ARIANIN POHLED~ O hodinu později Mateo vyšel z mého pokoje, aniž by se ohlédl. Ta hodina mého života byla smršť, kterou se už nikdy nechci vracet, ale nemůžu si pomoct, ale myslím si, že moje tělo na to hned tak nezapomene. Ten muž, který tak ledabyle odešel poté, co mě znásilnil, zatímco jsem se držela polštářů, zpocená a nahá na posteli, vlasy rozcuchané a prostěradla roztrhaná k nepoznání. Co se to právě stalo? Nechala jsem tomu muži, aby mi to udělal? Prostě jsem se vzdala, stejně jako Chaira, Bylo mi tak zle od žaludku, když mě přepadl náhlý pocit nevolnosti. Ten hajzl, bezcitný bastard, mě právě připravil o panenství. Jako by to nic nebylo! Vřelo to ve mně, pevně jsem svírala polštář a plakala do něj, tak moc ho nenávidím, kéž by umřel! Rychle jsem se sebrala z postele a šla do koupelny, abych se ponořila do vlastního sebezhnusení. O chvíli později jsem uslyšela hlasité zaklepání na dveře. Upevnila jsem si ručník a vyšla ven, zvědavá, kdo stojí u mých dveří. "Otevři dveře," ozval se hlasitý hlas mé nevlastní matky, strach mi prostoupil celé tělo, když jsem uslyšela ten chladný tón. Viděla snad Mateo odcházet z mého pokoje? Jemně jsem otevřela dveře, i když jsem si přála, aby dveře zázračně spadly a dopadly jí na hlavu. Vstoupila dovnitř, rozhlédla se a zavrtěla hlavou, když uviděla šampaňské na pultu. "Opustila jsi tu oslavu, kterou tvůj otec a já jsme plánovali, abys ses šla upít k smrti ve svém pokoji. Jak nevděčné! Nejsi nic než šváb, nezasloužíš si nic než drobky," řekla a mávla mi rukou před obličejem, Mlčela jsem se skloněnou hlavou, její žvásty pro mě nebyly ničím novým a ona byla to nejmenší, co mě trápilo. Když viděla, že jí neodpovídám, přestala štěkat. "Tvůj otec si vyžádal tvou přítomnost v hlavní místnosti, doufá, že nepřijdeš vypadat jako ta laciná děvka, kterou jsi," řekla, než vyšla z mého pokoje. Zavřela jsem za ní dveře, opřela jsem se o zeď, proč nemůžu v téhle rodině projít bez povšimnutí? I když se snažím opustit jejich přítomnost, vždycky mě najdou, nikdy to neskončí. O několik minut později jsem na sobě měla obyčejné oblečení, protože ty červené šaty byly zničené a Luna mi ukradla ty moje. Sešla jsem dolů do hlavní místnosti, kde můj otec vypadal viditelně rozrušený skromností mého oblečení, ale pokynul mi, abych si stoupla vedle něj, což jsem udělala. Můj otec to dělal jen zřídka, ledaže by měl oznámit něco jako rodina. Můj otec se znovu upravil a začal mluvit. "No! Všichni jste slyšeli ty zvěsti a víte, proč jsem vás sem zavolal, dnešek bude velmi historický moment v dlouhé linii našeho rodinného podnikání a bratrství," řekl a pokynul mi, abych si stoupla před něj. "Toto je formální oznámení k posílení pouta našeho svazku a našich rodin, rodiny Argento a Rinaldi zasnoubily své děti Silvia a Arianu, aby udržely mír a aby nějaký mír pokračoval, zdravím," dokončil. "Tati..." začala jsem a on se otočil a vrhl na mě smrtelné pohledy, pohledy až příliš známé. Cože? Jsem zasnoubená? Silvio Argento se neliší od Matea, díval se na mě předtím, jako by mě chtěl rozpitvat. Bála jsem se svému otci postavit, pro něj jsem jen vyjednávací trumf pro jeho zisk, a tak to bylo