[James] Na okno venku bubnoval déšť. Bylo ráno a já jsem konečně padal do postele vyčerpaný noční prací podle čínského času. Spolupráce s podobně smýšlejícími lidmi po celém světě byla povznášející a vyčerpávající zároveň. Zazvonil telefon, mohla to být jen Sheila, ta byla vzhůru také, pracovala stejně tvrdě jako já a jako obvykle, zatímco já jsem byl vyčerpaný, ona už přemýšlela o další velké věci. "Tak co si myslíš o použití čínských letadel pro aerolinky? Je to skvělá příležitost, nemyslíš?" Sheila měla hlavu bystrou jako vždy, ale já jsem byl ospalý. "Je ti jasné, že nepotřebuješ spát," zněl jsem stejně vyčerpaně, jak jsem se cítil. Nemohl jsem s Sheilou v tuhle hodinu držet krok. "Ještě jsme ani nepodepsali akvizici aerolinky a ty už máš připravenou celou novou flotilu. Já s tebou nemůžu držet krok, Sheilo," zasmal jsem se ospale. Prožili jsme spolu tolik ze svých životů, že každý věděl, co ten druhý dělá, i když spolu mluvili po telefonu. Věděl jsem, že mě Sheila vidí, jak se svlékám, pečlivě skládám oblečení a věším si kalhoty na opěradlo židle. Slyšela cinknutí mé spony opasku a tiché našlapování mých bosých nohou na koberec. Slyšel jsem Sheilu, jak si nalévá sklenici vody a bere si vitamíny. Při chůzi nebyl slyšet žádný zvuk, i ona byla bosá. Slyšel jsem otevřít další kohoutek, odstraňovala si make-up a dávala si vlasy nahoru. Dělala všechny tyhle maličkosti, zatímco žvanila o obchodních příležitostech, bodech vyjednávání a plánování našeho dalšího setkání s Číňany, možná výlet do Číny, abychom to udělali osobně. Ležel jsem na zádech a propadal se do spánku a zase se probouzel. Sheila věděla, že usínám. Usínal jsem často během našich pozdních nočních rozhovorů, takže si nikdy nebyla jistá, co jsem slyšel nebo neslyšel říct. Mluvila ale i tak. "Doufám, že zvážíš dovolenou, někde u pobřeží. Francie třeba? Alexa potřebuje pauzu, tohle město dusí a myslím, že si dovolenou zasloužíme i my," řekla Sheila a přešla od obchodních řečí k osobnější konverzaci. Její tón se změnil, když mluvila. Když mluvila o obchodu, byla rozhodná, sebevědomá, ale teď o sobě pochybovala, dělala pauzy, natahovala slova jako roztavený sýr. Používala slova jako zvážit, možná, hledala můj souhlas a schválení a nežádala můj souhlas tak, jako to dělala v obchodě. "Hmmmm," byl jsem příliš unavený na to, abych dal skutečnou odpověď. Usadil jsem se na nejednoznačném zvuku, ani souhlasném, ani nesouhlasném. Spal jsem. Byl jsem dostatečně vzhůru jen na to, abych věděl, že ať Sheila řekla cokoli, vyžadovalo to ode mě odpověď. Přetočil jsem se na bok a propadl se hlouběji do spánku. Sheila tenhle zvuk znala až příliš dobře, uspávala mě mnoho nocí. Zavěsila. Ve snech jsem znovu navštívil Tahiti. Bílé hotelové prostěradlo, kde ležela Skyler nahá a nevědomá mého pohledu. Tenká přikrývka zakrývala části jejího těla, většinu jejích dlouhých štíhlých nohou nechávala odhalenou. Zavrtěla se. A v mém snu se sklonil, aby ji políbil na rty. Jemný pudrový polibek. Cudný. Přejel jsem jí prsty po paži, byla pevná a dlouhá, její kůže teplá a hladká. Její zrzavé vlasy se rozprostřely na polštáři, lesklé a zářivé. Dotkl jsem se jich, byly hedvábné a hladké. Byla dokonalá, jako vystřižená z časopisu a oživlá. Ve svých snech jsem se nebál, nespěchal jsem pryč. Vychutnával jsem si její krásu, vychutnával jsem si ten pohled. "Tati! Jdu teď do školy. Pa!" zakřičela Alexa na rozloučenou zpoza dveří. Tohle bylo od ní ohleduplné, snažila se mě nevzbudit, ale byla to temperamentní dívka, plná života a energie. Vybuchovala v záchvatech chichotání, pištění a štěstí a zřídka měla klidnou chvilku. Byl jsem stále unavený a přál jsem si, abych mohl spát nerušeně, ale na rtech se mi roztáhl úsměv při zvuku Alexina hlasu, jak si myslela, že křik z druhé strany dveří naruší můj spánek méně než její obvyklé ranní skákání po jeho posteli. Hodil jsem na sebe župan a rychle jsem