Chloe cítila, jak se jí třesou nohy, když se vrávoravě vracela zpět. Čelist jí poklesla a hlavou jí prolétaly tisíce myšlenek. Mohla by to být pravda? Nebo si s ní jen pohrává? "Hej, jsi v pořádku?" Tentokrát se mu šokem zvedlo obočí, když zkrátil vzdálenost mezi nimi. Chloe cítila, jak jí stoupá tep, když ji držel za ruce. Cítila to obvyklé brnění, kdykoli byl blízko ní. Opravdu jí měsíční bohyně dala šanci v jejím životě bez zápletky? Opravdu měla být družkou lykanského prince? Proč se obtěžovat všemi těmito myšlenkovými otázkami, když odpověď byla přímo před jejíma očima. Samozřejmě, Aiden jí mohl dát odpovědi na ty otázky, které jí vystřelily po páteři jako kláda. Ale byla připravena jim uvěřit? Jeho hluboké modré oči pronikaly hluboko do její duše, k její vlčí podstatě. "Chloe," vydechl a zastrčil jí pramen vlasů za uši. "Vím, že jsi docela šokovaná, když slyšíš, jak ti říkám o tak citlivé věci a v tuto chvíli. Věř mi, vím, že je toho hodně a jsem si docela jistý, že se mi snažíš uvěřit. Ale je to pravda. V momentě, kdy jsem tě uviděl, věděl jsem, že jsi to, po čem mé srdce touží." Chloe se nemohla ubránit tomu, aby se nedívala přímo do jeho očí a dolů na jeho plné bledě růžové rty. Jeho modré oči se leskly touhou a způsob, jakým se na ni díval, byl nevysvětlitelný. Na jeho pohledu bylo něco neodolatelného. Kvůli čemuž ho chtěla obejmout a nasávat jeho vůni celý den. "A co věštkyně?" Její rty se chvěly a v břiše jí kručelo, když se vrátila do reality. "Proč se ptáš na věštkyni?" "Zjistila o mně taky? Ví, že nejsem spárovaná s Liamem a ví, že jsem tvá družka?" "Ptáš se příliš mnoho otázek, Chloe," Aiden se stáhl a strčil ruce do kapes. Chloe zavrtěla hlavou a nervózně si olízla rty. Nechápal důsledky jeho vyznání. "Samozřejmě, že by o tom měla věštkyně vědět jako první, ne? Chci říct, je to věštkyně, jak jsi právě zmínil. Vidí za oči, které my máme. Ale také jsem jí o tobě řekl a potvrdil jsem, že jsi neoznačená." Tato slova Chloe zlomila srdce. Věštkyně věděla, což znamenalo, že bude vyhozena ze smečky. "Jak jsi jí to mohl říct? Víš, co jsi udělal?" Vykřikla a udělala kroky zpět. Aiden se k ní přiblížil se starostí ve tváři. Očekával, že bude šťastná, že je jeho družka, ale nebyla. "Co se děje, maličká? Proč jsi smutná a vystrašená?" "Co s tím věštkyně udělá? Bude konfrontovat mého Alfu?" Odpověděla okamžitě. "Řekni mi, že to nehodlá zmiňovat." Aiden přimhouřil oči, když se na ni podíval. Z toho, jak nervózně klepala nohama o zem a jak se jí chvěly rty, si uvědomil, že se jen bojí. "Jediný důvod, proč se ptáš příliš mnoho otázek, je ten, že se bojíš. Bojíš se všeho, co by se ti mohlo stát, pokud veřejně oznámím, že nejsi označená Liamem nebo že jsi moje družka." Řekl a sledoval, jak se jí rozšiřují oči. "Vyhrožovali ti? Řekni mi to a já se s každým z nich vypořádám." "Ale mé obavy se potvrdily, že? Dlužím svůj slib své smečce. Potřebovali, abych tu byla s Liamem v takový zvláštní den, i když ještě nejsme označeni, a já jsem prokázala svou loajalitu. Pokud věštkyně odhalí naše tajemství, budu vyhozena ze smečky." "Přesně tak, má drahá Královno," slovo Královna se jí ještě neusadilo v hlavě, než ji chytil za ruku. "Pokud nechceš, aby byli potrestáni za to, že se k tobě chovají krutě, pak pojď se mnou. Až tě vyhodí ze smečky, pojď žít se mnou do mé. Nech mě se k tobě chovat tak, jak si zasloužíš. Nech mě ti ukázat svět za hranicí zahanbení a strachu." Chloe na chvíli zaváhala. Snila o dni, kdy uslyší tato slova od svého druha. O dni, kdy se s ní bude zacházet tak, jak si zaslouží, a konečně to přišlo. Ale byla připravena