vždycky. Ztuhla jsem, cítila jsem, jak se všechno kolem mě vymyká kontrole, slyšela jsem, jak mi nekontrolovatelně buší srdce, jak zvuk jásotu mizí, jak se to dostalo až sem? Měla jsem být na cestě na Maltu! Brzy jsem si uvědomila, že se už nikdy nemůžu vrátit na Maltu, budu tu uvězněná, vdám se za krvelačného zabijáka jako Mateo a budu další hořká mafiánská manželka. Život, kterému jsem se vyhýbala, mi byl položen přímo před nos a můj otec mě hodil vlkům. Co udělá, až zjistí, že už nejsem panna? Ruce se mi začaly úzkostlivě třást, jak jsem svírala šaty přes své věci. Sledovala jsem, jak Silvio kráčí mým směrem. Musím přiznat, že je to velmi vysoký a pohledný muž, s blond vlasy vypadal jako gentleman. ale není o nic lepší než šílenec Mateo. Zastavil se po mém boku a vložil mi do vlasů květinu. Vzal mě za ruku a přitáhl si mě k hrudi. "Teď jsi moje, Ariano," zašeptal mi do ucha. Ten chladný výstřel mi prostoupil tělem, lehce se mě dotkl a já jsem se rychle odtáhla. Mateo se na mě vesele usmál, když kráčel k Silviovi a ke mně, zuby viditelně odhalené, "gratuluji Silviovi a tobě sestro," řekl ledabyle, jako by mě právě před hodinou nepřipravil o panenství v mé posteli, naklonil se ke mně a vtiskl mi jemný polibek na tváře a můj obličej téměř zčervenal. Srdce se mi sevřelo! Gratulace? Od něj! Můj život skončil. Mateo vstal a cinkl sklenicí, "Mám také oznámení," řekl, když vyhoupl svou americkou kamarádku do vzduchu a upustil ji před sebe. Vytáhl krabičku a nabídl ji Becky, ta ji otevřela a ústa se jí otevřela a oči jí vylezly z důlků, její tvář náhle zalila záře radosti, když z krabičky vytáhla lesklý diamantový prsten. "Becky, vezmeš si mě za ženu?" zeptal se, ona předvedla dramatický šťastný tanec, vykřikla hlasité, zvučné ano a všichni propukli v další kolo jásotu. Nechápu, co se tady děje, Právě se zasnoubil? Začala jsem se vrtět, můj hněv mě začal vnitřně trhat, jak jsem cítila ten spalující vztek uvnitř sebe jako sopku, která se chystá vybuchnout. "Myslím, že není lepší čas než teď, abych ti to řekla!" Becky se usmála, držela svého snoubence za krk a houpala se ze strany na stranu. "Jsem těhotná!" vykřikla, Mateo v obličeji změnil výraz, zvedl ji do vzduchu a zatočil s ní. "Ah, gratuluji Mateo," řekl můj otec a znovu ho poplácal po rameni. Tato noc byla nejhorší nocí mého života, snažila jsem se celou noc vyhýbat Silviovu pohledu a soustředila jsem se na toho nemilosrdného bastarda, který mě zřejmě znásilnil pro zábavu. Neustále jsem ho proklínala, jak mě v hluboké bolesti bodalo srdce, které mi projíždělo tělem jako elektrické výboje. Zbytek večírku se na mě ani nepodíval. Chtěla jsem zase odejít, ale ne dřív, než jsem zahlédla lesklý předmět, který si někdo vytahoval z kapsy u nohy. Viděla jsem jednu z těch dívek, kterou jsem předtím neznala, jak se nenápadně blíží k Matteovi, takže stála za ním. Snažila jsem se mu dát znamení, ale povídání a hudba mi nedovolily být slyšet. Možná se mýlím. Viděla jsem, jak pomalu zvedá nůž na jeho záda. V náhlém pokusu zachránit ho jsem vyskočila. Zvedla jsem otcovu hůl, kterou používal k podepření vedle sebe, a hodila jsem ji Matteovým směrem. "Mateo! Za tebou!"