Tušila jsem, že mě nemá rád, ale musel to dávat tak okatě najevo? Bylo jasné, že si myslí, že jsem ho podrazila. Nemyslel si, že jsem nevinná, a já jsem nevěděla, jak ho o tom přesvědčit. Vrátila jsem se do domu, protože jsem nevěděla, kam jinam jít. Naštěstí jsem po vstupu do obývacího pokoje narazila na Stevena a Rose. "Já... chtěla jsem vám poděkovat, že jste se mě zastali," řekla jsem, chvíli se na ně podívala a pak odvrátila zrak. Nepamatovala jsem se, jestli jsem udělala něco špatně nebo ne; nicméně, když jsem stála před nimi, zmocnil se mě pocit hanby. "Opravdu jsem nic z toho neplánovala," pateticky jsem dodala. "Pojď sem, Emily," řekla Rose s malým úsměvem na rtech a pokynula mi, abych si sedla. Udělala jsem, co řekla, a zhluboka se nadechla. Byla jsem silná s jejich synem, ale bylo to všechno jen naoko, protože jsem nechtěla, aby si myslel, že jsem slabá. Před nimi jsem se vnitřně třásla. "Nevypadáš jako typ holky, která by naplánovala něco tak zlého. Pevně věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu, Emily. Možná, co se stalo, je to nejlepší. Možná se hodíš víc než Fiona," řekla mi Rose. "Nejsem tak špatná, jak mě Fiona a Maggie možná vykreslily," pokusila jsem se bránit. "Nikdy bych nebrala nic, co Maggie říká, vážně," zasmála se Rose, což mě trochu rozesmálo. "Chci, abys přestala tolik přemýšlet o tom, co se stalo, ano? Ukážu ti, kde budeš bydlet do svatby." Vstala ze svého místa a já jsem udělala totéž. Už je to tak dlouho, co se mi naposledy dostalo tak milého zacházení. Šly jsme spolu, dokud jsme nedorazily k pěkně vypadající chatě na samém konci zahrady. "Pokud se bojíš být sama, můžeš zůstat s námi. Jen jsme si mysleli, že budeš potřebovat trochu soukromí." Nechápala jsem, jak někdo může být tak ohleduplný. "To je víc než dost. Moc vám děkuji," řekla jsem. Byla jsem opravdu vděčná. Vešly jsme dovnitř a já jsem byla ohromena krásou chaty. Byla útulná, skládala se ze dvou pokojů, kuchyně, koupelny a obývacího pokoje slušné velikosti. Přešla jsem k jedné z ložnic a jistě jsem si vybrala tu s vlastní koupelnou. Líbilo se mi dřevěné vybavení chaty. Díky tomu bylo celé místo docela teplé. "Chceš na tomhle místě něco změnit?" zeptala se mě Rose poté, co mi ukázala celé místo. "To je víc než dost. Můžu tě obejmout, paní Kensingtonová?" Byla jsem v sedmém nebi z toho všeho. "Jenom pokud mi začneš říkat Rose." Usmála se a otevřela mi náruč. Rychle jsem ji objala a ona mi objetí oplatila. Už je to tak dávno, co mě někdo takhle objal. Přísahám, že jsem chtěla v jejích pažích plakat. Držela mě pevně a cítila jsem, jak mi hladí záda, jako by byla moje vlastní matka. "Pojď, vraťme se do domu. Od rána jsi nic nejedla," řekla, když jsme se odtáhly. Uvědomila jsem si, jak jsem hladová, když se zmínila o jídle. Když jsme se vrátily do domu, Rose řekla jedné z pokojských, aby mi připravila snídani. Zatímco jsem jedla, mé věci dorazily v pytlích na odpadky, což bylo dost urážlivé. "Na to nemysli. Jsou jen malicherní. Chceš, aby ti někdo uspořádal tvé věci?" zeptala se mě Rose a já jsem přikývla. Byla jsem ráda, že mi dorazilo oblečení, protože jsem se opravdu chtěla osprchovat a převléknout do něčeho pohodlnějšího. Julian a jeho otec se k nám připojili v kuchyni, zatímco jsme si s Rose povídaly. Když jsem viděla Juliana před sebou, chtěla jsem odejít z toho místa. Nevěděla jsem, jak s ním strávím dva roky. Byla jsem si jistá, že to bude peklo. "Co řekneme médiím? Udělali spoustu fotek Fiony a mě spolu," divil se Julian. "Nic nebylo potvrzeno o tobě a Fioně. Ujistil jsem se, že tvé manželství zůstane v tajnosti až do poslední chvíle, protože jsem vždycky věřil, že katastrofy se mohou stát kdykoli. Dokonce ani