ARIANIN POHLED~ Dovolte mi lehce nastínit, jaký byl poslední měsíc mého života. Pomáhala jsem s plánováním Mateovy svatby, představte si to, a po celou dobu se na mě ani nepodíval. Cítila jsem se využitá, jako blázen. Čekala jsem omluvu za to, jak si mě tak násilně vzal, ale stejně jako Chiara jsem věřila, že v sobě má nějakou empatii. Ale byl to odporný ničema. Bůh žehnej Fioně, že se vrátila. Pronajala si byt ve městě, naštěstí v dojezdové vzdálenosti. Mateova svatba nabrala velmi smutný směr. Jeho snoubenka Becky, kterou moje nevlastní matka vycvičila v duchu "NESNÁŠÍM ARIANU", náhle zkolabovala na svatbě. Otec říká, že je to nějaká autoimunitní choroba, která se plíží a teď je v vegetativním stavu. Otec řekl, že ho to zlomilo. Začal se chovat jako král světa, šukal s kým chtěl, zabíjel koho chtěl a kupoval si, co chtěl. Poté, co jsem viděla ženu, které podřízli hrdlo přímo přede mnou, jsem nemohla spát. Nechápejte mě špatně, už jsem viděla podřezávání hrdel, můj táta je velmi neodpouštějící muž, buď po jeho, nebo nijak. Ale co mě nenechává spát, jsou jeho zlé oči, ten smaragdový pohár neřesti, a jak zkoumaly mou duši, když jeho nůž projel jejím hrdlem. Ten ďábelský způsob, jakým se na mě díval, je to maniak, posedlý tímto nechutným způsobem života, postrádající emoce. A teď tenhle bastard vzal mé panenství, určené pro mého budoucího manžela, v tomto případě Silvia. Silvio na druhou stranu volal do vily. Říká, že to chce udělat jinak, ale pak slyším, že se stále vídá se svou děvkou a dokonce jí vylepšil dům ve Florencii. Jak s tím můžu žít, s tímto neuctivým způsobem života, kterému muži vystavují ženy. Zažila jsem ten život jako dítě a vím v kostech, že nechci, aby to zažilo žádné moje dítě. "Ten zkurvený bastard! Vymkl se kontrole, chci ho vidět plazit se u mých nohou! Ten nevděčný bastard, není nic, já jsem z něj udělal to, co je!" Slyšela jsem z mého pokoje hlasitý, hrubý hlas mého otce. Rychle jsem vyskočila, je hnusný, když se takhle chová. Je to bohatý a mocný muž a velmi ho rozčiluje, když věci nejdou přesně tak, jak si naplánoval. V tomto případě JEHO SYN MATEO. Potom jsem slyšela hlas své nevlastní matky. "Miláčku, musíš se uklidnit, nemůžeš dovolit, aby tě ten kluk rozčiloval, ví, kdo tady velí, jenom se předvádí," řekla klidně, používala ten tón, když si hrála na milou. "Předvádí se? Co víš o mafiánských záležitostech!" křičel můj otec, jeho hlas zněl jako kulky z automatické zbraně. "Nazýváš zabití dvou důležitých klíčových podnikatelů, které potřebujeme pro náš pašerácký byznys, protože nazvali tvou ženu děvkou, předváděním se?" křičel znovu, tentokrát jsem slyšela, jak se dusí, chytil ji za krk. Někdy, když jsem slyšela, jak se dusí, to byly ty blažené karmické dny, které jsem zažívala tady ve vile Rinaldi. "Když tě tvůj otec prodal mně, řekl mi, že mi dáš dědice, to bylo slíbeno, ale co jsi mi zatím dala za posledních 22 let, 2 dcery, které vypadají nešukatělně a nikdo je nechce, a jednoho nemocného dědice," křičel. Slyšela jsem ji kašlat, pak hluboké nádechy vzduchu a brzy následovalo vzlykání. "Raději se modli, abys v sobě ještě měla nějaké zralé, protože se s tebou rozvedu, vrátím tě tvému otci a budu požadovat plnou platbu! Vlastním celou tvou rodinu na dalších 10 generací!" křičel znovu. "Teď jdi nahoru a přiveď tu zbytečnou dceru, měla jsi ji vychovat a říct jí, ať se se mnou sejde v mé pracovně," řekl nakonec, než jsem slyšela, jak