[Skyler] „Buď jsi v pěkné bryndě, nebo máš ctitele!“ Valerie na druhém konci linky skoro pištěla. Vždycky mě bavilo Valeriino romantizování, ale nikdy z toho nic nevzešlo. Jsem svobodná matka dvou dětí s náročnou prací. Ještě nejsem tak úplně připravená na randění. Konec zasnoubení s Craigem mi v ústech zanechal hořkou pachuť, a co hůř, vybavil mi i vzpomínky na poslední rozhovor s mou matkou. To jsem nikdy nemohla překousnout, matčin hlas mi neustále zněl v hlavě. Nemohla jsem se ani podívat na muže, aniž bych slyšela její názor. Můj milostný život byl strašidelný. Val se mě pokusila seznámit na nesčetných rande a dokonce mi domluvila dvojité rande s bratrem jejího manžela. Žádné z Valeriiných snah neskončily ani jiskřičkou romantiky. Prostě nemám zájem. „Říkáš, že byl vysoký, blonďaté vlasy a smrtelně nádherný?“ Dělat si legraci z Valeriiny romantické povahy byla ta zábavná část. Uchechtla jsem se a zopakovala frázi „smrtelně nádherný“. Valerie se chichotala, trvala na tom, že do informačního pultu přišel tak pohledný muž (usmívala se, jako by byla svobodná) a zoufale si se mnou chtěl promluvit. Napadl mě jen jeden muž. Jeho ledově modré oči se mi dívaly do duše s takovou intenzitou, jako by mi četl v duši, znal mě, stačil mu jediný pohled. Na jeho očích bylo něco povědomého, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud ho znám. Upustil hračku, já jsem ji zvedla a jeho žena si ji vzala, aniž by poděkovala, to musím dodat. Byli jako jeden z těch mocných párů z časopisů. Oba vyzařovali moc a vliv, jako by jim patřil celý svět. Žena byla oblečená v purpurovém kostýmku. Sako a zkrácené kalhoty byly ušité tak, aby perfektně seděly na její ženské a drobné postavě. Všechno bylo na svém místě, od jejího úžasně jemného make-upu až po červené lodičky, které ji musely stát majlant, ale to jí asi nevadilo. „To není pohádka, jak si ji představuješ, Valerie. Muž upustil hračku a já jsem ji pro něj zvedla. To je všechno,“ vysvětlila jsem. Pravděpodobně se cítil špatně, že nepoděkovali, a chtěl být zdvořilý. Ale Valerie byla jako pes s masitou kostí, nevzdala by se toho ubohého stavu mého milostného života. Nyní se uchýlila k vymýšlení milostných zájmů, protože ve skutečnosti nikdo nebyl, ale já jsem byla spokojená. Miluju svoji práci a moje dvojčata pro mě znamenají celý svět. V momentě, kdy přistanu, Margot a Mica zaberou veškerý její čas a veškerou moji lásku. Moje srdce prostě není dost velké pro nikoho jiného. „Takže sis všimla, že je smrtelně nádherný?“ škádlila mě Valerie, dostala mě. Koneckonců jsem přesně věděla, o čem mluví, i s tím vágním popisem, který mi dala. „Neplánuj hned svatbu, Val, pravděpodobně tam byl jen proto, aby poděkoval, ne aby mě požádal o ruku. Kromě toho tam byl se svou ženou,“ věděla jsem, že zmínka o manželce Val zastaví přímo v jejích stopách. Ženatí muži jsou mimo hru. Nepřemýšlela jsem o něm, dokud se Val nezmínila, že se na mě ptá. Muž s nádhernou manželkou a rukama plnýma plyšáků. Byl vysoký, blonďatý a smrtelně nádherný, přesně jak ho Valerie popsala, ale nebyl to můj typ. Už jsem měla elegantního, sofistikovaného podnikatele a z vlastní zkušenosti vím, že ten dobrý vzhled nestojí za tu bolest srdce. Mám ráda muže s odvahou, muže, který se nebojí mít špínu za nehty, ale hlavně muže, který existuje jen v mých fantaziích, kde mám plnou kontrolu nad tím, co se stane, kdy se to stane a jak se to stane. Skutečný vztah vyžadoval čas. Luxus, který jsem si nemohla dovolit. „Mami, Mica mi bere panenku!