Thea jen pohlédla na Nicolase a všimla si, že má takový nepřítomný výraz. "Ty..." snažil se říct Nicolas, ale přerušilo ho zaklepání na dveře. Pak se ozval Madelyn hlas, zněla celá podrážděně. "Strýčku Nicolasi, jsi v pořádku? Omlouvám se za to, co se stalo předtím, chci se ti omluvit osobně." Možná to byla jen Theina představivost, ale zdálo se jí, že Nicolase to oslovení "strýčku Nicolasi" ještě víc vytočilo. V očích se mu zračil ledový chlad. "Pane Hendrixi, zůstaňte v klidu. Já to vyřeším," řekla Thea a využila příležitosti vstát. Když otevřela dveře, spatřila Madelyn se slzami v očích, jak se snaží tvářit statečně. Thea se nemohla ubránit úsměvu. "Ty máš ale kuráž, co? Zajímalo by mě, jak ses vetřela do přízně rodiny Hendrixových. Nepřijde ti divné říkat panu Hendrixovi 'strýčku Nicolasi'?" Madelyn na to jen zakousla spodní ret a tvářila se vzdorně, ale zároveň tak nějak nevinně. "Chápu, myslíš si o mně, že jsem z nižší vrstvy. Ale neměli bychom si být všichni rovni? Přece mezi lidmi nejsou rozdíly, ne?" Thea se tomu zasmála a ustoupila stranou, aby ji pustila dovnitř. "Chceš se vsadit, že tě vyhodí ochranka? Jen pojď dál, jestli máš odvahu." S těmi slovy se Thea otočila a nonšalantně odešla. Madelyn zatnula zuby a šla za ní, pak ji popadla za zápěstí. Její obvyklý měkký, zranitelný výraz byl pryč, v tlumeném světle chodby se jí v očích zračilo ocelové odhodlání. "Od šestnácti ses fakt změnila. Ta aféra tě dost poznamenala, co?" vyzvala ji Madelyn a upřela na Theu pohled. "Musíme si promluvit. Jen my dvě." Thea byla zaskočená a překvapeně se zamračila, proč by Madelyn o tom incidentu vůbec věděla. Navzdory svým pochybám souhlasila: "Dobře, pojď za mnou." Zavedla Madelyn do svého pokoje, což byla tichá dohoda o soukromém rozhovoru. Jakmile vešly dovnitř, Madelyn přešla rovnou k věci. "Jestli chceš, aby tvá tajemství zůstala v bezpečí, musíš nechat Jakea být. Už tě má plné zuby. Nevidíš to?" Thea, ztělesnění bezstarostné elegance, se posadila a čelila Madelyn tváří v tvář. "Když už si vyjasňujeme situaci, řeknu ti to narovinu. Ruším zásnuby s Jakem. Ale je to moje rozhodnutí. Už ho nechci. Jestli máš takovou chuť na zbytky, klidně si ho vezmi. Ale přestaň se plížit za mými zády." Madelynina tvář se zkřivila směsí hněvu a závisti, což jasně ukázalo, že se Thea trefila do černého. Náhle se vzduchem vznášel zvláštní zápach. Thea sotva postřehla, že něco není v pořádku, a už bylo pozdě. Obloha se začala zběsile točit a Madelyn se proměnila v temnou, zlověstnou siluetu. Thea se pokusila vstát a utéct, ale tělo ji zradilo a svalila se bezvládně k zemi. Chvíli trvalo, než se jí vyjasnilo v hlavě, a pak ji někdo surově strhl z postele na podlahu. Pád byl bolestivý. Slyšela ženský úzkostný výkřik a Jakeovo hluboké, tlumené zavrčení vzteku. "Nikdy bych si nemyslel, že se snížíš k něčemu takovému! Jsi taky ženská. Tvoje metody jsou příliš kruté." Thea se s námahou zvedla na všechny čtyři. Posadila se na podlahu, opírala se o ruce a tvářila se bezradně. Setkala se s Jakeovým pohledem, který byl chladný a plný hlubokého znechucení. "Co se to děje?" Hlava se jí točila a srdce jí divoce bušilo, když si uvědomila, jak chaotická je situace. Jake se natáhl