„Co s tebou je, že rušíš svatbu s rodinou Hendrixových?“ Ivy Rowlandová s výčitkou ukázala na Theu hned poté, co se vrátila do sídla Rowlandových. „Hendrixovi jsou velká liga. Nemůžeš prostě předstírat, že se nic nestalo? Zrušení zasnoubení nás potopí do bahna,“ pokračovala Ivy. Theu pálilo v krku a cítila se trapně jako vždycky. Zamračila se a odsekla: „Mami, kdyby byla Emmalie na mém místě, nutila bys ji do toho?“ Ivy se lehce podrážděně ohradila: „Vždycky do toho taháš Emmalii, když něco pokazíš. Myslíš, že by byla tak ztracená jako ty? Včera mi dokonce říkala, jak moc se jí stýská. Co to má znamenat?“ Thea se nemohla ubránit posměchu: „To jsou jen sladké řečičky Emmalie, aby tě udržela v nevědomosti.“ Ivy se snažila uklidnit a odsekla: „Už dost. Vzpamatuj se. Emmalie se dnes večer vrací a zítra nevynecháš uvítací večeři. Hendrixovi jsou taky na seznamu hostů.“ Thea se na Ivy upřeně zadívala a oči jí zrudly. „Mami, myslím, že mi není dobře. Můžeme do nemocnice?“ Ivy na ni jen chladně pohlédla, viditelně podrážděná. Thea se slabě usmála, potlačila slzy a spěchala nahoru, aby se ukryla se svými myšlenkami. Ivyin hlas ji pronásledoval, plný frustrace. „Nemůžu uvěřit, že jsem vychovala dceru, která hraje nemocnou, kdykoli jde do tuhého. Proč se neztratila ona? Moje milovaná Emmalie si tolik vytrpěla, a já jsem se tak snažila vychovat Theu, jen aby z ní byla tak sobecká a náladová. Ale co, Emmalie se vrací. Jdu se podívat na polévku, co jsem jí uvařila.“ Theiny končetiny byly ztuhlé a chladné, stejně jako její srdce. Od té doby, co se to stalo, když jí bylo šestnáct, byla v rodině černou ovcí, vždycky na okraji. Bývaly doby, kdy slovo smutek v jejím slovníku neexistovalo, protože měla po boku někoho, kdo se na ni usmíval jako slunce prodírající se mraky. Jeho oči se rozzářily, kdykoli se na ni podíval. Sliboval jí hory doly. „Theo, budu s tebou navždy.“ „Ode dneška jsem tvoje rodina.“ „Budu tě milovat navěky a nenechám tě zranit, ani maličko.“ Tehdy si Thea myslela, že už to má za sebou. Odmítala to jako nic. Ale staré vzpomínky se vracely jako přílivová vlna, kterou neviděla přicházet. Náhle ji zasáhla krutá realita: ta stará zranění se nezahojila. Stále tam byla a bolela. A teď, s tou hrstkou sil, co jí zbyla, se zhroutila a schoulila do klubíčka v rohu schodiště, objímala kolena a nechala slzy volně téct. ***** Následujícího dne Thea na večírku všechny ohromila svými tmavě zelenými večerními šaty. Její divoké, kudrnaté vlasy se za ní vlnily jako mořské řasy a v kontrastu s bledou pletí vynikaly sytě rudé rty. Její rysy byly jemné a nenápadné, ale z očí jí vyzařoval chlad a odměřenost. Ta kombinace rudých rtů a zelených šatů byla odvážná. Jen Thea si mohla dovolit něco tak provokativního. Ivy, která se bavila s hloučkem urozených dam a Emmalií po boku, si všimla výrazné postavy v pozadí a vykulila oči. Právě když se chystala vybuchnout, někdo ji zezadu lehce chytil za ruku a stáhl ji zpět. „Mami, nemusíš Theu hned peskovat. Dnes je tu tolik lidí, je přirozené, že se chce ukázat v tom nejlepším světle,“ řekla Emmalie a zamrkala svýma nevinnýma očima. Ivy ji bezmocně poplácala po nose. „Ty jediná Theu rozmazluješ v jejích náladách. Upřímně, byla bych mnohem klidnější, kdyby byla aspoň z poloviny tak hodná jako ty.