Ignoroval jsem bodavou bolest v kloubech, když jsem Emilyinu útočníkovi vrazil další ránu do obličeje. Nemohl jsem ignorovat tu modřinu, kterou jsem včera v noci viděl na Emilyině tváři. Když jsem se jí ráno před odchodem podíval do tváře, už tmavla. To stačilo, abych se rozzuřil. Nikdo neměl právo se dotknout mé holky. „Juliane, potřebujeme ho živého, chceme, aby mluvil.“ Tanner mě opatrně odtáhl