[Skyler] Nečekala jsem dneska žádný balík, a přesto tu byl – velká těžká krabice a Val se nemohla dočkat, až ji otevřu. Nebyla tam žádná kartička, byl to online nákup, který přišel rovnou do kanceláře. Mírně řečeno zvláštní. Byla adresovaná mně, ale pravděpodobně to byla chyba, nějaký omyl nebo reklamní trik. Prohlédla jsem si krabici, zkoumala ji a snažila se přijít na to, co je uvnitř. Možná bych měla zavolat do firmy, která ji poslala, požádat je, aby si ji vzali zpět, nebo se alespoň ujistit, že je určená pro mě, než ji otevřu. „Už to otevři, Skyler! To napětí mě zabíjí,“ Val byla nadšená, očividně měla své vlastní fantastické představy o tom, co je v krabici. I já jsem byla víc než jen trochu zvědavá. „Dobře, Val, pochybuju, že to bude něco zajímavého, možná něco z pozůstalosti po mamce…“ Zarazila jsem se uprostřed věty. Nebylo to z pozůstalosti po mamce a nebyly to hračky, které jsem objednala pro dvojčata a které dorazily překvapivě brzy. Otevřela jsem krabici a uvnitř byly dvě basy piva Hinano. V krabici ani na krabici nebyla žádná kartička a na objednávkovém formuláři bylo jednoduše napsáno James. Kdo byl James? „No, to bylo trochu zklamání,“ řekla Val a odešla, zjevně zklamaná obsahem mé tajemné krabice. Nikdy mi nechutnalo pivo, možná tato krabice přišla omylem, byla určená pro někoho jiného a nějakým způsobem skončila tady u mě. Nedávalo to smysl. Nechala jsem krabici v kanceláři a pokračovala ve svém dni, s jistotou, že si pro ni někdo přijde. „To bylo zklamání. Dáš si kafe?“ nabídla Val. Pořád jsem myslela na tu krabici, „Pivo Hinano se vyrábí na Tahiti,“ snažila jsem se dát tomu anonymnímu daru smysl. I když jsem si byla jistá, že mi to poslali omylem, bylo to adresované mně s mým jménem a pracovní adresou, všechno tam bylo na té krabici. „Odkdy seš pivní expertka?“ Val úplně ztratila o krabici zájem. Byla by nadšenější, kdyby to byla krabice hraček pro dvojčata. „Byla jsem na Tahiti před pár lety a jela jsem na prohlídku ostrova s průvodcem. Jedním z míst, kde jsme se zastavili, byl pivovar, kde vyráběli Hinano. Bylo to vlastně docela zajímavé,“ změna v mém tónu byla ještě zajímavější a Val si toho určitě všimla. Prohlídka pivovaru byla jedna z aktivit, které jsem naplánovala pro Craiga. Miloval řemeslná piva a měl doma rostoucí sbírku. Myslela jsem si, že by si užil výlet do pivovaru a koupil si nějaké pivo do své sbírky mezi všemi těmi ostatními romantickými věcmi pro páry, které jsem pro nás naplánovala. Ale byla jsem tam sama a nešťastná na jednom z nejkrásnějších míst, jaké jsem kdy viděla. „Tahiti, říkáš? Povídej,“ Val doslova slintala. Představovala si, že můj život je zajímavější, než jak ho dávám najevo. Mýlila se. „No, když jsem žila v Texasu, chodila jsem s jedním klukem. Naplánovala jsem celej romantickej výlet na Tahiti. Měli jsme se sejít na letišti a on se neukázal, tak jsem jela sama,“ zjednodušila jsem ten výlet, uložila ho do svých vzpomínek, ale ty emoce tam pořád byly syrové a bolestivé. Po téměř deseti letech randění jsem od Craiga vždycky čekala žádost o ruku. Vzdálili jsme se od sebe, věci se mezi námi změnily, ale pořád jsme byli spolu a pro mě to znamenalo, že jsme na cestě k manželství. Pokaždé, když jsme šli na večeři nebo se blížil nějaký zvláštní den, připravovala jsem se na romantickou žádost o ruku; nosila jsem voděodolnou řasenku a ujistila se, že moje nehty vypadají perfektně. Byla jsem samozřejmě