Když jsem viděl Emily odcházet z toho sídla, zvědavost mě přemohla a rozhodl jsem se ji sledovat. Bylo očividné, že se nechystá na žádné nóbl místo, soudě podle toho, co měla na sobě. Hned jak nasedla do bílé Corolly, která byla nejspíš Uber, jsem se za ní vydal. Skončila v supermarketu. Nevím, co jsem od ní čekal, ale nepřemýšlel jsem. Jen jsem chtěl poznat dívku, kterou jsem měl brzy nazývat svou ženou. Chtěl jsem vědět něco o té zlomyslné dívce, se kterou jsem měl strávit dva roky. Nebyl jsem zrovna nenápadný, protože se otočila víc než jednou a snažila se zjistit, jestli ji někdo nesleduje. Měl jsem odejít, když jsem zjistil, kam jde, ale něco mě nutilo pokračovat. Trochu jsem se cítil provinile za to, jak jsem ji znervóznil. Ukázalo se, že to rozhodnutí nebylo nejlepší, protože mě najednou zastavil ostrahou. Někdo si všiml, jak Emily sleduji, a nahlásil mě. "Já ji znám! Neobtěžuji ji!" vyhrkl jsem ve snaze se bránit. "Takovou ženu byste nesledoval, kdybyste ji znal!" řekl ten sekuriťák. Podíval jsem se na Emily a viděl jsem, jak si mě prohlíží s naprostým překvapením. Rty se jí zkroutily do úsměvu a měl jsem pocit, že se ke mně nebude chtít znát. Rodiče by mě zabili, kdyby mě zatkli. Polkl jsem, když jsem ji viděl, jak k nám jde. "Slečno, tenhle muž vás sleduje. Znáte ho?" zeptal se jí ten sekuriťák. "Sleduje vás už tak dlouho. Jste v pořádku?" řekla dívka kolem dvaceti let, která k Emily přišla. Pravděpodobně to byla ona, kdo mě nahlásil. "Moc vám děkuji. Jsem v pořádku," řekla Emily té dívce s úsměvem na rtech. "Bohužel ho znám." Byl jsem překvapený, když to Emily řekla; nicméně se mě zmocnila úleva. "Vážně?" zeptal se ten sekuriťák a ona přikývla. Teprve potom pustil mou ruku. "Můj snoubenec je idiot. Prostě mě rád škádlí tím, že mě sleduje. Říkala jsem mu víc než jednou, že se kvůli tomu nakonec dostane do problémů, ale nikdy mi nevěřil. Možná uvěří teď." Byl jsem ohromen tím, jaký příběh dokázala vymyslet během několika minut. Byl jsem jí ale vděčný, protože mi zachraňovala zadek. I když jsem byl šťastný, že se nedostanu do problémů, nelíbila se mi představa, že jí budu dlužit laskavost. "Aha, myslela jsem, že jste v nebezpečí. Víte, svět je teď plný úchylů," řekla ta dívka. "Omlouvám se." Věnovala mi omluvný úsměv. "To je v pořádku. Měl bych vám poděkovat, že se o mou dívku staráte." Pak jsem se otočil k sekuriťákovi: "Už můžu jít, že jo?" "Ano, omlouvám se za nedorozumění." Nakonec jsem šel mlčky vedle Emily. Byl jsem v rozpacích a nevěděl jsem, jak se jí mám vysvětlit. Upřímně řečeno, nebylo co vysvětlovat. Sledoval jsem ji. "Vsadím se, že jsi zjistil, že je moje poloha dost nudná, co?" Ušklíbla se a podívala se na mě. Měla radost. Mlčel jsem a nevěděl jsem, co jí mám říct. "Řekni mi, Juliane. Kam jsi čekal, že půjdu? Jaké divné místo si tvá mysl představovala, že budu? Chci říct, vím, že zrovna nejsi můj největší fanda, takže bych rád věděl, kam by podle tebe někdo tak strašný jako já chodil." "Poslouchej, omlouvám se. Nepřemýšlel jsem," vzdal jsem se. "Jasně." Pokrčila rameny a postrčila svůj vozík. "Můžeš už jít, mimochodem. Víš, kde jsem, ne?" "Můžu tě svézt domů. Nemám nic jiného na práci," nabídl jsem. "Neplánuji žádné tajné schůzky, jestli se o to