“ křičela Margot z vedlejšího pokoje, slyšela jsem, jak se Mica chichotá a utíká před svou sestrou, následovala honička. Obě děti se smály a běhaly, pištěly s dětskou radostí. Milovala jsem zvuk, když se její děti smály a hrály si. V mém domě nikdy nebylo ticho, když byly dvojčata vzhůru. Nic jako dům, ve kterém jsem vyrůstala já. Byla jsem tiché a zdvořilé dítě, často osamělé v přerostlém domě mých rodičů. Všechno bylo vyčištěné a vyleštěné, až se to lesklo. Máma měla drahý vkus a bylo to vidět na všem v tom domě, ne ten typ domácnosti, kde se děti cítily volné pobíhat. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla šťastné dítě. Máma mi poskytovala veškeré pohodlí, to nejlepší ze všeho a veškerou svou lásku a pozornost. Milovala jsem svoje vlastní děti stejně. Nemám čas ani peníze na to, abych je zahrnovala luxusem, jako to dělala moje matka, ale mám jemnost a laskavost, kterou mi moje matka i přes veškerou svou lásku stěží projevovala. „Promluvím si s tebou zítra, Val. V mém obýváku se chystá třetí světová válka,“ rozloučila jsem se a zavěsila telefon. Probíhá bitva v lechtání v plném rozsahu. Mica je hravý a vzrušivý, má tolik energie, zatímco Margot je jemná a dámská, je jako mini dospělá žijící svůj život v těle kudrnatého, růžolícího batolete předčasně vyspělého na své tři roky. Má zelené oči po mé matce, stejně jako já, a plnou hlavu skákavých blond vlasů; její plné našpulené rty jsou jediným rysem, který sdílí se svým bratrem. Mica má moje jasně zrzavé vlasy a chladné modré oči mandlového tvaru. Už je mnohem vyšší než jeho sestra a taky rychlejší, což je výhoda, kterou často využíval, když ji škádlil. Jako mladá dívka jsem si vždycky představovala, jak bude její život vypadat. Vždycky to bylo víceméně stejné. Budu šťastně vdaná s mnoha dětmi a budu vychovávat dokonalou rodinu. Tady jsem teď, vychovávám svoje dokonalá dvojčata. Děti, které sdílím s mužem, na kterého si ani nepamatuju. Nikdo nikdy nic neřekl, ne že bych ten příběh někdy vyprávěla, ale nemůžu pochopit, co do mě té noci vjelo. Možná ta bolest srdce, že mě Craig nechal samotnou na letišti, nebo možná jsem prostě nebyla zvyklá mít v sobě tolik pití. Bylo to hloupé a bezohledné, nikdy jsem nic takového nedělala a už nikdy nebudu, ale když vidím svoje dva malé andílky, jsem ráda, že jsem tu noc potkala na ostrově cizince. Za boží milosti. Kdybych mohla něco změnit, přidala bych dnu víc hodin, abych je mohla trávit se svými dětmi. Děti tráví většinu dní v mateřské škole a mají tady chůvu skoro každý víkend a taky některé večery. Každá pracující matka, kterou znám, bojuje s pocitem viny za čas strávený mimo své děti, ale já miluju létat. To jsem vždycky chtěla dělat, ale vzdala jsem se toho snu, protože jsem nechtěla zklamat svou matku. Získala jsem diplom z obchodního managementu, abych potěšila svou matku, rozumnou kvalifikaci, na které trvala, ale vedlo to k nudné profesi, kterou jsem našla. Teprve poté, co mě matka vydědila, jsem se, těžce těhotná a se vším všudy, rozhodla následovat své srdce, a ne, jak jsem vždycky dělala, pokyny své matky. Sama, těhotná a s malými penězi, myslím, že jsem si v LA vedla dobře, na místě tak odlišném od Texasu. Když jsem viděla své děti smát se a hrát si, vždycky mi to připomnělo, jak daleko jsem se dostala. Záměrně jsem si vybudovala život tak odlišný od toho mizerného, který by mi moje matka s Craigem dala. Craig nebyl špatný člověk. Špatný partner určitě, měl svoje priority srovnané a milovat mě bylo daleko na jeho seznamu. Byl ambiciózní, a i když jsem to zpočátku nevěděla, vybral si mě konkrétně proto, aby naplnil tyto ambice. Viděl v mé rodině, co peníze dokážou, a toužil po takové moci a vlivu pro sebe. Začlenit se do mé matky by mu zajistilo místo v bohaté rodině. Nepočítal s tím, že zruším naše zasnoubení. Abych byla upřímná, ani já ne. Vždycky jsem do něj byla tak zamilovaná. Vždycky jsem byla tak shovívavá, byl ochoten přehlédnout skutečnost, že bude mít děti s jiným mužem, pokud já přehlédnu skutečnost, že mě ve skutečnosti nemiluje. Nemohla jsem