pokaždé zklamaná. Zoufalé časy si žádaly nějaké spiknutí a intriky s mojí maminkou a vymyslely jsme ten romantický výlet, který by mě viděl kráčet uličkou během několika měsíců. Nechtěla jsem Craiga žádat o ruku nebo něco tak progresivního, něco takového by mojí maminku mohlo ranit mrtvice. Jen jsem chtěla přestat naznačovat a jasně vyjádřit svá očekávání v romantickém prostředí, které by vyvolalo romantickou žádost o ruku, o které bych mohla vyprávět svým přátelům doma. Když na to myslím, stydím se za to, jaká žena jsem bývala. Za to, co jsem chtěla. „Takže, tenhle Craig, se kterým jsi měla jet na Tahiti, je on…?“ Za celou dobu, co znám Val, jsme nikdy nemluvily o otci dvojčat. Není to něco, co bych chtěla zmiňovat v běžné konverzaci. „Otec dvojčat? Ne, ne, to není on,“ věděla jsem, že Val nebude tlačit na pilu, poznala, že mi to není příjemné. „Dobře, tak mi pověz o tomhle Craigovi,“ řekla a vrátila se k bezpečnějšímu a pohodlnějšímu tématu. „Ten Craig je pevně v mojí minulosti a budu ráda, když ho už nikdy neuvidím,“ zapomněla jsem, jak moc mě celá ta situace zranila. Samozřejmě jsem si nakonec Craiga nechtěla vzít, ale cesta od zamilovanosti až po to, že nemůžu vystát pohled na něj, byla dost ošklivá. „Každopádně,“ pokračovala jsem, Val byla tou historkou tak zaujatá. Nikdy jsem k ní nebyla tak otevřená, ale komu jinému bych to mohla říct? „Takže já a moje matka jsme naplánovaly celej romantickej výlet, měla jsem si s ním promluvit o manželství a protože byl gentleman, tak by pochopil a požádal mě o ruku sám od sebe,“ stopy vzrušení, které jsem cítila při plánování toho výletu, ještě přetrvávaly. Nemělo to nic společného s Craigem a všechno s tím, že bez ohledu na její přísné zásady a otevřené odsuzování čehokoli, co se vymykalo, jsem mojí matce řekla skoro všechno. „Domluvila jsem se s Craigem, že se sejdeme na letišti v den odletu a on se prostě neukázal. Volala jsem mu na telefon a nikdo to nezvedal. Byla to poslední kapka a když jsem nastoupila do toho letadla, tak jsem s ním skončila,“ ta definitivnost toho všeho mi byla divná, protože měsíce po mém sólovém výletu a rozhodnutí, že se od Craiga posouvám dál, jsem konečně dostala to, co jsem vždycky chtěla, byli jsme zasnoubení. Ale samozřejmě jsem byla nešťastná. Valerie byla zaujatá, tohle nebyl příběh, který čekala. „Jakej chlap vynechá výlet do ráje se svojí holkou? Tenhle Craig zní jako pěknej prevít,“ řekla Val a vžila se do toho příběhu. „Craig byl něco zvláštního. Zavolal mi druhej den, aby mi řekl, že se mu protáhla schůzka a vymyslel si nějakou výmluvu, proč nechytil pozdější let a nepřipojil se ke mně. Neměl v úmyslu tam se mnou být a nemohl to dát jasněji najevo,“ vracela jsem se k těm pocitům ublížení a odmítnutí. Nechtěla jsem se tam vracet, ale tady jsem byla. Není možné vyprávět příběh o tom, jak jsem skončila na Tahiti, aniž bych mluvila o zlomeném srdci. Nebyl to šťastnej příběh, i když skončil tím, že držela v náručí dvě krásný miminka, bylo to mnohem složitější, než si myslela. „Ježišmarjá, Sky, to je teda příběh. Není divu, že nemáš zájem o randění. Moc mě to mrzí,“ Val to upřímně mrzelo. Rozplakala se při pomyšlení na to, že jsem byla opuštěná a odmítnutá až na Tahiti. Konečně jsem měla pocit, že můžu někomu říct všechno. „Není to dovolená, jakou jsem plánovala, ale je to to, co jsem potřebovala, víš? Čas na rozmyšlenou a přemýšlení. Bylo toho tolik, co jsem chtěla se svým životem dělat, a zdálo se mi, že do té doby jsem jen dělala radost svojí matce a Craigovi. Smutný, že jo?