech už byla Alexa asi moc stará na to, aby ji nosili, ale dělal jsem to stejně. Byla to moje holčička. Alexa zamžourala očima a mžourala na mě, většinou vypadala jako já, ale tenhle pohled měla po matce. „Chováš se divně,“ řekla se smíchem. Choval jsem se divně, nemohl jsem si pomoct, taky jsem se smál. Sheila šla za námi, poznal jsem, že nás sleduje, dělala to někdy. Našla si něco, co ji zaměstnávalo, aby mohla sledovat, jak si s Alexou hrajeme, chodíme, děláme všední věci. Někdy se jí líbilo být venku a dívat se dovnitř. Miloval jsem Sheilu ode dne, kdy jsme se poprvé setkali. Byli jsme na vysoké škole a já jsem zrovna začal chodit s její nejlepší kamarádkou a spolubydlící Mich. Šli jsme na večírek, kde jsem potkal všechny její kamarády a ze všech holek, které jsem ten večer potkal, jsem se sblížil se Sheilou. Ne jen proto, abych udělal dojem na Mich, což byl můj plán, ale protože jsme toho měli tolik společného. Vždycky byla tak cílevědomá a ambiciózní. Pamatuju si, že jsem si myslel, že ke mně možná cítí víc než jen přátelství, ale pak tolik milovala Mich a pak se narodila Alexa a to jen mluvilo mé ego. Sheila byla moje nejlepší kamarádka. Miloval jsem ji a ona milovala mě, nebylo na tom nic romantického a po všech těch letech už nikdy nebude. Bylo to perfektní. Když Mich zemřela, potřeboval jsem přítele víc než cokoliv jiného na světě a Sheila byla hned vedle mě. Věděla, co potřebuju, někdy dřív, než jsem to věděl sám. Jak jsem měl takové štěstí? Sheila mě dohnala a trochu si s Alexou pohrála. Položil jsem Alexu na zem, když jsme společně kráčeli k autu. Alexa držela obě naše ruce na jedné straně a Sheilu na druhé, vypadali jsme jako dokonalá malá rodina. Jsem šťastný se svým údělem v životě, opravdu jsem, ale nemůžu si pomoct a myslím na Skyler. Je na ní prostě něco. Poznala mě? Myslí na mě vůbec?