přehlédnout jeho nedostatek lásky, nemohla jsem si představit, že budu vychovávat své děti s mužem jako Craig. Ještě předtím, než se narodili, jsem to věděla, a teď, když jsem je sledovala, jak rostou, bylo jasné, že nepatří do matčina nedotknutelného sídla, oblečené jako zdvořilé panenky. Vyleštěné a čisté, vždycky připravené na návštěvu, bez prostoru pro šplhání a chichotání. Ten malý byt s levným nábytkem, dětským uměním a dobře prohranými pokoji byl naprosto dokonalý. Můj druh dokonalosti, ale byla jsem osamělá, i s dětmi a prací, něco chybí. Přiznala bych si, jak jsem osamělá, jen v rozhovorech, které vedu sama se sebou, jediná dospělá osoba v domě. Toužím po rozhovorech s jinou dospělou osobou mimo práci. Chybí mi společenství, a někdy si nemůžu pomoct a přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby měly děti někoho v životě. Kdybych měla někoho v životě já. Smířila jsem se se svým údělem v životě, když jsem to léto před narozením dvojčat odešla z domu své matky. Byly prostě věci, které už bych neměla. Nevadilo mi odejít z domu, od peněz, a i když to řekla, nemyslela jsem si, že to bude naposledy, co jsem viděla nebo mluvila se svou matkou. V týdnech poté, co jsem opustila Texas, jsem doufala a modlila se, aby zavolala, vyřešily bychom to. Zjistila jsem, že zemřela přes textovou zprávu den po narození dvojčat. Moje teta mi poslala soustrast, nebude se moct zúčastnit pohřbu. Celý můj svět se kolem nás zhroutil, pohádaly jsme se, ale byla to moje matka a byla pryč. Nebyla jsem tam, abych ji držela za ruku, když umírala. Byl s ní někdo? A nikdy se nesetká se svými vnoučaty. Zpráva, že moje matka zemřela dřív, než jsme se usmířily, byla jako rána do srdce. Zavolala jsem jejímu knězi, ten by to věděl. Byla to pravda, matka byla mrtvá a jako jižanská dáma až do konce nechtěla nikoho obtěžovat svým umíráním a všechny přípravy si udělala sama týdny předtím. Byla zpopelněna bez okolků a její popel pohřben s tátou. Samozřejmě jsem pořád hořká a naštvaná, ne proto, že mi moje matka vzala dědictví, ale proto, že jsem neměla šanci se rozloučit a moje vzpomínky na moji matku budou navždy poskvrněné posledním rozhovorem, který jsme vedly. Nemám teď matku, ale jsem matka a musím zůstat silná pro svoje děti. Nevím, kde bych byla bez nich. Dvojčata teď usínala, bojovala s tím, ale brzy se jim budou zdát sladké sny a osamělost se přiblíží. Budu zase svobodná žena, ne matka, ne letuška, svobodná žena trávící další noc sama. Moje ruce často nacházely cestu pod pasem jejích pyžam, někdy jsem si říkala, jestli je to normální. Nebylo toho moc? Představovala jsem si, že jsou to silné mozolnaté ruce muže. Muže, který tvrdě pracuje. Někdy to byl mechanik, někdy stavitel nebo truhlář. Vždycky byl silný, rozhodně mužný, štědrý, něžný, panovačný, ale jemný. Do mých fantazií vnikl blonďatý cizinec. Nechtěla jsem na něj myslet, ale myslela jsem na něj. Jeho široká svalnatá ramena byla silná a schopná, jeho oči plné touhy. Jeho dokonale zastřižený vous mě lechtal, když mi líbal krk, a pak záblesk prstenu. Svatba? Ten moment byl ztracen. „Arg!“ Jak frustrující. Co jsem si myslela? Ženatý muž? Ale neměl na sobě prsten, když jsem ho viděla. Díval se na mě, předstíral, že mě odněkud poznává, a to všechno před jeho ženou! Jeho žena se mnou dokonce nebyla ohrožená. Vůbec ne. Chci být tak sebevědomá, jistá sama sebou, mít kontrolu. Zajímalo by mě, jaká je jejich rodina. Všechny ty hračky pravděpodobně znamenají, že mají děti. Máma a táta by se vraceli domů ve svých dokonalých oblecích ke své dokonalé rodině. Část mě se ptá, jaké by to bylo, kdybych si Craiga opravdu vzala. Možná by to bylo pro děti lepší. Možná by bylo dokonce lepší, kdyby byl jejich skutečný otec v jejich životech, ale kde bych ho vůbec začala hledat?