Chloe sledovala, jak hosté proudí do smečky na obřad rudého měsíce. Stála po boku Liama, který vítal Alfy z různých smeček. Jak se dalo očekávat, musela i ona jim věnovat vřelé pozdravy. Bylo přítomno přes sedmdesát smeček a dorazilo asi sto lidí. Chloe nikdy v životě neviděla tolik vlkodlaků shromážděných na takový obřad. Koneckonců, obřad rudého měsíce se nekoná každý den. I když se poprvé v životě cítila důležitá, nemohla se ubránit pocitu odlišnosti. Všechno ve smečce křičelo elegancí a ona věděla, že tam nepatří. Všichni přítomní byli buď královského původu, nebo s někým takovým spárovaní. Byla jediná míšenka a odmítnutá družka v místnosti. Koutkem oka sledovala Liama. Nevěnoval jí žádnou pozornost a často jí věnoval falešný úsměv, aby udržel jejich plán. Sledovala, jak jedná s ostatními Alfami a vůdci. V jeho smokingu vypadal úžasně, zatímco se s vervou bavil se skupinou mladých mužů. Měla být nesmírně šťastná, že je přítomna jako jeho družka na obřadu. Ale když se na něj přes místnost zadívala, uvědomila si, že nemůže být šťastná. Třásly se jí ruce a na čele se jí tvořily krůpěje potu. V hlavě jí běželo spousta otázek najednou. Co když jim věštkyně prokoukne? Co když pozná, že nejsou spárovaní? Jaké by byly následky jejich lži? "Velmi nóbl obřad," řekla Emily za ní a zamračila se. "Ale, Chloe, proč s tebou není tvůj druh? Nezajímá ho vůbec, že dnes vypadáš krásně?" Ušklíbla se jí a její kamarádka Anne, která byla spárovaná s budoucím Betou, se vedle ní zahihňala. "Mluví s hosty," odpověděla Chloe a narovnala si šaty, které jí najednou připadaly příliš těžké. "Nemyslím si, že má dnes večer čas být po mém boku." "Ó, proč by měl?" vmísila se Anne. "Bolí mě se na tebe v těch šatech dívat. Fuj." "Já bych měla—" Chloe přerušil hlasitý zvuk trumpety. V místnosti zavládlo ticho a všechny hlavy, včetně její, se otočily ke vchodu do sálu. "Lykanský král a všichni členové lykanské královské rodiny dorazili!!!" oznámil trumpetista. Liam dal Chloe znamení, aby k němu přišla, a ona ho poslušně uposlechla. Nastal čas pro jejich největší představení. Věštkyně doprovázela lykanskou královskou rodinu. Chloe stála po boku Liama, když vítali lykanskou královskou rodinu. Jeden po druhém vstoupili do sálu a ostatní Alfy jim projevili úctu. Lykanský král byl vládcem nadpřirozeného světa. Byl mocnější než všichni přítomní v sále, stejně jako jeho rodina. "Vítejte v naší smečce. Jsem Alfa Fletch, vůdce této skvělé smečky. A toto je můj syn, Liam Fletch, a jeho družka, Chloe," řekl Liam a uklonil se lykanskému králi. "Doufám, že se u nás budete mít skvěle." "Děkuji za vřelé přivítání," odpověděl lykanský král. Chloe si nasadila široký úsměv na tvář, uklonila se a pozdravila lykanského krále. Totéž udělala pro královnu a oni prošli kolem. Když zvedla hlavu, aby pozdravila dalšího člena lykanské královské rodiny, její pohled se setkal s hlubokýma modrýma elektrickýma očima, které se na ni zuřivě dívaly. Na okamžik zapomněla dýchat. Muž, který stál před ní, byl nejkrásnější muž, jakého kdy viděla. Navzdory její snaze získat zpět svou vyrovnanost, byla jako omráčená. Jeho vlasy byly havraní černé a dokonale mu padaly do obličeje. Jeho oči, které měly stejnou průzračnost jako hluboké moře, byly