se jeho hlasité kroky ztrácejí v pozadí. Okamžitě jsem se vyděsila a udělalo se mi špatně od žaludku. Rychle jsem vstala a narovnala se, když jsem slyšela, jak moje nevlastní matka jde k mému pokoji. Hlasitě zaklepala a čekala, až otevřu, než řekla: "Tvůj otec tě očekává ve své kanceláři." Dokončila a začala odcházet, než se znovu zastavila. "Pamatuji si první den, kdy jsem uviděla tvou tvář, jak se držíš mých nohou jako patetické zraněné jehně, věděla jsem, že z tebe nic nebude, jenom se plýtváš v privilegiích a poletuješ kolem, tentokrát se oblékni zodpovědně, tvůj otec nemusí být tak shovívavý jako dřív," dokončila a konečně odešla. Hlavou mi probíhaly různé věci, Mateo zabil 2 velmi důležité lidi pro mého otce a měly nastat problémy, které můj otec neplánoval. Za to, že nazval jeho ženu děvkou? Ale vzal ženu jiného muže, jako by to nic nebylo. Pocítila jsem, jak mi náhlý pocit nevolnosti projíždí žaludkem až do krku a náhlé nutkání zvracet mě přemohlo. Cítila jsem se lehce při té myšlence, rozzlobilo mě to až do buněk a najednou jsem si přála zavřít oči a přát si, aby to skončilo. Sebrala jsem se a brzy opustila svůj pokoj, abych se dostavila k otci. Došla jsem k jeho kanceláři a tiše otevřela dveře. "Zavři dveře," řekl autoritativně. "Tati, volal jsi mě," otočil ruku v kapse. "Zdálo se ti něco divného mezi Mateem a Silviem v den večírku?" zeptal se můj otec. Ta otázka mě překvapila, nečekala jsem ji. "Omlouvám se, tati, myslím, že jsem si toho nevšimla," odpověděla jsem téměř okamžitě, pak jsem se začala divit, prohledávala jsem si vzpomínky, zatímco můj otec poklepával prstem na stůl. Všichni už slyšeli zvěsti o zasnoubení kromě mě, protože jsem byla na Maltě. Udělal mi to Mateo schválně, jako nějakou odplatu za něco mezi ním a Silviem, TEN NEMOCNÝ BASTARD! "Slyšel jsem, že Silvio žádal tvou přítomnost a ty jsi odmítala, myslíš si, že máš v takových záležitostech co říct? Má to být tvůj manžel, máš mu porodit dědice a myslíš si, že to, že k němu nechodíš, je nějaký druh...?" zeptal se můj otec rozzlobeně a zkoumal mou tvář, aby našel konec své věty. Mlčela jsem, chystal se znovu křičet, než se dveře rozletěly a moje nevlastní matka vešla se služebníkem, který upustil tác s alkoholem a sklenicemi na jeho stůl a spěšně odešel, když ucítil žár místnosti. "Postav se tam," nařídil mé nevlastní matce, která přešla na mou pravou stranu, naklonila se, aby mu nalila pití. "Myslíš si, že jsem hrozný, no, milá dcero, brzy pochopíš, kdo je Silvio." Při té myšlence se mi obrátil žaludek, najednou jsem měla pocit, že něco chce opustit mé tělo. Instinktivně jsem se otočila od otce a pozvracela svou nevlastní matku a pití, které držela, cítila jsem, jak se mi točí v očích... A pak jsem pomalu cítila, jak mi slábne noha a zavírají se mi oči... Brzy jsem cítila, jak padám na zem. Cítila jsem, jak se mi pomalu začínají otevírat oči, byla jsem ve své posteli a můj otec stál přede mnou, byl viditelně rozzlobený, jeho tvář byla rozpálená a tvář mé nevlastní matky byla plná úšklebku a snažila se zakrýt své překvapení rukou. Byl tam i doktor, stál tam s zamračeným výrazem. "Slečno Rinaldiová, máte mírnou anémii, budete v pořádku, až si odpočinete," začal a pak předal vytištěný papír mému otci. "Také jste těhotná, gratuluji," dokončil, můj otec ho odstrčil a vrhl se na mě, pevně mě chytil za krk svýma rozzlobenýma krví podlitýma očima. "Kdo je otec!!" požadoval rozzlobeně.