ARIANIN POHLED~
Cesta zpět do Marina Verde byla velmi tichá. Mateo na mě občas zíral z invalidního vozíku, kde seděl. V jeho hlase byl hněv, když na mě mluvil, nebo když o mně jen mluvil v konverzacích.
Jeho nohy stále nefungovaly, a z výrazu doktorovy tváře jsem poznala, že to nebudou dobré zprávy.
A v jistém smyslu to Mateo také věděl.
Znovu na mě zamračil a když jsem se otočila, odvrátil tvář.
