“ Bylo mi líto sama sebe. Než jsem se dostala domů, Craig to všechno obrátil proti sobě a moje matka taky. Moje těhotenství to jen zhoršilo. „Tahiti bylo tak osvobozující, víš? Bylo tam krásně, nemusela jsem nic předstírat a udržovat si image pro nikoho. Tak jsem tam dělala to, co jsem chtěla,“ dostávala jsem se k tý dobrý části a Val to věděla. Měla chuť na šťavnatou novinku. „Nemůžu uvěřit, že vedeme takovou konverzaci u kafe,“ řekla Val a trpkým douškem se napila svýho kafe. „Objednáme si dort, aby to dávalo smysl,“ dodala se svým typickým potěšením. Nevěděla, co říct nebo jak by mi mohla pomoct. Mohla jsem jí věřit. „Dort je skvělej nápad. Mohl by zlepšit náladu,“ chtěla jsem odlehčit atmosféru, nechtěla jsem Val zatěžovat svojí minulostí, ale potřebovala jsem kamarádku a ona byla nejblíž, co jsem dlouho měla. Věnovala mi pohled, kterej mi říkal, že je v pořádku pokračovat, že bude poslouchat. „Být na tom ostrově bylo posilující. Mohla jsem být kýmkoli, nemusela jsem nic vysvětlovat. Potkala jsem tam jednoho chlapa, nebyla jsem s nikým jiným než s Craigem… nikdy! Byl to můj středoškolský miláček,“ myslet na sebe na střední škole je jako sledovat film, je to život někoho jinýho. „To by bylo sladký, kdybys nezačala ten příběh tím, že tě nechal na holičkách na romantickým výletě samotnou,“ Val si vybrala stranu. Mojí, to bylo nový, Craig obvykle dostával sympatie, já jsem ho opustila po 10 letech. Já jsem byla ta, která zrušila zasnoubení. „Přesně tak, kdyby mě nenechal na holičkách, tak bych si nevyhlídla hezkýho cizince v baru jednu noc,“ zasmála jsem se, ale bylo to prázdný. Nemyslela jsem si, že je to vůbec vtipný. Bylo to smutný, ale nechtěla jsem, aby to tak bylo. Nebyla jsem volnomyšlenkářská v tom smyslu, ale byla jsem zoufalá a samozřejmě opilá. Nepamatovala jsem si ho, ale pamatuju si, jak jsem se díky němu cítila. Bylo to, jako bych byla jedinej člověk v tom baru. Nějakým způsobem to udělal tak, že bylo v pořádku, že jsme dva cizinci, kteří si dali o jeden drink víc. Bylo tam nezaměnitelný spojení, nepamatuju si jeho tvář, ale ten pocit bych poznala kdekoli. „Vítej v 21. století, přítelkyně. Ženy si vybírají, kdy, kde a s kým budou sdílet postel, ode mě se nedočkáš žádnýho odsuzování,“ řekla Val mezi sousty čokoládovýho dortu. Moje kafe bylo studený a můj mrkvovej dort nedotčenej. „To je ten příběh, to je všechno. To je všechno, co se stalo na Tahiti. Dostala jsem se domů a moje matka a Craig měli všechny tyhle nápady o tom, jak bysme to mohli ještě zkusit… bylo to tak strašně otravný,“ pamatovala jsem si je usměvavý a šťastný, jak na mě čekali na letišti, jako by se nic nestalo. Moje matka si nemyslela, že má smysl promarnit desetiletý vztah kvůli jedný chybě a Craig řekl, že ho to upřímně mrzí. Věci se nemohly vrátit do starých kolejí. „A co se stalo s tvým ostrovním chlapem?“ Val se pořád držela nějaký naděje na romantiku. Nenáviděla jsem ji zklamat. „Byl pryč, když jsem se probudila,“ pokrčila jsem rameny. Byla jsem taky zklamaná, ale předpokládala jsem, že takhle tyhle věci fungujou. „Ale kdo to je? Máš nějakou představu?“ Valarie se odmítala vzdát. Viděla jsem, jak jí to šrotuje v hlavě, pořád v tom viděla šťastnej konec. „Nevím, jak se jmenuje, je… je to otec dvojčat,“ konečně jsem to řekla nahlas a tady byla pravda.