a pevně ji chytil za bradu, jeho hlas byl rozhořčený a ledový. "Co se děje? Cožpak jsi to všechno nenaplánovala? Kdybych nepřišel včas, ti násilníci by Madelyn znásilnili." "Věděl jsem, že něco chystáš, už když se zhroutila pyramida ze šampaňského, ale nečekal jsem, že se snížíš tak hluboko!" Jakeův výbuch Thee konečně objasnil, co se děje. Spatřila Madelyn, celou rozcuchanou a uplakanou, vypadala, jako by prošla peklem. V tu chvíli Thea nehodlala ztrácet čas spekulacemi, jestli to Madelyn hraje. Její mysl se bouřila šokem, že byla obětí spiknutí. Sebrala veškerou sílu, odstrčila Jakeovu ruku a připravila se na obranu. "Zbláznil ses? Proč by sis vůbec myslel, že jsem to udělala já? Právě jsem se probudila a jsem taky oběť." Jake si sarkasticky odfrkl a ušklíbl se: "Ty nevíš, proč jsi omdlela? Nebyl to jen chytrý tah, jak nás zmást? Jsme v tvém pokoji. Kdo jiný by za tím stál než ty?" Madelyn vzala Jakea za ruku, v očích se jí leskly slzy, které se snažila potlačit. "Jakeu, neukvapujme se. Možná za to slečna Rowlandová nemůže. Byla v bezvědomí stejně jako já. Asi mám jen smůlu, že jsem přitáhla ty násilníky." Jake zuřil každou vteřinou víc a víc. "Theo, jak můžeš být tak zlá?" Jeho slova Theu zasáhla jako rána, skoro se nemohla nadechnout. Nikdy si nepředstavovala, že ji někdy nazve "zlou". Bývaly doby, kdy ji chránil před jakoukoli kritikou nebo nepřátelstvím, ať se dělo cokoliv. Ale teď se zajímal jen o jinou ženu a zasadil jí tu nejhlubší ránu, jakou kdy zažila. Thea se na Jakea podívala chladným, odměřeným pohledem a měla pocit, že je jí úplně cizí. "Proč bych s tebou vůbec ztrácela čas? Stojí mi to za to, abych zahodila svou budoucnost kvůli muži, kterého už jsem dávno překonala?" Možná Jakea znejistila ta jasnost v Theiných očích, a uvědomil si, že se jen nesnaží vyvléknout z odpovědnosti. Začínala ho ovládat panika, dokud se jeho zápěstí nedotkla Madelynina roztřesená ruka a nevrátila ho zpět do reality. Byl to to jediné, co Madelyn zbývalo. Chladné, hluboké oči pozorovaly chaos, který se v místnosti odehrával. Nicolas tiše stál na chodbě, nechtěl zasahovat, ale nemohl odtrhnout pohled od Theiny bezmocné, smutné postavy uvnitř. Vedle něj se Darwin tiše zeptal: "Pane Hendrixi, mám jít dovnitř a pomoct jí? Přece ona..." Než stačil dokončit větu, Nicolas mírně škubl koutkem úst, v náznaku úsměvu, a zeptal se: "Nemáš nic lepšího na práci?" Darwinovi okamžitě došla slova. Ze dveří se ozval šokovaný výdech. "Proboha, co se to tady děje?" Emmalie vběhla dovnitř, šaty se za ní vlnily, a za ní se nahrnula spousta lidí. Ivy byla tím chaosem tak ohromená, že málem zkameněla na místě. Theini bratři, Max Rowland a Duncan Rowland, vtrhli dovnitř, aby se s tou situací poprali. "Theo, jsi v pořádku?" Emmalie vypadala velmi ustaraně, oči měla zarudlé. Thea se jen ušklíbla a uhnula před její utěšující rukou. Emmalie, snažila se nedat najevo, jak moc ji to zranilo, si kousla do rtu a řekla: "Proč všichni předpokládají, že za tím stojí Thea? Máte nějaké důkazy?" Jake se zarazil, vybavil si něco v paměti, otočil se a rozkázal: "Přiveďte sem ty násilníky." O několik minut později vstoupilo do místnosti několik mužů s oteklými obličeji, všichni byli spoutaní.