okouzlující. Bylo to, jako by jeho oči mohly očarovat kohokoli, kdo se dostal do jeho hledajícího pohledu. Měl orlí nos, který zvýrazňoval jeho atraktivní vzhled. Jeho lícní kosti držené pevnými čelistmi vypadaly, jako by je vytesal ten nejlepší mistr. Zdálo se, že je vytesán z jiného odlitku, protože nevypadal jako každý jiný muž v místnosti. Bylo na něm něco, čeho se Chloe nemohla zbavit. Její oči pomalu přejížděly od jeho smokingu, který křičel mocí, až k jeho botám. Jeho jedinou vadou bylo, že vyzařoval příliš mnoho energie a šarmu, které byly opojné. Liam si lehce odkašlal a vytrhl Chloe z jejích myšlenek. Vypadala rozpačitě, když se snažila vzpamatovat. "Vítejte v naší smečce," řekla téměř šeptem. Bylo to, jako by se jí najednou zasekl hlas. "Věřím, že se budete mít dobře." Lehce se usmál a pak se jí mírně uklonil. Když procházel kolem, nasála jeho vůni a v břiše jí zatrnulo. Věštkyně nečekala na žádné formální přivítání, ale rychle prošla kolem. Ani se na Chloe nepodívala, ale to jí udělalo ještě větší radost. Chloe se vrátila doprostřed trůnního sálu a usedla vedle Liama. Všichni Alfy a očekávaní hosté dorazili a obřad měl začít. Alfa Fletch vstal, aby promluvil k hostům. "Děkuji vám všem, že jste poctili pozvání. Je mi ctí hostit tentokrát obřad rudého měsíce—" Zatímco mluvil, Chloe se snažila vyhnout pohledu na lykanského prince, ale nemohla odolat nutkání. Její oči prohledávaly místnost, dokud nespočinuly na něm. Málem zalapala po dechu, když viděla, že se na ni zase dívá. Cítila žár z intenzity jeho pohledu. Jeho oči zůstaly nehybné, když ji sledoval. "Doufám, že dnes večer obdržíme několik požehnání od měsíční bohyně," ukončil Alfa Fletch svůj projev a z místnosti se ozval potlesk. Koutkem oka Chloe viděla, jak lykanský princ šeptá slova věštkyni. Pak se na ni ostře podívala. Srdce jí začalo zběsile bušit v hrudi. Mohl lykanský princ nebo věštkyně něco vycítit? Mohli poznat, že ještě není označená? Neužívala si jemnou hudbu, která hrála v sále, jako ostatní. Také nemohla upozornit Liama na věštkyni a lykanského prince. Věděla, že by přehnaně reagoval a Alfa by ji obvinil z prozrazení jejich krytí. Takže se musela hodně usmívat a oceňovat dusivý obřad. Ale prostě se nemohla uvolnit, možná kvůli tomu, jak se na ni věštkyně a princ dívali. Už to věděli? Říkala si, že to jsou jen nervy, ale i když se na ně už přestala dívat, každou minutou se cítila čím dál tím hůř. V plných červených šatech a s diamantovou tiárou třpytící se nad hlavou se měla cítit jako dokonalá budoucí Luna. Místo toho se cítila malá a vystrašená. Zatřásla se, když položila sklenici vody na tác kolemjdoucího číšníka. "Jdu ven na čerstvý vzduch," zašeptala Liamovi. "Proč? Co se snažíš udělat?" "Nic. Prosím, dej mi minutu. O samotě—" Otočila se a opustila sál tak rychle, jak jen mohla. Přeběhla prázdnými chodbami smečky a ven do chladné zimní noci. Jakmile byla venku, vydechla. Přešla chodbu a vstoupila do tiché zahrady. Konečně byla sama a pryč od zkoumavých očí věštkyně. "Prosím, prosím," zavřela oči a tiše se modlila, "ať dnešek skončí velmi dobře." "Takže———ty jsi budoucí Luna," řekl hluboký hlas za ní. Oči se jí prudce otevřely a okamžitě se otočila. Lykanský princ stál přímo před ní.