svatební oznámení ještě nebyla rozeslána, takže jsme v bezpečí," odpověděl mu Steven. Ten muž byl docela chytrý. "Tvé první vystoupení bude na akci uvedení nové vůně, na kterou jsme pozváni," řekla nám Rose. "Zlato, vezmi Emily zítra nakupovat nové šaty," řekl Steven své ženě, která s úsměvem přikývla. "Mám jednu prosbu, pokud ti to nevadí," řekla jsem nervózně a bála se, že by mohl odmítnout. "Chceš, aby tvé šaty byly z nevydané kolekce Yves Saint Laurent?" utrousil Julian sarkastickou poznámku, za kterou si vysloužil pohled od své matky. "Ne, zajímalo by mě, jestli byste mi nemohli sehnat práci kdekoli," řekla jsem, oslovila jsem Stevena a pak se otočila k Julianovi. "Ale všechny módní záležitosti přenechám tobě, protože se zdá, že se o ně zajímáš víc než já. To, co máš na sobě, když jsi doma, v podstatě stojí celé školné studenta v prvním ročníku vysoké školy." "Říká holka, jejíž celé školné platil tatínek." Zasmál se. "Ach, přišlo to s cenou. Nesměla jsem dostat nic horšího než A-, aby mi otec zaplatil. Musel jsi pracovat jako číšník, abys zaplatil školné, Juliane?" vyzvala jsem ho a zčervenání jeho tváře dokázalo, že mu otec platil všechno. "Pokud se takhle budete hádat na veřejnosti, lidé nebudou věřit, že se máte rádi," varoval nás Steven. "Já nic nezačínám. Pořád mi leze na nervy!" zvolala jsem. "Už jen pohled na tebe mi leze na nervy," odsekl mi. "Dost!" okřikla nás Rose. "Emily, co jsi vystudovala? Možná pro tebe najdeme práci ve firmě." "Mám dvojitý obor obchod a módní návrhářství," řekla jsem jí. "Máš nějaké zkušenosti?" zeptal se mě Steven. "Měla jsem stáž, ale ne skutečnou práci. Promovala jsem teprve před třemi měsíci," odpověděla jsem. "Jaký máš GPA?" pokračoval ve svých otázkách. "3.93," řekla jsem, čímž jsem Juliana přiměla vyplivnout vodu, kterou pil. Proč byl překvapený? Bylo mu řečeno, že stěží procházím u zkoušek? "To je působivé. Určitě ti můžu zařídit práci," řekl mi Steven a já jsem se široce usmála. "Moc děkuji." Byla jsem za to vděčná. Potřebovala jsem se začít spoléhat sama na sebe. Omluvila jsem se a šla do chaty, která bude mým novým domovem na další tři měsíce. Nevěděla jsem, co Julianovi o mně řekli, ale měla jsem pocit, že mu nakrmili spoustu lží. Pořád jsem nemohla uvěřit, že mě Steven chtěl pro Juliana od samého začátku, ale pan Harolds, můj takzvaný otec, si vybral svou úžasnou nevlastní dceru nade mnou. Problém byl v tom, že jsem neudělala nic, čím bych ho rozzlobila. Vždycky jsem byla tichá a snažila jsem se vyhýbat problémům za každou cenu. To mu nestačilo. Ani jsem nevěděla, co se ode mě očekává. Nevěděla jsem, kde jsem udělala chybu, že se mnou takhle zacházeli. Potřebovala jsem jít nakoupit nějaké potraviny, protože jsem neplánovala zatěžovat Stevena a Rose tím, že by mě živili. Už jsem je zatěžovala svým pobytem. Osprchovala jsem se, převlékla jsem se do legín a mikiny s kapucí a vydala jsem se ven z panství. Vzala jsem si Uber do nejbližšího obchodu s potravinami, protože moje auto bylo stále u mé bývalé rodiny. Když jsem šla ke vchodu, měla jsem pocit, že mě někdo sleduje, ale kdykoli jsem se rozhlédla, nikoho jsem neviděla. Přičítala jsem ten pocit své neopodstatněné paranoie a snažila jsem se v klidu pokračovat v nakupování. Kupodivu jsem poprvé nakupovala potraviny od nuly. Ano, chodila jsem dřív nakupovat nějaké věci, které jsem ráda jedla, ale poprvé jsem nakupovala jako nezávislá dospělá pro své vlastní místo a ten pocit se mi docela líbil. "Znám ji! Nesleduju ji!" slyšela jsem někoho vykřiknout za mnou, což mě přimělo ohlédnout se.  Říct, že jsem byla překvapená, když jsem viděla nějakého bodyguarda, jak pevně drží Julianovu ruku, by bylo slabé slovo. Co tu sakra dělal?