šel, abych ji objal na rozloučenou, než odejde. Alexa vypadala ve své uniformě skoro dospěle. Šedá sukně, kaštanové sako a slaměný klobouk, ale v jejích očích si vždycky hrála neplecha. Někdy jsem si říkal, jestli by byla Alexa šťastnější, kdybych měl v životě ženu, ženu jinou než Sheila, která by Alexe hrála matku. Uklidnilo by ji to? Utišilo by ji to? Existují věci, které Alexu trápí, ale nemůže o nich diskutovat se mnou nebo se svou chůvou nebo dokonce se Sheilou? Samozřejmě, Alexa se zdála naprosto šťastná, dával jsem jí všechno, co chtěla, a ještě víc, než vůbec věděla, že to chce. Navštěvovala exkluzivní soukromou školu a vracela se domů do penthouse s výhledem na Los Angeles. Jeden z nejmocnějších mužů v korporátní Americe byl její otec a mohla mít, co chtěla, přesto vím, že peníze nemohou nahradit matku. Sledoval jsem, jak Alexa odchází s chůvou. Teď už bych nemohl jít spát, ale byl jsem rád, že jsem se probudil, abych viděl Alexu odcházet. Vždycky jsem se snažil ji obejmout na rozloučenou a děsil jsem se toho, že tam nebudu, abych ji políbil na dobrou noc. Také jsem věděl, že Sheila bude brzy tady. Vždycky se zastavila ráno. Před cestou do kanceláře chodila do posilovny, ale předtím ráda začínala den diskusí o práci. Před odchodem do kanceláře jsme si naplánovali své dny, schůzky, které budeme mít společně, a co hodláme dělat odděleně. Sheila byla oblečená do posilovny a já jsem byl ještě v jeho županu. Můj život běžel podle rutiny. Jako na drátkách přišla Sheila, vrátný ji vídal každý den a nikdo se neptal na její příchody a odchody. Měla plný přístup a milovala to. Sheila byla víc doma v penthouse než kdekoli jinde. Nastěhovala se na nějakou dobu hned po Michině smrti, odstěhovala se po mém výletu na Tahiti, ale byla tady skoro stejně často jako já. "Uvažoval jsi o dovolené ve Francii? Bylo by to skvělé pro Alexu, nějaký čas na pláži. Oba si zasloužíme pauzu, víš?" Sheila servírovala kávu a pobíhala po kuchyni. Trávila v Jamesově kuchyni víc času než ve své vlastní. U ní doma byla lednice prázdná, sporák se nikdy nepoužíval a jediný spotřebič, který pravidelně používala, byl kávovar. "Já nevím, Sheilo. S tolika věcmi, co se dějí, je to prostě špatné načasování. Ty si ale dech zasloužíš. Možná bys měla jet sama. Kdo ví, francouzská romance by ti mohla prospět," jen jsem si z ní dělal legraci, věděl jsem, že se to nikdy nestane. Často jsem si z ní dělal legraci kvůli smutnému stavu jejího milostného života, ale bez efektu. Sheila se prostě nezajímala. "Mohla bych vzít Alexu s sebou. Už nebyla na dovolené věky," navrhla Sheila. Uživala si Alexinu společnost, její hravá povaha a zvídavá mysl byly tak podobné jejímu otci. Sheila také věděla, že pokud bude Alexa s ní, pravděpodobně se k nim připojím, i kdyby to bylo jen na den nebo dva. Byl jsem zaujatý. Mlčky jsem usrkával kávu. Myšlenky mi bloudí ke Skyler. Co si o mně myslí? Opravdu mě nepoznala? Po našem prvním setkání jsem na ni myslel tak často, okamžitě jsem ji poznal. Určitě musela myslet i ona na mě. "Jamesi, posloucháš mě?" Sheila si všimla, že jsem roztržitý, moje oči se pravděpodobně zakalily, byl jsem napůl ospalý a napůl snil, žádná část mě ji neposlouchala. "Takže si myslíš, že Alexa může jet na krátkou dovolenou do Francie?" zeptala se znovu. Sheile naprosto důvěřuji. Nikdy jsem se o Alexu nebál, když byla se Sheilou, ale chyběla mi. Kdybych souhlasil s tím, že Alexa pojede do Francie, musel bych si naplánovat, že se k nim tam připojím, i kdyby to bylo jen na pár dní. "Samozřejmě, neodpustila by mi, kdybych jí stál v cestě k výletu na pláž," připustil jsem. Myšlenky jsem měl stále u Skyler. Vzpomněl jsem si na náš čas v baru, na rozhovor, na který jsem si nemohl vzpomenout. Křičeli jsme přes hudbu, seděli jsme blízko sebe, mluvili jsme, usmívali se a přikyvovali jsme, aniž bychom si rozuměli. Napila se mého piva, značky, kterou jsem