Hlava mi měla každou chvíli explodovat. Nic jsem nejedla a ani jsem si nedala kafe. Julian a já jsme byli v laboratoři a čekali na výsledky. Byla jsem si dobře vědoma, že i kdyby testy hrály v můj prospěch, táta nebude na mé straně. Nikdo nebude na mé straně. Byla jsem v tomhle světě úplně sama a byla jsem si jistá, že kdyby mě někdo zabil, nikdo by se o to ani v nejmenším nestaral. Ani ten muž, kterého jsem milovala celým svým srdcem. Kdyby mi uspořádali pohřeb, bylo by to jen kvůli jejich image před ostatními. "Tady." Vzhlédla jsem, když jsem slyšela, jak na mě někdo mluví. Julian stál s dvěma šálky kávy v rukou. "Děkuju," zamumlala jsem a vzala si ji od něj. Seděli jsme oba v tichosti, protože nebylo o čem mluvit. Dnešek mi stačil k tomu, abych si uvědomila, že mě Julian nenávidí celou svou bytostí. "Ty si opravdu nic nepamatuješ z včerejší noci?" zeptal se klidně. "Pamatuju si jen to, že jsem měla jeden drink. Jen jeden drink a neobsahoval tolik alkoholu, aby mi takhle vymazal paměť," odpověděla jsem a usrkla jsem si kávy. Byla na mě moc sladká, ale zoufale jsem toužila po jakémkoli kofeinu, který by se mi dostal do systému. Nestojí za to! Jeho slova mi zněla v hlavě. Nikdo si nemyslel, že za něco stojím. Žila jsem ve stínu své rodiny už roky. Jediný člověk, kterému na mně opravdu záleželo, byla moje nejlepší kamarádka Maya. Nechápala jsem, proč bylo pro Fionu tak snadné mě obviňovat, že jí žárlím na ni a na Juliana. Milovala jsem Chestera celým svým srdcem a byl stejně úspěšný jako Julian, takže jsem neměla žádný důvod chtít Juliana pro sebe. Chester byl úspěšný mediální producent a byl ve svém oboru známý, zatímco Julian byl dědicem obrovské obchodní společnosti. Každý z nás měl úspěšného partnera, takže nebylo třeba, aby jeden na druhého žárlil. "Julian Kensington a Emily Haroldsová." Rychle jsem vstala, když zavolali naše jména. "Jsou v našem těle nějaké stopy drog?" zeptal se Julian doktora, jakmile jsme oba dorazili k pultu. "Ano, našli jsme ve vašem těle drogy, ale zdá se, pane Kensingtone, že vy jich máte v těle víc než slečna Haroldsová," informoval nás doktor. Přestože jsem si byla vědoma, že výsledky nic nezmění, při poslechu toho se mi ulevilo. Byla jsem zdrogovaná. Někdo mě chtěl obvinit, ale nevěděla jsem, kdo by mi to udělal. S nikým jsem neměla žádný problém. To znamenalo, že ten, kdo mě zdrogoval, mě znal příliš dobře, protože věděl, že se snadno opiju, takže mě mohl snadno zdrogovat. Julian neměl co říct, když viděl výsledky mého krevního testu, a já jsem nevěděla, jak jeho ticho interpretovat. Byla jsem ráda, že našli v mém těle stopy drogy, protože to znamenalo, že jsem nevinná. Za boží milosti! Můj okruh byl velmi malý a jediní, kdo byli na Julianově večírku z mého okruhu, byli pan Harolds, jeho milovaná manželka a nevlastní dcera spolu s mým přítelem. Ale proč by mě někdo z nich chtěl takhle nachytat, když chtěli, aby si Fiona vzala Juliana? Nedávalo to žádný smysl. "Musíme se vrátit domů. Čekají na nás," řekl Julian a vytrhl mě z mých myšlenek. Přikývla jsem a mlčky jsem s ním šla k jeho autu. Opět jsme si neměli co říct. "Máš... máš s někým nějaký problém?" divil se a prolomil ticho, které naplňovalo auto. "Ne, ty?" Viděla jsem, jak zavrtěl hlavou. "Někdo nám musel něco přimíchat do pití," řekl a já jsem přikývla. Zoufale jsem chtěla vědět, kdo to byl. Kdo chtěl zničit můj vztah s Chesterem? A kdo chtěl zničit vztah Fiony s Julianem? Zatímco nás Julian vezl zpátky, vyfotila jsem výsledky a poslala je Chesterovi v naději, že mi dá druhou šanci. Po pěti minutách jsem se mu rozhodla zavolat, ale nezvedl to. Věděla jsem, že se na mě zlobí a je pravděpodobně zraněný, ale chtěla jsem, aby mi dal šanci se vysvětlit. Chtěla jsem, aby mě vyslechl. Vždycky jsem mu byla loajální. Nikdy jsem neudělala nic, co by ho přimělo myslet si, že bych si v životě vybrala jiného muže než jeho, takže jsem těžko chápala, proč pro něj bylo tak snadné uvěřit, že bych ho podvedla. O dvacet minut později jsme dorazili do Kensingtonského sídla, kde na nás čekala moje takzvaná rodina a jeho rodina. "Co ukázaly testy?" zeptala se Rose, když nás uviděla. "Oba jsme byli zdrogovaní a tady jsou výsledky," odpověděl Julian a podal jí dva papíry, které všechno odhalily. "Co to má znamenat?" divila se Maggie a založila si ruce na prsou. "Že jsme nevinní. Že jsem nic neudělala dobrovolně," odpověděla jsem. "Je mi to všechno u prdele! Končím s tebou, Juliane." Fiona vyskočila ze svého místa a hodila prsten po Julianovi, než odcupitala pryč. Její chování bylo divné. Myslela jsem si, že Julianovi odpustí chybu, kterou neudělal dobrovolně. Vypadalo to, že našla příležitost rozejít se s Julianem a nehodlala ji nechat jen tak jít. "Fiono, počkej!" Julian se otočil, aby ji dohnal. "Juliane! Sedni si!" Hněv v hlase jeho otce mi stačil k tomu, aby mi přejel mráz po zádech. "Ty taky, Emily." Jeho hlas byl jemnější, když se obracel na mě. Oba jsme si sedli a já jsem se snažila, aby se mi nohy nepřestaly třást. "Co máš na srdci, tati?" zeptal se Julian klidně svého otce. "Teď, když se Fiona rozhodla zrušit vaše zasnoubení, vidím, že partnerství mezi oběma společnostmi se už nemůže uskutečnit," oznámil Steven, Julianův otec. "Ne!" vyhrkl rychle můj táta. Věděla jsem, že umírá touhou, aby se to partnerství uskutečnilo. "Jsem si jistý, že ji můžeme přesvědčit, aby zvážila sňatek s Julianem. Je jen naštvaná a zraněná." Rychle bránil svou oblíbenou dceru. "Při vší úctě si nemyslím, že se Fiona hodí k sňatku s Julianem, protože potřebuje zralejší partnerku a upřímně řečeno, vidím to v někom jiném." Líbila se mi ta nepřímá urážka, kterou hodil na Fionu. "V kom?" Můj otec polkl. "V Emily."