Čekala jsem na Juliana v obývacím pokoji. Před chvílí mi volal, ať se obléknu, že mě někam vezme. Nic mi neřekl, což stačilo k tomu, aby se moje úzkost ještě zvýšila. Naštěstí jsem požádala Rosiinu chůvu, aby zůstala přes noc, protože jsem měla pocit, že se noc neobejde bez dramatu, a zdálo se, že jsem měla pravdu. Po třiceti minutách od jeho telefonátu jsem ho našla, jak na mě čeká venku v autě.