“ Okamžitě se přidali i ostatní a vychvalovali Emmalii jako vzornou dceru. Rodina Rowlandových měla dvě dcery a dva syny. Nejmladší dcera Emmalie neměla snadný start, v dětství ji unesli, ale neuvěřitelně se z toho vzpamatovala a vyrostla z ní chytrá a dobře vychovaná dívka. V překvapivě mladém věku se dokonce stala viceprezidentkou Mezinárodní klavírní asociace. Nejstarší syn se vypracoval na mladého viceprezidenta Rowland Group, zatímco druhý syn byl rodinným překvapením, když založil nový podnik v zahraničí. A pak tu byla Thea. Černá ovce rodiny, nechvalně známá svou problematickou minulostí, šikanou ve škole i doma. Emmalie si všimla napětí, povzdechla si a s nádechem ironie řekla: „Vypadá to, že Thea není moc šťastná. Asi bych to měla jít urovnat.“ Thea, vždy ve střehu, si všimla blížící se Emmalie, odložila sklenici a otočila se k odchodu. Kdykoli se Emmalie objevila v její blízkosti, téměř vždy to skončilo nějakým „nešťastným“ incidentem, jako záhadný pád nebo „proč jsi mě strčila?“ scénář. Thea zamířila na toaletu, aby si upravila rtěnku. Teprve tam zaslechla podivné sténání. Zastavila se a se směsí zvědavosti a opatrnosti vykoukla za roh. Uviděla statnou ženu, jak padá do mužské náruče. Žena měla rudé tváře a její šaty s ohlávkou sklouzávaly a odhalovaly víc, než měly. Muž stál k Thee zády, takže byla vidět jen jeho vysoká a štíhlá postava. Thea nespokojeně mlaskla a chystala se odejít, když zaslechla tichou ženskou prosbu: „Pane Hendrixi, myslím, že jsem si poranila nohu. Mohl byste se na to podívat?“ „Počkat, pan Hendrix?“ Thea se zarazila. Jediný „pan Hendrix“ v rodině Hendrixových byl Jakeův tajemný strýc Nicolas Hendrix. „On, na takovéhle párty? To je nevídané. Co tady dělá?“ divila se Thea. Vzpomněla si na jeho pověstnou vznětlivost a temnou povahu a rozhodla se, že s tím nechce mít nic společného. Už se nenápadně vytrácela, když jí zazvonil telefon. Zmateně hovor ukončila, pak zvedla hlavu a střetla se s Nicolasovým pohledem. Světlo zvýraznilo jeho rysy, stíny podtrhovaly jeho tvář a zamračený výraz v očích. Nicolas, známý svým ledovým chováním, teď vypadal ještě hrozivěji. Thea se zalekla a koktavě řekla: „Strýčku Nicolasi, já… ehm… jsem tu teprve chvíli. Nic jsem neviděla…“ Okamžitě si chtěla nafackovat. ‚Skvělý, tím jsem to asi ještě zhoršila,‘ pomyslela si. Nicolas jen odvrátil pohled, jeho tvář byla maskou lhostejnosti, a chladně řekl ženě v náručí: „Zmiz.“ Ženě zbledla tvář. Nicolas se otočil a odešel, jeho lhostejný pohled se na okamžik střetl s Theiným. Byl to jen zlomek vteřiny, ale Thee přejel mráz po zádech. Poté, co odešel, si Thea rychle upravila rtěnku a zamířila ven. Hned jak vyšla, ji Ivy s ledovým výrazem chytila za ruku. „Takže ty ani nepozdravíš sestru, když se vrátí domů, a ignoruješ moje hovory. Co se děje?“ Thea protočila oči a odsekla: „Neměli jsme si to dnes vyříkat s Jakem? Proč bych se měla honit za Emmalií?“ I přes Ivyinu frustraci z Theina chování trvala na tom, aby Thea vyhledala rodinu Hendrixových. Jakeův výraz se ještě víc zamračil, když uviděl její vyzývavé šaty. Napětí bylo hmatatelné, když se jejich pohledy střetly, ale Thea rychle odvrátila zrak. Dala si záležet na tom, aby srdečně pozdravila všechny členy rodiny Hendrixových, kromě Jakea samozřejmě. Někteří starší si dělali legraci: „Theo, u mladých párů je normální, že se hádají. Vždycky se usmíří.“ Thea se se smíchem hravě zeptala: „Chcete hádat, co Jake provedl?“