vzdát se své smečky? "Já—já opravdu chci—Liam je—" Aiden jí položil prst na rty a usmál se. "Vím, že máš být Liamova družka, ale kdo by neoznačil svého druha hned, jak ho najde? Proč by někdo čekal déle, než označí svého druha, a když mluvíš o loajalitě ke své smečce, myslíš tím, že jsi nucena něco dělat? Ti lidé tě přiměli, abys sem přišla a předstírala, že jsi jeho Luna, že? Odmítl tě, že?" "Tady není o čem diskutovat, můj princi. Tyto informace, které hledáte, jsou důvěrné pro mou smečku a Alfuovu rodinu. Nemůžete ode mě očekávat, že se všeho vzdám, když jsem vás dnes potkala." "Pak budu čekat a přiměju tě, abys mě přijala. Nejsem zbabělec, abych nechal svou družku odejít po boji o její nalezení. Nenechám tě jít." Jeho hlas byl hluboký a smyslný. Ale také byly plné tepla a důvěry. Nemluvil s ní drsně jako Liam, ale jen se snažil, aby se cítila lépe. Opravdu jí bohyně dala šanci, ale nemohla tomu uvěřit. Aiden pokračoval. "Nebudu tě nutit, abys šla se mnou nebo mě přijala. On je tvůj druh a vím, že vlčí pouto mezi vámi dvěma je silnější. Ale budu čekat, dokud se nerozhodneš. Budu čekat, dokud nebudeš cítit to samé, co já cítím k tobě. Budu čekat, dokud se na mě nepodíváš a tvé oči nebudou plné touhy po mně. A pak si tě nárokuji a udělám tě svou navždy." Chloe stála a poslouchala ho jako zombie. Za celý svůj život se nikdy nikdo necítil tak, že stojí za to na něj čekat. Ale on ano. Za pouhou jednu noc jí dokázal dát najevo, že po ní velmi touží. Ale proč se všechno děje v době, kdy je nepřipravená? Za boží milosti! Aiden se nemohl přestat přibližovat a při každé příležitosti, kterou dostal, jí vklouzl prst do dlaně, zatímco mluvil. Cítila se u něj tak uvolněně a šťastně a připadalo jí to docela zvláštní. Na druhou stranu byla pryč příliš dlouho a začínala se bát, že ji někdo z paláce přijde hledat. A měla pravdu. "Pojď sem!" zakřičela Emily na služebnou, která byla od ní na dosah. "Už jsi ji našla? Kam na světě se mohla ztratit?" "Vaše výsosti, omluvila se už dávno. Chtěla jít na toaletu, ale není tam. Nikdo neví, kde je." "Raději by neměla být někde zaneprázdněná snahou prosadit to, co jí nepatří a nikdy nebude." Emily naštvaně zavrtěla hlavou. Vstala ze svého pohodlného křesla, kde se původně držela za prince a usmívala se, zašeptala několik slov, která dávala smysl jen princi a jí samotné, když princ přikývl a mávl na ni. Služebná ji rychle následovala, když vyšla z haly, aby našla Chloe. "Drž mi kabelku a doveď mě na toaletu." Poručila služebné, která rychle poslechla její pokyny. Když dorazili na toaletu a nenašli tam Chloe, Emily zuřila. "Kde je?" Poté, co vyslechla některé služebné, které prozradily, že viděly Chloe blízko zahrady, Emily se tam vydala. "Přestaň šoupat nohama nebo přestaň chodit úplně." Zašeptala služebné a stáhla jí hlavu dolů. "Omlouvám se—" "Drž hubu!" Poručila Emily tiše, její oči se leskly hněvem. Zaťala ruce v pěst a zatnula čelist, když se její oči upíraly na jeden směr v zahradě. "Je nějaký problém, vaše výsosti? Vypadáte velmi znepokojeně. Viděla jste ji?" "Podívej se tam," ukázala na místo, kde stála Chloe s Aidenem v zahradě. "Není to Chloe? Co tam stojí a takhle s princem? Já to věděla, levná věcička, to je." Emily se začínala hrozně vařit, až jí zrudla tvář. Chytila služebnou a přiblížila se k místu, kde stála Chloe, jako by mohla slyšet, o čem mluví. "Nemyslím si, že bychom je slyšeli, aniž bychom byli chyceni, pojď, jdeme." Emily chytila okraje svých velkých plesových šatů, které těžce spadaly k jejím nohám. "Liame." Zakřičela pod dechem, když nutila své kroky zpět do paláce.