ARIANIN POHLED~ Cesta zpět do Marina Verde byla velmi tichá. Mateo na mě občas zíral z invalidního vozíku, kde seděl. V jeho hlase byl hněv, když na mě mluvil, nebo když o mně jen mluvil v konverzacích. Jeho nohy stále nefungovaly, a z výrazu doktorovy tváře jsem poznala, že to nebudou dobré zprávy. A v jistém smyslu to Mateo také věděl. Znovu na mě zamračil a když jsem se otočila, odvrátil tvář.