bojíš," řekla a já zaklonil hlavu a trochu zasténal. "Co můžu udělat, abys na dnešní večer zapomněla?" "Vlastně nic." Pokrčila rameny a zamířila k pokladně. "Můžu aspoň zaplatit, jako omluvu?" zajímal jsem se. "Takhle se omlouváš? S penězi?" Zvedla obočí a podívala se na mě. "Nevím, co jiného mám dělat!" Rozhodil jsem rukama. "Odejdi! To bych si přála!" zasyčela. "Musím tě odvézt domů," trval jsem na svém. "A proč?" "Abych se ujistil, že budeš v bezpečí." To ji donutilo odfrknout si. "Juliane, nehrajme si na to, že se o sebe staráme. Pravděpodobně bys uspořádal večírek, kdyby mě zabili," řekla tichým hlasem, když pokládala svůj nákup na pokladní pás. "Zrovna večírek bych neuspořádal," zamumlal jsem a strčil ruce do kapes. "Správně." Vydala sarkastický smích. Vytáhl jsem peněženku z kapsy a chystal jsem se zaplatit, ale ona se na mě zamračila a řekla: "Zaplať za mě a přísahám, že tvým rodičům řeknu, že jsem tě našla, jak mě sleduješ." To stačilo na to, abych si peněženku strčil zpátky do kapsy. Sakra, byla děsivá, když se zlobila. "Aspoň mě nech tě odvézt domů," řekl jsem. "Nemá smysl jet zvlášť." Chvíli mlčela a pak přikývla. Chtěl jsem v Emily vidět tu dívku, kterou Fiona popsala. Tu panovačnou a rozmazlenou, která se chovala jako diva, kdykoli něco chtěla. Zatím nebyla nikde k vidění, ale možná to bylo jenom divadlo. Nemohl jsem si o ní udělat celkový obraz jenom z jednoho dne. Moji rodiče se v ní nemohli mýlit. Určitě byla dobrá herečka. "Proč jsi nenechala toho sekuriťáka zavolat policii?" Nemohl jsem si pomoct a zeptal jsem se, když jsem jel zpátky domů. Měla příležitost na stříbrném podnose, aby mě dostala do těžké situace, a přesto to neudělala. "Mám dva důvody. Zaprvé, tvoji rodiče se ke mně chovali moc hezky, takže se mi nezdá správné to udělat jejich synovi. Zadruhé, náhodou hodně používám svůj mozek. Jak bych z toho měla prospěch, Juliane? Poškodit tvou image by poškodilo i tu moji, a to je to poslední, co oba potřebujeme. Jsem praktická osoba." Měla pravdu. Nebyla malicherná a to se mi líbilo. Když jsem řídil, zazvonil jí telefon. "Ahoj Mayo... Já vím, já vím, že jsem se neozývala, ale slibuju, že mám dobrý důvod. Nemůžu ti to říct teď, ale zavolám ti zítra... Slibuju, že ti zavolám." "Musím si promluvit s Rose, jakmile se vrátíme. Chci vědět, co bych měla říct své nejlepší kamarádce o téhle situaci," řekla Emily po zavěšení. "Maya je tvoje nejlepší kamarádka?" zeptal jsem se jí a ona přikývla. "Myslím, že by bylo lepší jí říct to, co bychom řekli médiím," navrhl jsem. "Pokud jí neplánuješ říct pravdu." "Pravda je vlastně víc matoucí než ta lež, kterou řekneme médiím, protože ani jeden z nás neví, co se stalo," zdůraznila. Už jsme se o ničem jiném nebavili po zbytek cesty, dokud jsme nedojeli k domu. Jakmile jsem zaparkoval auto, vystoupila a začala sbírat své nákupy. "Pomůžu ti s tím," řekl jsem a sáhl jsem po několika taškách. "Děkuju. Zvládnu to. Děkuju za svezení, mimochodem." Nenechala mě nést žádné z tašek a já jsem se na ni díval, jak jde směrem k domku pro hosty. Něco na ní mi připadalo zajímavé, ale věděl jsem, že musím být opatrný. Nechtěl jsem podlehnout žádnému z jejích divadelních kousků. Za žádných okolností bych se neměl stát obětí Emily Haroldsové.