nikdy nikde jinde neviděl, Hinano. Jeho bohatá hořká chuť jí zkroutila tvář do rozkošné grimasy. Nemohl jsem si pomoct, usmál jsem se jen při pomyšlení na to, jen při pomyšlení na ni. "Jsem ráda, že tě moje plány tak těší," řekla Sheila sarkasticky. Chtěla mou pozornost. Něco jí leželo na srdci. "Přemýšlím o tom, kdy jsem byl naposledy na dovolené," přiznal jsem a zvedl jsem tablet. "Aha, myslíš, že bychom měli jet všichni na Tahiti?" Sheila byla nadšená. Tahiti a Saint Marlo byly dva odlišné světy. Jeden romantický únik, který byl jak venkov, tak moře, a druhý tropický ráj. "Ne, ne, ne. Jen jsem na to myslel. Možná bych měl poslat bednu Hinana Skyler. Je to pivo, které tam mají. Velmi výrazné," opravil jsem ji ledabyle a celou dobu jsem zařizoval, aby bylo Skyler doručeno do kanceláří aerolinky. Byl jsem pryč, nezáleželo na tom, jestli si Sheila myslí, že jsem teď směšný. Můj zájem o Skyler a potřeba se s ní z nějakého důvodu znovu spojit Sheilu překvapily. Samozřejmě, neznala mě tak, že bych věnoval tolik pozornosti ženě, zvláště ženě, kterou jsem potkal jen náhodou. Ani já jsem se neznal takový. "Opravdu to není nutné, Jamesi. Jen zvedla hračku, kterou jsi upustil. Jednoduché 'děkuji' stačí," byla Sheila podrážděná, něco jí leželo na srdci. Věděl jsem, že chce mluvit o něčem víc než jen o svých plánech na dovolenou. "Mám pocit, že jsi chtěla mít konkrétní rozhovor," řekl jsem, dokončil jsem nákup a poslal jsem pivo do kanceláře pro Skyler. Sheila byla nervózní. Nebyl jsem zvyklý ji vidět nervózní, bylo to vzácné, znepokojeně jsem zamračil obočí a věnoval jsem jí plnou pozornost. "Jen jsem chtěla mluvit... mluvit o nás," řekla a odvrátila pohled. Nic jsem neřekl, chtěl jsem slyšet, co ji tak rozrušilo. Natáhl jsem se pro její ruce a nabídl jsem jí sílu. Sheila si hluboce povzdechla a posílila se. "Víš, miluji tě moc a moc, miluji i Alexu. Ale je to víc, víš?" Sheila se na mě podívala a kontrolovala, jestli ji sleduji. Přikývl jsem, ale věděla, že nerozumím. "Jamesi, jsme spolu už dlouho, ale ne tak docela spolu. Já jen... myslela jsem si, že je to jen přirozené, víš... city se vyvíjejí a..." Sheila byla jako školačka. Poznal jsem, že to nenávidí, byla to žena, která mluvila jasně, ale teď nedávala žádný smysl. Sheila si odkašlala a vzpamatovala se. "Jamesi, jsem do tebe zamilovaná," oznámila to, jako by mluvila o počasí. V jejím tónu nebyla žádná otázka. Neptala se, dělala prohlášení. Měl jsem to vidět přicházet. Kdybych to neposuzoval z jejího chování v průběhu let, jak blízko se ke mně a Alexe stala, zvláště po Michině smrti. Měl jsem to vidět už dnes ráno. Myslel jsem si, že její žárlivost na každou ženu, které jsem složil kompliment, jsou city, které měla jménem mé ženy, její nejlepší přítelkyně. "Vím, nejsi ten typ člověka, který tohle vidí přicházet. Nejsi tak marnivý, ale miluji tě od té doby, co jsme se poprvé setkali na té párty před tolika lety. Miloval jsi Mich a ona milovala tebe, ale i já jsem tě milovala," vysvětlila Sheila svou lásku, pro ni to bylo něco, co následovalo přirozeně, ale pro mě to bylo jen matoucí. Udržoval jsem nepříjemné ticho, nevěděl jsem, co říct. Moje mysl hledala ta správná slova. Miloval jsem Sheilu, nechtěl jsem jí ublížit, ale také jsem nechtěl, aby se mezi námi něco změnilo. Nebyl jsem do ní zamilovaný a příliš jsem ji miloval na to, abych předstíral, že jsem. "Sheilo, já nemůžu," bylo všechno, co jsem dokázal říct. Sheila nebyla zraněná. Nebyla rozrušená. Její tvář naopak zjemnila soucitem. "Já vím, Mich jsi miloval tak moc. Nechceš ji zradit, ale ona už tu není a chtěla by, abys byl šťastný. Chtěla by, abys byl šťastný," usmála se Sheila smutně při zmínce o své přítelkyni. "Dám ti čas, abys to zpracoval," oznámila a odešla. Byl jsem zaskočený. Věděl jsem, že by Mich chtěla, abych byl šťastný, chtěla by, abych se posunul dál, ale nikdy jsem nebyl do Sheily zamilovaný.